Parma, sen rybářů

Parma nežije v každé řece, drží se jen na určitých místech. Ne každý úsek řeky jí vyhovuje. Nemá v oblibě vodu klidnou se zabahněným dnem, nedrží se v tůních. Miluje proud a čisté a tvrdé dno. Písek, štěrk, kameny.

text: Milan Tychler

Nebývá hluboko a často se drží v místech, kde ji můžeme pozorovat pouhým okem. To nám celkem lov usnadňuje lov, ovšem ve větších řekách už ke dnu nedohlédneme. Tam se prostě musí hledat. Někteří rybáři nemají ani tušení, že v jejich řece parmy žijí a setkají se s touto rybou jen jako s náhodným úlovkem při lovu jiných ryb.

Kde je hledat?

V menších tocích hledám parmy přes den na rovných úsecích bez překážek v místech, kde dno pomalu klesá přes den. V mělčích místech po nich pátrám před večerem, kam parmy často vyplouvají za potravou.

V takových místech obvykle voda nedosahuje ani jednoho metru hloubky, ale parmy se tam zřejmě cítí bezpečně. Obyčejně stojí na místě jako přikované a jen občas maličko popojedou kousek dopředu a zase zpět.

Když se ale pustí do vyhledávání potravy, čiperně popojíždí sem a tam, staví se na hlavu – až se kolikrát v mělké vodě objeví jejich ocasy na hladině. Taková místa jsou často poblíž mostů a lávek, z nichž se ryby dají dobře pozorovat.

Pod jezem

Spousta parem se také drží pod jezy. Na mnohých řekách je to často jeden z mála úseků, kde se dají parmy pravidelně chytit. Bývají v místech, kde se voda pomalu uklidňuje a hladina není tolik rozbouřená.

Hodně však záleží na typu jezu a místních podmínkách. Jsou jezy, kde se dají parmy chytat přímo ve vývařišti, jinde musíte za nimi jít kousek níž pod jez tam, kde se proud uklidňuje…

Vzpomínka

Pod jedním z jezů řeky Moravy jsem se delší dobu snažil chytit parmu kousek od padající vody, kde byla hlubší tůň a k ní přilehlý proud. Dostal jsem tam jednou menší parmu při lovu plotic na plavanou a měl jsem za to, že se parmy budou držet v proudu u tůně. Ale nebylo to tak.

Když zklamaly nástrahy jako sýr a rousnice, řekl jsem si, že to budu muset zkusit jinde. Nejdříve zkouším výpusť od turbíny elektrárny. Není snadné tam chytat. Proud je tam skutečně silný, ale s tím si poradím. Nicméně uspěl jsem jen částečně.

Parem tam bylo dost, jenže pouze menší ryby. Tak do čtyřiceti čísel. To je na Moravu málo. Když jsem tam chytil první, byl jsem přesvědčený, že je jen otázkou času, kdy přijde něco většího. Nepřišlo. A tak hledám dál, až se kousek pod jezem dostanu do míst, kde v podstatě nikdo nechytá. Stejnoměrný proud, klidná hladina, hloubka okolo metru.

V těchto místech jsem chytal pěkné tlouště, když začaly zrát první třešně. Zdejší rybáři chytají spíše v klidných vodách při břehu a v tůních. Tím úsekem jsem si nebyl úplně jistý, co se parem týče, ale bude to buď anebo. Parmy tu někde prostě musí být a najdu je!

Tenkrát jsem s řekou Moravou teprve začínal a spoustu věcí nevěděl. Parmy jsem chytal na položenou, ale používal jsem k tomu starší, pevný prut na plavanou, který měl měkčí špičku. O feederových prutech tu tenkrát nikdo nic nevěděl.

Plochá olověná zátěž žbluňkla do řeky, prut jsem dal do vidliček tak, aby byla špička nahoře a čekal. Na háčku mám půlku hezky se kroutící rousnice. Večer jsem jich nasbíral na zahradě mezi záhony pěknou hromádku. Teď se kroutí v plastové krabičce mezi čerstvě natrhanou trávou.

Netrvá to dlouho, vlasec se ohne, špička zadrnčí a prut se hrne z vidliček. Popadnu ho a cítím velmi silný odpor ryby. Zdá se, že mám vyhráno. Jenže odpor ryby velmi rychle slábne a za chvíli už se ryba nechá vléci ke břehu. Tohle parma stoprocentně nebude. Ryba bojuje do poslední chvíle a pak se vzdává. S kým mám tu čest?

