Plotice obecná

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé s vyklenutým hřbetem, ze stran zploštělé a pokryté velkými šupinami.
• Na hlavě jsou koncová ústa.
• Začátky bází hřbetní a břišních ploutví leží nad sebou (důležitý znak při porovnání s perlínem).
• Hřbet je tmavý se zelenavým, kovovým leskem, boky a břišní část těla jsou světlé až stříbrobílé.
• Hřbetní a ocasní ploutev jsou červenohnědé.
• Břišní a prsní ploutve jsou načervenalé, někdy šedočervené až šedé.
• Duhovka oka je cihlově červená.

• Hřbetní ploutev perlína ostrobřichého začíná za svislicí od konce báze ploutve břišní), ústa v horním postavení.
• Na rozdíl od perlína má plotice vždy načervenalou horní polovinu duhovky a ústa v koncovém postavení.
• Podobné tělo a zbarvení má také jelec jesen, který má ale mnohem menší šupiny (jelec jesen 55–61 šupin v postranní čáře, plotice 37–48).

Zajímavost:

V dřívějších publikacích se uvádělo, že byla vzácně v 19. století potvrzena v řekách Moravy a Dyji plotice lesklá (Rutilus pigus virgo).

Dnes rozlišujeme druh plotici lesklou (Rutilus pigus), ta se ale podle současných znalostí objevuje pouze v některých tekoucích a stojatých vodách v Itálii a Švýcarsku.

Správně by se tento dříve k nám pronikající dunajský druh měl tedy nazývat plotice dunajská (Rutilus virgo). V dolním toku Moravy a Dyje se objevuje i v současnosti.

Plotice podunajská má relativně kratší hlavu než plotice obecná, obvykle 11–12 měkkých paprsků v řitní ploutvi (plotice obecná jich má 10).

V postranní čáře plotice podunajské bývá celkem 44–46 šupin (u plotice obecné 41–44).

Ústa plotice podunajské jsou spíše spodní (u plotice obecné koncová), duhovka je stříbřitá (u plotice obecné žlutá u nedospělých a červenavá u dospělců).

Břišní výstelka je u plotice podunajské černá, u plotice obecné světlá.

Plotice podunajská dorůstá více než 40 cm délky.

Perlín ostrobřichý
kaprovití (nové zařazení do čeledě Leuciscidae – jelcovití)

Jelec jesen
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití )

Díky své vysoké přizpůsobivosti je plotice jedním z nejrozšířenějších druhů ryb našich tekoucích i stojatých vod.

Setkáváme se s ní takřka všude s výjimkou horských a podhorských toků.

Jde o rybu středně náročnou na obsah kyslíku ve vodě.

Dospělí jedinci dávají přednost hlubším vrstvám vody.

V průběhu prvního roku života lze sledovat mladé jedince na mělčinách, kde nacházejí potravu a relativní bezpečí před dravci.

Dospělci po soumraku a v noci připlouvají na mělčiny za potravou.

V potravě je to málo vybíravý všežravý druh.

Živí se zooplanktonem i částmi rostlin, larvami vodního hmyzu a dospělci hmyzu.

Větší podíl rostlin v potravě nacházíme u starších jedinců.

Mlíčáci dospívají ve dvou letech, jikernačky o rok později.

Obvykle se tře od konce dubna do začátku června při teplotě vody 11–17 °C.

Plotice se tře na vodní rostliny, zatopené travnaté břehy, potopené kořeny stromů, ale i na kamenitý substrát.

Plotice obecná se může křížit s jinými druhy kaprovitých ryb (cejn velký, cejnek malý, perlín ostrobřichý, ouklej obecná, jelec jesen, jelec tloušť, ostroretka stěhovavá).

Na plavanou i na položenou s rozmanitou nástrahou (např. na různá těsta, vařené kroupy, kolínka, hnojáčky, moučné červy, larvy vodního hmyzu).

Nejlepšími nástrahami jsou masní červi, kukly a vařené konopné semeno.

Výborné jsou i kousky pečiva a malé měkké pelety.

Pod jezy bere plotice dobře i na vláknité vodní řasy.

Při muškaření jsou vhodnou nástrahou především mokré mušky a nymfy.

Plotici lze lovit i přívlačí na nejmenší marmyšky.

Všeobecně platí, že v teplejších obdobích používáme nástrahy rostlinného původu, v chladnějších obdobích spíše nástrahy živočišné.

Zdolávání plotice je poměrně jednoduché, a protože plotice neklade velký odpor, obvykle nemusíme při vylovení použít ani podběrák, ani brzdu navijáku, zvláště pokud lovíme na silnější náčiní.