Stojím schoulený na břehu potoka s jemným proutkem v ruce a očima se snažím zatlačit splávek pod hladinu. Drobný déšť se sněhem poletuje vzduchem a šimrá mě po tváři. Ještě, že přestal foukat severní vítr. Únorové počasí je už tak dost drsné. Kdyby se splávek rozjel nebo dokonce potopil, hned bych ucítil teplo u srdíčka. Hodně ryb v zimě spí, jiné jsou naopak plné elánu. Nastražená žížala může přilákat ježdíka, okouna nebo dokonce mníka. To by bylo něco. Vloni v zimě jsem na Botiči nachytal krásné tlouště, tak tu snad nějaký zůstal.
text: Zdeněk Hofman foto: autor a Lenka Hofmanová
Jelec tloušť
Začínám vzpomínat, kdy jsem se s tlouštěm poprvé setkal. Jako kluk jsem jezdil se starším kamarádem chytat candáty a kapry na velkou pískovnu Správčice u Předměřic. Samozřejmě jsem se toulal kolem vody a u jednoho z přítoků spatřil několik větších ryb. Stály v mělké vodě v proudu. Jakmile mě však spatřily, prchly do hloubky.
„To jsou kleňata,“ poučil mě starší rybář lovící kousek ode mě. Nechápavě jsem kroutil hlavou, protože o takových rybách jsem dosud neslyšel. V obecním rybníku, který byl mojí základní rybářskou školou, žádné kleně neplavalo. Až rybářské knihy zapůjčené v obecní knihovně vnesly světlo do mého života. Kleně je lidový výraz pro jelce tlouště, všežravou, avšak chytrou a rafinovanou rybu, která dorůstá i více než půl metru. Okamžitě jsem po tloušťovi začal toužit.
Vodní prase všechno spase
Tlouště můžeme lovit celoročně všemi způsoby. Na plavanou, položenou, přívlačí i muškařením. Najdeme ho v pstruhových i mimopstruhových pásmech. Je to rozený všežravec a díky této vlastnosti a silnému apetitu si vysloužil přezdívku vodní prase, které spase opravdu všechno. Tlouště nejčastěji chytám na těstoviny, rohlík, kukuřici, červy, žížaly nebo rybky. V létě bere na třešně a v zimě zase na drůbeží střívka nebo játra.
Nedorůstá sice takových rozměrů jako kapr, jenže přelstít plachého a nedůvěřivého tlouště vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Větší jedinci jsou i přes svoji abnormální žravost hodně opatrní. Někdy stačí i příliš nápadný splávek nebo hlučně nahozená nástraha a ryba je vmžiku pryč. Řeč je pochopitelně o chytání na malých tocích, kde má tloušť dokonalý přehled, kde vyjíždí do mělčin a menších přítoků. Na velkých řekách panují jiná pravidla.
Chytání v potoce
Na jednom z přítoků Labe lovím s oblibou na třepačku. Potok protéká lesíkem a hustý porost mi dovoluje nenápadný pohyb po břehu. Jako indián se plížím houštím s teleskopickým prutem v ruce. Ve druhé svírám krabičku s nachytanými lučními koníky. Hmyz je vynikající nástraha. Na slabý vlasec navléknu asi dvacet centimetrů nad háčkem krátký klacík, naříznutý z obou stran, jako splávek. Potichu rozbalím teleskop, napíchnu koníka a nástrahu opatrně spouštím do vody. Jakmile se koník dotkne hladiny, začne díky třepání ruky skákat na hladině. Zvědaví tloušti okamžitě zbystří a vyrazí směrem k lákavé kořisti. Nástrahu nikdy nespouštím přímo mezi ryby, ale o kousek dál, abych je nepoplašil.
Lov na třepačku je fantastický a napínavý. Celé drama vidím na vlastní oči. Koník svůdně tančí na hladině a tloušť se k němu pomalu přibližuje. Pak se ozve hlasité šplouchnutí a ryba je na háčku. Rychle zaseknu a cítím silný tah. Splašená ryba prchá po proudu směrem do řeky. Je to tvrdý souboj, který ostatní ryby na dlouhou dobu vyplaší. Nakonec vyhrávám a v podběráku končí nádherný tloušť 40 cm.
