Podoustev říční

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, ze stran zploštělé, ústa jsou spodního postavení.
• Za hřbetní ploutví se nachází ostrý kýl pokrytý šupinami, přední linie hřbetu až k bázi hřbetní ploutve je lysá bez šupin.
• Obdobný lysý kýl je na břiše mezi břišními ploutvemi a řitním otvorem.
• Báze řitní ploutve je poměrně dlouhá, hlava je ukončena protáhlým masitým rypcem, pod kterým jsou ústa obloukovitého tvaru (na rozdíl od rovného příčného tvaru u ostroretky), rty jsou úzké, masité a vysunovatelné.
• Ocasní ploutev je hluboce vykrojena, někdy se spodním lalokem nepatrně delším.
• Tělo je stříbřité, lesklé, hřbetní část je tmavší, modrošedá.
• Hřbetní a ocasní ploutev jsou šedé. Prsní a řitní ploutve jsou žlutavé s oranžovým nádechem u bází.
• Řitní ploutev má tmavěji lemovaný dolní okraj.
• V době tření hřbet a boky (až po postranní čáru) nápadně ztmavnou, až skoro dočerna. Rty, hrdlo a střed břicha, také prsní, břišní a řitní ploutev i spodní strana ocasního násadce se zbarvují do oranžova až červena.

• Podobná ostroretka stěhovavá má spodní štěrbinovitá příčně uložená ústa a kratší základnu řitní ploutve (9–12 větvených paprsků v řitní ploutvi oproti 17–22 u podoustve).

Ostroretka stěhovavá
kaprovití (nové zařazení do čeledě Leuciscidae – jelcovití)

Vyskytuje se v řekách i v některých údolních nádržích.

V řekách vyhledává hlubší místa s poměrně silným proudem, s oblibou se zdržuje pod kamenitými peřejemi.

Přestože je rybou cejnového pásma, místy vystupuje vysoko proti proudu až do parmových úseků.

V pobřežních oblastech Severního, Baltského a Černého moře vytváří tažné populace podnikající dlouhé třecí migrace do řek, ale také stálé sladkovodní populace.

Plůdek se zprvu živí řasami, zooplanktonem a drobnými larvami hmyzu.

V dospělosti je její potrava především bentos (korýši, mlži, červi, larvy hmyzu).

Pohlavně dospívá ve 2. až 4. roce života.

Tře se od konce dubna do začátku července.

Tření začíná, když teplota vody dosáhne minimálně 12–13 °C, optimální teplota je 16–20 °C.

Třecím podkladem je štěrk, kameny nebo hrubozrnný písek.

Podoustve před třením čistí kameny a připravují trdliště. To nemá určitý tvar, ale bývá protáhlé ve směru toku.

Vytřené jikry jsou unášeny vodou níže po proudu a zapadávají mezi kameny, kde se přilepují.

Tření probíhá ve dne i v noci, nejintenzivnější je ale ráno při východu slunce nebo v podvečer.

Jikry mají tuhý elastický obal s lepkavými a poměrně řídce vytvořenými klky, které umožňují přilepení k podkladu.

Podoustev se kříží s cejnkem malým.

Obvykle na plavanou, nástrahu (kolínka, vařené kroupy, žížalky, larvy chrostíků, měkkou kukuřici, „masné červy“) je třeba nabízet na dně nebo těsně nad ním.

Předpokladem úspěšného lovu je vnadění vlhčenými sypkými směsmi doplněnými masnými červy, kroupami nebo drobnými peletami.

Podoustev lze ulovit i na položenou při použití obdobných nástrah a jemného náčiní.