Parmy a wobblery

Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…

text: Milan Tychler

Brzy ráno vyrážím k řece za tloušti. Ještě večer jsem všechno zvažoval a přemýšlel o tom, v kterých místech to bude nejlepší. Je tu podzim a některé ryby už pomalu začínají měnit svá stanoviště. Sice pořád ještě panuje hodně pěkné počasí, avšak voda pomalu a jistě chladne.

Rozmýšlím nad procházkou úsekem, kde koryto řeky hodně meandruje. Střídají se tam mělčiny s hloubkou i tišiny s proudy. Mimoto je tam moc krásně. Druhou volbou je úsek pod jezem. Tam se drží tloušti po celý rok a chodím tam na ně i v zimě. Těžká volba. Ale vzniklé okolnosti, které omezily můj čas u vody, všechno vyřešily. Budu mít méně času a k jezu je to podstatně blíž. Takže je rozhodnuto.

Původně jsem myslel, že hodím párkrát třeba i na štiku a měl jsem připravený i druhý prut a větší nástrahy. Teď je však situace jiná. Prut dám stranou, z brašny vytahuji krabici s velkými nástrahami a místo ní přihodím jinou s menšími. Je to takový mix. Člověk nikdy neví – třeba se bude něco hodit.

Mám tam nástrahy vysloveně povrchové, pak ty, co se vodí těsně pod hladinou, i takové, se kterými mohu propátrat i hlubší místa. Pod jezem se hodí všechno. Dno je tu členité. Také jsou tu proudy a velká klidná tůň s protiproudem. Tloušti mohou být kdekoli a já chci být připravený na každou situaci.

První nezbeda čekal na svou šanci

Noc byla jasná, a tudíž i trochu chladná. Rozednělo se před chvílí a nad hladinou řeky se válí lehký opar. Voda je teď rozhodně teplejší než vzduch. Všude vládne božský klid, a přestože je neděle, není tu ani živáčka. To by se tu v létě nikdy nestalo. Během teplých měsíců tady je pořád někdo.

Rybáři sem chodí vláčet, chytají zde se splávky a často je tu vidět někoho, jak sedí u feederového prutu. Bodejť by ne! Rybáři dobře vědí, že tu ryby jsou a tohle místo je snadno dostupné úplně všem. Z parkoviště je to k vodě jen pár kroků.

Rychle scházím po zpevněném příkrém břehu a už už abych nahodil. Rychle brašnu z ramene dolů a vybrat něco z krabičky. Nemyslím, že by byli tloušti tak brzy u hladiny, a proto beru nástrahu, která se potápí asi tak do jednoho metru pod hladinu. Je to má oblíbená barva na tlouště. Modrý hřbítek a oranžové bříško.

První tlouští nezbeda zabírá hned na druhý hod. Popadl nástrahu, která dopadla jen kousek od břehu. Zřejmě tam čekal u převislého trsu trávy právě na tuhle příležitost. Bohužel se nechal ošálit umělou nástrahou imitující malou rybku. Není to špatná ryba a pro mě je to velmi slušný začátek.

Zbavím rybu nástrahy a prohlížím si ji v ranním slunci. Ať si říká, kdo chce, co chce, tloušť je přece jen hezká ryba a já si jí budu vždycky cenit, protože je i pěkně prohnaná a mazaná. Zvláště větší jedinci se nesnadno loví na umělé nástrahy a čím je k podzimu voda čistější, tím méně snadné to je. Tloušti a já, to je věčné škádlení a neuvěřitelná radost z každé větší ulovené ryby, neboť jsou stále cennější.

A tloušti jsou dnes při chuti. Pár jich dostanu od břehu a pár na rozhraní pomalé a rychlejší vody. S tím, jak sluníčko stoupá vzhůru, jejich apetit neklesá. Naopak jsou aktivnější a začínají pořádat honičky na rybky u hladiny. Jeden moc pěkný kus se zase ukazuje u převislých trav u břehu. Dvakrát tam silně zašplouchal a jednou docela hlasitě něco vsrknul.

Možná se tam objevilo hejno potěru, možná voda přinesla nějaký hmyz. Ovšem s touto rybou jsem nic nepořídil, i když jsem se hodně snažil. Nepomohlo ani několik výměn nástrahy. Na povrchově vedený wobbler dostanu zase pár kousků, ale tento odolal. Snad někdy jindy.

Parma nikam nespěchá

Pomalu se přesouvám níže po proudu do táhlé rovinky. Řeka se tu rozlévá do větší šíře a tloušti tu postávají jak po krajích u břehů, tak i uprostřed řeky. Není tu hluboko. Voda tak do pasu, ale proud docela silný. Proto měním nástrahu za jinou s větší lopatkou, která mi umožní prohledat i partie těsně nade dnem. Dno je rovné, štěrkové a písčité, ale sem tak se objeví i větší kameny. Cítím, jak do nich má nástraha naráží.

