I nejnovější rybářské publikace o naší ichtyofauně, asi hlavně z nostalgie, uvádějí mezi zástupci čeledi jeseterovití (Acipenseridae) tři druhy – jesetera malého, jesetera velkého a vyzu velkou. Pravda je, že jediným z těchto původních druhů, který přežil v našich řekách a vydržel všechny nápory civilizace, je pouze jeseter malý.

text: Jozef Májsky

V souvislosti se zlepšením kvality vody v řece Moravě i jejich přítocích začal už v posledním desetiletí minulého století jeseter malý pronikat z Dunaje nejenom do Moravy, ale i dolního úseku Dyje. Dalo by se tedy říct, že s jeho determinací by neměli mít rybáři žádný problém.

Bohužel tomu tak není, protože disciplína nepatří zrovna k ctnostem našich rybářů, resp. chovatelů ryb, ale ani jejich kolegů na Slovensku a v Maďarsku. Proto jistě neudivuje, že jeseterovi malému přibyla konkurence v podobě kříženců, resp. i nepůvodního druhu – jesetera sibiřského.

Bestěr

Jak uvádí Lusk, první exemplář bestěra byl uloven na soutoku Moravy a Dyje již v listopadu 1998. Předpokládalo se, že šlo o únik z rybníků u Hodonína. Jako bestěr je označován kříženec samce jesetera malého (rusky sterleť) a samice vyzy velké (rusky beluga), jehož jméno je odvozeno z ruských názvů obou rodičů. Vzhledově připomíná jesetera malého, kterého ale předčí vzrůstem, ústa má podobná vyze.

Jeseter sibiřský je nyní u nás hitem

Ovšem jeseter malý se v akvakultuře kříží i s některými dalšími druhy jeseterů, například s jeseterem ruským. V tzv. soukromých revírech, ve stojatých vodách (rybníky, štěrkovny), se stal v posledních letech doslova hitem i jeseter sibiřský (Acipenser baerii), který dorůstá běžně do délky 1,5 m (max. 2 m). Jestli už byl uloven v dolním toku Moravy nebo v Dyji? O tom nemám informace, ale je třeba s ním zde počítat.

jeseter sibiřský
Detail úst a vousků jesetera sibiřského. Foto: Jozef Májsky

I když chovatelé ryb vždy deklarují, že jejich rybochovná zařízení jsou z hlediska případného úniku nepůvodních druhů ryb dostatečně zabezpečená, prakticky vždycky jim nějaké ryby utečou. I proto snad nikoho nepřekvapí, když v roce 2005 Masár, Turanský, Krupka a Kautman popsali první úlovek jesetera sibiřského ze slovenského úseku Dunaje.

Situace se za pár let dost podstatně změnila a počet úlovků tohoto nepůvodního druhu jesetera v Dunaji, resp. Malém Dunaji, přesáhl dvacet kusů. Předpokládá se, že tyto ryby unikly z chovů v Maďarsku, ale kdo ví… Možná právě nyní, když píši tento článek, skončil jeseter sibiřský na udici rybáře lovícího na dolním toku Moravy nebo Dyje.

Vzhledem k změněné situaci považuji za potřebné, abychom bez problémů rozlišili tento nepůvodní druh od domácího jesetera malého. Náš úlovek totiž nemusí mít vždy dva metry, ale může to být půlmetrový dorostenec. Jak jistě víme, jeseter malý běžně dorůstá do délky 70 cm.

Poznávací znaky

Jak tedy nejjednodušeji rozlišit jesetera malého a jesetera sibiřského? Z mnoha znaků považuji za nejspolehlivější ty, které nalezneme na spodní části hlavy. Jeseter malý má užší hlavu se špičatým „nosem“ – rostrem, což je ale dosti relativní, hlavně když nemáme ke srovnání i druhý druh.

jeseter sibiřský
Jeseter sibiřský z Dunaje – hlavová část s ústním otvorem. Foto: Jozef Májsky

Proto je důležité si podrobně prohlédnout čtyři vousky, které jsou u jesetera malého na vnitřní straně obrvené, zatímco jeseter sibiřský je má hladké. U obou druhů dosahují až ke štěrbinovitým ústům. Dolní ret mají tyto jeseteři rozpolcený, u jesetera sibiřského je středová rýha výraznější. Pro ty, kteří se rádi spoléhají na meristické znaky, považuji za praktické spočítat boční štítky. Dá se to dokonce i u ryb zvěčněných na kvalitních fotografiích.