Razantní soupeř
Bojovnost tloušťů si nejvíc vychutnám při vláčení. S jemným prutem a wobblerem okolo sedmi centimetrů chytám tlouště hrozně rád z loďky i břehu. Nejlepší místa bývají u mostních pilířů, kde mají oblíbené stanoviště. Nahodím a ucítím tvrdý úder do prutu. Zaseknu a začíná tanec. Tloušť je urputný bojovník. Prut je ohnutý, brzda hrčí, já jsem v rauši a vychutnávám si vzácný okamžik. Když se mi konečně podaří všechny divoké výpady odrazit a rozběsněnou rybu přitáhnout k lodi, začne divoce třást hlavou tak razantně, že se jí podaří wobbler vyklepat. Jsem smutný, byl to trofejní kousek.
Podobně velký tloušť mě překvapil večer při lovu candátů na živou rybičku. Byla už úplná tma a plotička nastražená na plavanou jezdí sem tam, což prozrazuje chemické světýlko na splávku. Netrpělivě vyčkávám, jenže záběr nepřichází. Několik minut před půlnocí už přestávám věřit a vtom se to stane. Světýlko se rozjede tak prudce, až prut spadne z vidličky. To bude candát jako poleno, bleskne mi hlavou. Vyskočím z křesílka a zaseknu. Je tam. Brzda navijáku hrčí naplno a ryba prchá korytem řeky. Nakonec získávám převahu a začínám šupinatého soupeře přitahovat. Za chvíli se už divoce šplouchá na hladině, kousek od břehu. Zatím netuším, s kým mám tu čest. Rozsvítím čelovku a popadnu podběrák. Ryba je v síti a konečně mám čas si ji prohlédnout.
„Tloušť, je to velký tloušť!“ vyhrknu nahlas. Zprvu jsem trochu zklamaný, chtěl jsem velkého candáta. Vytáhnu metr a naměřím 52 cm. To je slušná míra, bleskne mi hlavou. Lepší tloušť v podběráku než candát v peřejích.
Velká řeka ukrývá velké mlsouny
Musím se přiznat, že hodně velkých tloušťů jsem chytil s poněkud předimenzovaným náčiním pro lov kaprů na boilie. Tloušti zakrmená místa rádi navštěvují a nejvíc jim chutnají masové pelety halibut nebo jahodové boilie. Někteří kapraři nemají tlouště rádi, protože jim žerou drahou návnadu určenou trofejním kaprům. Jenže půlmetrový tloušť je ve své kategorii taky trofejní a pozornost si jistě zaslouží.
Záběr bývá razantní a zprvu není jasné, jaká ryba vlastně zabrala. Po chvíli mám však jasno. Kapr to nebude. Zdolávání tlouště s vybavením na kapra je trochu nuda, protože na silném vlasci za stogramovým olovem pouze vlaje. Oproti velkému kaprovi má mnohem křehčí tlamičku a u břehu někdy spadne. Při podebírání proto musíme být pohotoví. Léňa už ví, že tloušť je moje oblíbená ryba a v pravou chvíli zanoří podběrák.
„Padesát tři,“ pravím hrdě. Je hodně zvláštní, že na boilie nebo peletu se velký tloušť chytí poměrně často, zatímco na jemný feeder mojí manželky jen málokdy. Některou sezonu mi bere jeden za druhým a další rok na stejném místě ani jeden. Velmi často nahradí tlouště jeho šupinatý bratr.
Jelec jesen
Na rozdíl od tlouště jsem jesena poznal až o mnoho let později. V Labi u Hradce Králové jeseni nežili. V 70. letech byly všechny naše řeky průmyslově znečištěné, což byl pro většinu ryb nepřekonatelný problém. První jeseni mi zkřížili cestu až v roce 1994 na jihomoravské Novomlýnské nádrži. „Pánové, mám obrovskou plotici, to bude rekord,“ volám na kamarády, když naberu do podběráku půlmetrovou rybu.
„Takovou plotici jsem v životě neviděl.“
„A ani neuvidíš, tohle totiž není plotice,“ směje se kamarád.