Už ji mám kousek od břehu a pak vidím dlouhé, válcovité tělo. Je to jasné a mělo mě to napadnout hned – na háčku je tloušť. Chtěl jsem parmu, ale tato ryba je moc pěkná, takže mi radost nijak nekalí. Hned nahodím a uvidíme, zda bude mým dalším úlovkem zase tloušť, anebo něco jiného.

Měří přesně 60 čísel

Na záběr čekám jen chvíli. Špička sebou mrskne velmi rychle, ale když sáhnu po prutu, ryba je pryč. Myslím, že to byl zase tloušť. Poupravím potrhanou nástrahu a tentokrát nahodím blíž k protějšímu břehu, kde je o něco větší hloubka.

Ovšem je tam i o něco silnější proud. Ten se opřel do vlasce a tlačí mou zátěž po dně. To není dobré. Mohla by někde uváznout. Raději udici stáhnu zpět a vyměním zátěž za větší. Ta po nahození sedí. Položím prut do vidliček a ten se hned pořádně ohne, jak se proud opírá do vlasce. Nevím, nevím, jestli uvidím záběr. Má obava však byla lichá.

Prut se po chvíli ohne ještě víc a hrne se z vidliček. Když ho popadnu, okamžitě cítím sílu ryby, která se snaží uniknout po proudu. Brzy se však zastaví a stojí na místě, až mi to připadá, že někde uvázla. Ale není to tak.

Ryba prostě stojí na místě a jen těžko se s ní dá hnout. Popojíždí jen kousek tam a zase zpět. Když povyjede dál a mám za to, že už ji zvládám, bez problémů se zase vrátí na místo, odkud vyjela. Je neuvěřitelně silná. Musím být trpělivý a čekat až se unaví.

Na navijáku mám dvacítku vlasec, k tomu těžké olovo, ale s prutem na plavanou si víc dovolit nemohu. Mohl bych použít nějaký teleskop, pořádný vlasec i olovo, ale to prostě není můj styl, záběrů bych měl navíc rozhodně méně.

Možná i na tohle náčiní dojde, když se mi potvrdí, že tu velké parmy opravdu jsou, protože nemám v úmyslu je trápit dlouhým zdoláváním. Konečně si dá ryba říci a mám ji pod nohama. Sice ještě nějakou chvíli trvá, než ji podeberu, ale už je konečně má a svou délkou překonává zatím zde největší ulovenou parmu o rovných 15 cm!

Měří přesně šedesát čísel. Oproti dříve uloveným rybám je mnohem robustnější a má pořádné ploutve, které jí dovolily rvát se se mnou tak dlouho. Ten den jsem chytil ještě jednoho moc pěkného tlouště a k tomu malou štičku, která se vrhla u břehu na přitahovanou rousnici.

Přemýšlel jsem, jestli je to skutečně místo, kterému má smysl se věnovat, anebo zda to byla jedna z náhodných ryb. Později se ukázalo, že to byla správná volba a mnoho pěkných parem jsem tam chytil. Máte-li zkušenosti, pak takové místo berete v úvahu mezi prvními, ale jak říkám, já se parmy tenkrát teprve učil chytat…

Najít správné místo

Většina našich ryb se ráda drží poblíž všelijakých překážek, ale pro parmy to neplatí. Stávají rády na otevřené vodě. A když je zaseknete, nemají tendenci vyhledávat nějakou překážku, kde by se skryly. Kdyby to bylo možné, řekl bych, že parma bojuje fér.

Na velkých a hlubokých vodách se také chytají nádherné exempláře, ovšem najít je není snadné. Dobrá místa jsou tradičně pod jezy, také u plavebních komor, drží se v zúžených místech, kde je rychlejší proudění a také okolo mostů.

Podmínkou je vždycky tvrdé dno. Ovšem lovit parmy ve velkých řekách je opravdu těžké, protože během roku svá stanoviště mění. Na řece Moravě si ještě poradím, kupříkladu na Labi je to ale v tomto ohledu složitější.

Pravým domovem parem jsou ale středně velké a velké řeky. Ulovíte je však i na tocích, kde byste je nečekali. Hledejte proud s tvrdým dnem, a hlavně se nedejte zlomit prvním neúspěchem. Mnohokrát se mi stalo, že jsem měl nahozeno doslova mezi parmami, ale ty byly v klidu.

Trvalo hodiny, než se pohnuly a pak začaly sbírat návnadu. Parmy zkrátka mají svůj čas na odpočinek i čas na potravu, což platí na všech vodách. Když se tedy nedaří ráno, zkuste to odpoledne nebo na večer.

V podzimních dnech někdy brávají po celý den, v létě mohou být hodně vrtkavé. Ovšem nejdůležitější ze všeho je najít správné místo. Pak už si s tím nějak poradíte…