U jesetera malého se počet těchto částečně se překrývajících štítků pohybuje v rozpětí 60–70, zcela výjimečně bylo zjištěno jenom 52 štítků. U jesetera sibiřského nacházíme v literatuře uvedený různý počet těchto štítků, ruští ichtyologové uvádějí nejčastěji rozpětí 37–56 (obyčejně 42–47). Na základě těchto znaků bychom tedy měli poznat, ke kterému z těchto dvou druhů uvedených jeseterů patří náš úlovek.

jeseter malý
Jeseter malý, foto: Jozef Májsky

Protože introdukovaný jeseter sibiřský do našich toků rozhodně nepatří, měli by s ním rybáři podle toho i naložit. Tedy buď využít v kuchyni, nebo obohatit ty revíry – stojaté vody, do kterých už byl tento druh vysazen. Rozhodně by neměl být vrácený zpět do řeky.

Samozřejmě, že ichtyologové budou rádi, když získají informace o chycení jesetera sibiřského, resp. jiného druhu než jesetera malého v našich řekách, nebo ještě lépe i samotný úlovek pro podrobnější zdokumentování.

Ze života kostěra

Jeseter sibiřský, kterému v jeho domovině říkají kostěr a na Obu čalbyš, osidluje řeky a jezera Sibiře od povodí Obu až po Kolymu, včetně jezera Bajkal. V západní Sibiři (Ob, Jenisej) je početnější, než v řekách východní Sibiře (Lena, Kolyma).

Místy žije i v plytkém šelfovém moři, třeba v Jenisejském zálivu. Podle tvaru rostra se rozlišuje tuponosá a úzkonosá forma. Vývojově je mu nejbližší jeseter ruský. Jako typický obyvatel dna se jeseter sibiřský živí hlavně bentosem, místy i larvami komárů, měkkýši a krustaceoplanktonem. U dospělých ryb jídelníček samozřejmě obohacují i ryby, mezi kořistí není výjimkou ani štika.

Ryby po přezimování v hlubokých jámách začínají migrovat proti proudu řek na trdliště po roztopení ledů v dubnu až květnu. Jeseteři žijící v Bajkalu migrují na vhodná trdliště proti proudu velkých řek, například Selengy. Tření probíhá od poloviny května do počátku července na kamenitém dně ve středních a horních úsecích řek při teplotě vody 9–20 oC.

Jedna samice jesetera sibiřského naklade 70–800 tisíc lepivých jiker o průměru 3 mm, mnoho z nich ale padne za oběť dalším druhům ryb. Růst plůdku i mladých ryb je velice rychlý. Ročci dosahují délky 24–32 cm, ve druhém roce života mohou mladí jeseteři dorůst již do 30–39 cm a ve třetím roce do 38–48 cm. Pohlavně zralé jsou ale tyto ryby až ve věku 10–14 let, kdy měří 95–108 cm a mají hmotnost 5–7 kg (samice), resp. 95–108 cm a 4–6 kg (samci).

jeseter sibiřský
Jeseter sibiřský, foto: Jozef Májsky

Podobně jako i mnoho dalších druhů ryb, tak i jeseter sibiřský se ve své domovině loví do sítí a jeho maso se zpracovává do konzerv, mrazí se, nebo tradičně solí. Dokonce se využívá i hřbetní chrupavčitá struna (vjaziga) jako součást náplně do pirohů. Z jiker tohoto druhu jesetera je sice možné vyrobit kaviár, je ale prý velmi tučný, horší kvality.