„A co to je za rybu?“ tvářím se nechápavě.
„Chytil jsi jelce jesena, vzácnou a celoročně hájenou rybu.“
Během víkendu jich chytím asi dvacet a z každého mám obrovskou radost. Nejde mi do hlavy, proč jsou celoročně hájeni, když jich tu plave tolik. Nevěděl jsem, že jeseni jsou hojní pouze na jižní Moravě, zatímco jinde skoro vyhynuli.
Jiná doba
Všichni, kdo s nostalgií vychvalují staré časy, by si měli vzpomenout, jak hodně byly naše řeky špinavé. V Labi pod Hradcem Králové ryby sice žily, nedaly se ovšem konzumovat a pod chemickými Pardubicemi to už byla úplná katastrofa. Dnes je Labe čisté po celém toku a stalo se domovem i nádherných jesenů.
S manželkou často chytáme na dolním toku u Lovosic a s jeseny se mnohdy potkáváme. Stejně jako tloušti zaberou nejčastěji místo velkého kapra na boilie. Swinger poskakuje nahoru a dolů. Zpozorním a čekám, co bude následovat. Může to být předzvěst pořádné jízdy, ale taky tráva, větev nebo záběr menší ryby. Zvednu prut ze stojanu a lehce zaseknu. Zprvu nevím, jestli nějaká ryba na háčku uvázla. Rychle navíjím s prutem zvednutým nad hlavou, až ucítím škubání ryby.
„Něco táhnu, žádný obr to ale nebude,“ hlásím manželce. Na hladině se najednou překulí stříbrná ryba s temně červenými ploutvemi. „Je to jesen, podej podběrák.“
Lenka na nic nečeká, rychle rybu podebere a položí na podložku.
„Jesen je nejkrásnější ryba,“ pravím dojatě.
„To samé říkáš i o tlouštích,“ směje se Lenka a má pravdu. Obě ryby jsou nádherné. Rybu s červeným kormidlem u „prdelky“ vychvaloval ve svých povídkách už Ota Pavel. Řitní ploutev je zásadním rozlišovacím znakem obou bratrů. Tloušť má řitní ploutev zaoblenou, zatímco jesen vykrojenou dovnitř. Můj jesen měří rovných padesát centimetrů. Takový úlovek je stejně cenný jako třeba desetikilový kapr.
Jelec proudník
Třetí z bratrů je úplně jiný. Drobná stříbrná rybka připomíná na první pohled plotici. Od jesena i tlouště se liší velikostí a absencí červené barvy na ploutvích. Je to vlastně úplně obyčejná nenápadná pidiryba, která pozornosti většiny rybářů uniká, a ve stojatých vodách se vyskytuje jen výjimečně.
Proudník je původním obyvatelem našich řek, živí se larvami vodního hmyzu, drobnými živočichy a nepohrdne ani potravou rostlinnou. Proudníky lovím nejraději na masné červy, na plavanou nebo feeder. V potoce žijí většinou menší exempláře okolo deseti centimetrů. Nádherné kousky jsem ulovil na Svratce, kde žijí ve velkých hejnech. Můj největší proudník ulovený na Sázavě měřil dvacet centimetrů, a to už je panečku pěkná míra.
Těším se na další setkání
Stojím schoulený na břehu potoka s jemným proutkem v ruce a očima se snažím zatlačit splávek pod hladinu. Drobný déšť se sněhem poletuje vzduchem a šimrá mě po tváři. Začínám tušit, že dnes nechytím ani tlouště, nějak mi to ale nevadí. Ve vzpomínkách jsem se vrátil do minulosti k rybám, které jsem přemohl, i k těm, které mi utekly. Tři bratři za pozornost i vzpomínku jistě stojí a na ty trofejní si posvítím zase příště.
Článek naše pravidelného autora vyšel v Rybářství 2/2024. Pokud máte zálusk na celé číslo (tištěné nebo elektronické) nebo třeba i předplatné (tištěné nebo elektronické), rozklikněte následující odkaz: https://www.irybarstvi.cz/predplatne/
Moc hezké povídání! Tak jako vždy. Díky