Oranžová do čisté vody? Občas je třeba zahodit předsudky!

Text: PB

Nenechám se dvakrát přemlouvat. A protože lodičky jsou pro dva rybáře, navrhuji přizvat ještě Petra. Dvě loďky jsou připraveny, pět kilogramů twisterů z Norska to jistí, zbývá uvařit čaj do termosky a nasoukat se do teplé kombinézy.

Voda vypadá jako destilovaná
Nasedáme do lodí a pomalu veslujeme ke skalám, kde by mohla stát nějaká zubatá krasavice. Do vody se postupně spouští celá plejáda nástrah. Žbluňkají poppery, plácají lžíce obuvnických velikostí, rachotí kuličkové wobblery, ale ryby jako by se propadly do dna. Voda je čistá jako křišťál s lehkým hnědavým nádechem a z dálky je slyšet Jirku, který nadává na destilku, v které není ani smítko, natož ryba.

Zkusím twistery
To by bylo, aby zubaticím něco z této bohaté vzorkovnice nezachutnalo. Popadám prut a navazuji modrého fešáka se žlutým ocáskem. Ne, dobrá. Co takhle fialová? Aha. Taky ne. Za necelou hodinu jsem prošel celou barevnou paletu. Zbývá mi červená a oranžová. Do takové čisté vody se mi oranžovou nástrahu ani nechce nahazovat, ale náhoda je blbec. Co kdyby? Navlékám oranžový twister.

Konečně!
Hladina se rozvlní a je tu první štika. Pár osmiček před lodí a šedesátka leží na hladině. Twister visí na krajíčku tlamy, stačí krátký pohyb peánem a tmavozelený hřbet se noří zpět do rodného živlu. Tak se mi to líbí.

Přeplouváme k vysoké skále. Dva náhozy, rána, prut ohnutý až k hladině, zuřivé zakvičení brzdy navijáku… Špička se narovnává a ryba je v trapu. Uf, co to bylo? Chvilku na sebe s Honzou civíme, ten bleskem převazuje na oranžovou a nastává koncert. Během dvou hodin prožíváme štičí extázi.

Kam nahodíme, tam se zableskne štika a už se ohýbá prut
Než přijde poledne, máme už deset štik v délkách od 50 do 75 cm a jako třešnička na dortu se na twister věší asi 50cm candátek. Spokojeně mžourám do sluníčka, které se dere skrz díru v mracích. Musíme zkontrolovat, co dělají Petr s Jirkou.

Zvedáme kotvu a míříme k zátoce na druhé straně, kde tušíme loďku našich kolegů. Petr vesluje a Jirka usilovně mrská vodu. Na náš hlasný pozdrav ani neodpoví. Oba se tváří kysele a z jejich pohledů je cítit skepse.

Tak to ne!  Na takovou potvoru ani nešáhnu!

„Tak co, měli jste záběr?“ ptá se Jirka a jedním hlasem dodává: „My ani ťuk, je to destilka!“ Obě loďky zastavují kousek od sebe a my roztahujeme ruce do délky, jak velké štiky už jsme lapili a zasvěcujeme Petra s Jirkou do tajemství oranžového twisteru.

Letmo kontroluji pohledem Petrovou udici a už se válím v lodi smíchy. Bílý twister je napíchnutý jako žížala, provlečený cik cak. Tak takhle by to doopravdy nešlo, na to by mu neskočila štika, ani kdyby byla slepá na jedno oko. Je znát, že Jirka s Petrem se vyznají spíše v lovu kaprů. Vytahuji poslední dva oranžové twistery a napichuji je Petrovi a Jirkovi na háček. Zajeďte k vysoké skále, tam jsou pod vodou takové klacky, určitě tam nějaká kudla bude. Petr mocně zabírá do vesel a už míří k protějšímu břehu.

S Honzou se na sebe po očku usmíváme a s patřičným odstupem je následujeme. Scéna se opakuje. Oranžový twister předvádí divy.

„Kruci, ono to fakt funguje!“

První nához a na Jirkově prutu visí první štika
Poctivá padesátka, žádná velryba to tedy není, ale po několika hodinách bez záběru rybářské srdce pookřává. Vidíme, jak Petr kormidluje pod vysokou skálu, teď stojí na místě, kde jsme měli dopoledne ten velký záběr. Pod hladinou se rýsují dlouhé pařáty větví a Jirka tiše nahazuje. Oranžový twister vesele mává ocáskem na cestě do hlubin a Jirka si posouvá čepici do čela. Záběr přichází s ohromující silou. Jirka si sedá do lodě a už je slyšet kvílící brzdu. To rozhodně nebude žádná štičí bonsaj.

Vlasec řeže hladinu, loďka se pomalu sune po hladině. Petr neví, kam ji dřív natočit, Jirka se na špici točí jako korouhvička. Dva a půl metru dlouhý proutek se ohýbá jako luk, pětadvacítka zpívá tklivou rybářskou píseň. První vlna na hladině, za ní veliký vír a ryba maže zpět do hlubin. Jen aby se neohnul háček! Ryba se vrací k hladině, už je vidět mohutné, tmavě zelené tělo s krémově žlutými skvrnami. Twister visí na krajíčku tlamy, adrenalin teče ušima.

„Tak to ne!  Na takovou potvoru ani nešáhnu!“ huláká Petr při pohledu na mohutnou tlamu plnou ostrých zubů. Podběrák odpočívá někde v kufru auta a drama pokračuje. Naše loď se blíží, štika na nic nečeká a provádí třetí prudký výpad do hlubiny. Už se zdá, že o ni přijdeme, když těsně míjí les větví pod hladinou. V pravý čas se štiku daří otočit a Jirka ji „pumpuje“ k hladině.

Mezitím navádím naší pramici tak, aby Honza mohl ukázat svůj rybářský um. V krátké pauze, kdy se zdá, že štika odpočívá u hladiny a sbírá síly na další výpad, se náhle Honza nahýbá přes bok lodi a chytá štiku za ocas a kolem těla. Než se krasavice naděje, její mohutné tělo zaduní v lodi. Honzovi teče z rukávu ledová voda, Jirka vřeští válečný pokřik a Petr jen užasle zírá. Přiložený metr ukazuje poctivých 97 cm a já už jen mačkám spoušť fotoaparátu.