Nahazuji šikmo proti proudu k protějšímu břehu a pak nástrahu vedu k sobě. Pročesávám tak celou řeku a krůček po krůčku postupuji dolů s proudem. Tímto způsobem prohledám řeku lépe, než kdybych házel po proudu a táhl nástrahu k sobě, protože nástrahu kladoucí docela velký odpor proud velmi rychle odtlačí ke břehu a v podstatě bych ji tahal stále stejnou trasou.

Větší částí řeky by nástraha proplula velmi rychle a ryby by ji pomalu ani nezaregistrovaly a vůbec by na ni nestačily reagovat. Popojdu docela hezký kousek, než se dočkám záběru. Je to ve chvíli, kdy má nástraha u protějšího břehu dosáhne dna a pomalu se dá do pohybu.

Je to pořádná rána, ale v tomto proudu i tloušti do nástrahy často pořádně „kopnou“. Mám tedy za to, že nástrahu popadl tloušť a podle všeho ne právě malý. To byla má první myšlenka po záběru. Jenže když se ryba jaksi nehýbe z místa, musím svůj úsudek přehodnotit.

Tloušť skoro vždycky po zaseknutí vyrazí a snaží se háčku zbavit. Jenže tato ryba nikam nespěchá. Jako by si neuvědomovala, co se děje. Teprve po chvíli, kdy neodbytně táhnu za vlasec, se pohne směrem po proudu. Je to těžká ryba a já už teď vím, kdo je mým soupeřem. Bude to parma.

Už jsem se jich tu něco nachytal, a proto s nimi počítám a i při lovu tloušťů nepoužívám nijak zvlášť jemné náčiní. Snad i proto se mi velcí a chytří tloušti někdy tak úspěšně vyhýbají.

Wobblery na parmy volte malé

Parma se brání dobrých pět minut, než ji dostanu do podběráku. Trojháček má pevně zaseknutý v kožovité tuhé tlamě. V podběráku leží pokojně, ale jakmile ji vezmu do ruky, hned pocítím její sílu. Kroutí se jako had. Cítím její silné svaly ve hřbetě. Když ji zbavím nástrahy, klidně odplouvá.

Teď, když vidím, co parmám chutná, budu se jim věnovat. Nemusím nic měnit. Jen budu nástrahu tahat ještě pomaleji, aby parmy měly dost času na její uchopení. Mám ještě více než hodinu na to, abych některou ze zdejších krasavic přiměl k záběru. Stačilo k tomu jen pár hodů. Zřejmě jsem narazil na hejno, které se právě teď kousek ode mě v proudu u dna krmí.

Během chvíle dostanu dva kusy okolo padesáti centimetrů a jedna ryba mi po dost dlouhém a urputném boji z nástrahy padá. Škoda. Byl jsem zvědav na to, jak je velká, jak je vybarvená, protože i když to tak nevypadá, je každá parma jiná a jedinečná. Pro dnešek spokojeně končím lov a umiňuji si, že se tu brzy ukážu s trochu silnějším vybavením…

K lovu parem s wobblery používám tužší pruty s odhozem do dvaceti až pětadvaceti gramů. Je to kvůli silnému odporu větších lopatek nástrahy. Abych nemusel používat silný vlasec, raději volím na naviják tenkou pletenou šňůru a abych byl co nejméně nápadný, vždycky používám návazec z fluorokarbonu.

Velikost nástrahy je v případě parem hodně důležitá. Parmy nemají velká ústa jako dravé ryby a také nejsou zvyklé pronásledovat svou kořist. Proto je nutné používat nástrahy, v tomto případě wobblery o délce jen 3–5 cm (ale parmy jsou někdy ochotné sebrat i větší) a vodit je tak pomalu, jak jen to jde.

Spíše než robustnější nástrahy volím štíhlejší tvary, ale i ty zavalitější se někdy hodí. Rád je používám v přikalené vodě. Vytváří silnější vibrace a parmy je spíše zaregistrují.

Někteří rybáři řeší barvu. Popravdě řečeno já také, protože jak se zdá, parmy jsou v tomto směru čas od času dost vybíravé. Proto si k vodě vždycky nesu modely výrazných barev, přírodního zabarvení i hodně tmavé, které se mi osvědčují v čistých vodách. V tomto směru se musí často dost experimentovat a zkoušet. Avšak je to vždycky velká zábava a také poučení.