Když prší, prý ryby víc berou, říká se mezi lidmi. Pobývat delší dobu záměrně venku v dešti však může přivodit zdravotní problémy, říká se mezi lidmi. Je lepší jít na ryby za deště, před deštěm nebo když skončí? Otázek, které se týkají rybaření a deště je spousta, netroufám si na ně fundovaně a stoprocentně správně odpovědět, ale chtěl bych se nad tím alespoň trochu zamyslet…
Text: Josef Jehlička foto: autor, Eva Křivková, David Štrunc a Luděk Švorc
Změna tlaku a nárazy větru
Déšť většinou provázejí výraznější změny tlaku, které se projevují i na aktivitě ryb. Pozvolná změna nebývá tak zřetelná, ale výrazný rychlý pokles tlaku vzduchu (dochází k němu většinou před bouřkou) rybám zřejmě moc nesvědčí, aktivita se často snižuje téměř na minimum, hlavně u kaprovitých ryb. V letním období přináší pokles tlaku nejčastěji prudké ochlazení a v tu dobu se zájem o potravu mnohdy téměř ztratí. Navíc mají ryby (především ve stojatých a pomalu tekoucích revírech) tendenci přesouvat se do hlubších partií a ke dnu. Při déletrvajícím dešti se tlak většinou ustálí a ryby potom zase začínají lépe brát.
Pozvolna stoupající tlak po dešti působí poněkud příznivěji, hlavně kaprovité ryby se při postupně stoupajícím tlaku velmi často pohybují těsně pod hladinou, čemuž je třeba techniku lovu přizpůsobit. Na změny tlaku ale samozřejmě reagují i dravci, ovšem ne tak výrazně.
Vítr je pro rybáře žádoucí už proto, že okysličuje vodu u hladiny a aktivitu ryb tak může i značně podpořit, navíc ryby díky zčeřené hladině nezaregistrují tak snadno siluetu rybáře a jeho případný pohyb. Zčeřenou hladinu tedy oceníme hlavně v případě, že chytáme poblíž břehu nebo plavidla. Silný vítr s sebou přináší vlny a víří kolem břehů nánosy na dně, takže ryby vyhledávají potravu často právě poblíž břehu a terénních zlomů. Ovšem v kombinaci s deštěm ztěžuje vítr rozeznávání záběrů, jedinou schůdnou cestou je pak vedení vlasce nebo šňůry těsně u hladiny, čehož se většinou snažíme docílit umístěním špičky co nejníž a při lovu na položenou použitím těžších čihátek. Při plavané pomůže větší splávek s nápadnou anténkou.
Vítr sráží na hladinu i hmyz, takže muškaři se za mírnějšího větru dočkají mnohdy vytouženého sběru z hladiny, protože ryby sbírají utopený hmyz v horní části vodního sloupce. Silnější vítr nám ale muškaření mnohdy téměř znemožní. Při vláčení vítr v zádech dopomůže k delším náhozům a opět oceníme to, že i když dravec sleduje vláčenou nástrahu až do bezprostřední blízkosti břehu, do poslední chvíle nemusí rybáře zaregistrovat.
Jarní deštík, letní přeháňka a podzimní plískanice
Není déšť jako déšť, ať už z hlediska intenzity, délky trvání nebo teploty či dalších faktorů. Jarní deštík ve vlahém oteplujícím se počasí bývá pro rybáře přínosný a většinou nás ani od vody nevyžene – v tomhle počasí jen málokdo vyráží na ryby bez pláštěnky nebo nepromokavé bundy v batohu. Ryby často v takové přepršce opravdu dobře berou, tudíž na aprílové a májové přepršky vzpomínáme nejčastěji v dobrém.
Pamatuji, jak jsem místo povinného průvodu ještě coby školák vyrazil na pstruhy a zažil úžasný den, kdy se vystřídalo téměř letní počasí s lehkými přeprškami a do toho dokonce asi půl hodiny padaly sněhové vločky. Ryby jakoby se zbláznily a braly jako o závod. I na místech, kde jsem nikdy neměl ani záběr a ani jsem tam žádnou rybu neviděl, se za mými muškami zvedali pstruzi a lipani jeden za druhým. Nevěřil bych, že jich tam tolik je! Samozřejmě tenhle rybářský zázrak netrval po celý den, ale ještě několikrát se v průběhu dne dostavily vlny maximální aktivity a byl to jeden ze dnů, na které nikdy nezapomenu.
Letní přeháňky nás občas zastihnou nepřipravené, přicházejí hodně rychle a jak se říká „z čistého nebe“.
Najednou jsme promoklí na kůži a už zase svítí sluníčko. Někdy ale začne pršet a olověné zbarvení oblohy naznačuje, že to je na delší dobu. V takovém případě je dobré se vybavit nepromokavým oblečením a zkusit štěstí, protože pokud bude pršet intenzívně třeba i několik dnů, na mnoha tocích se následně výrazně zvýší průtok, voda se zakalí a šance na záběr se bude postupně snižovat.
S prvním přikalením se do vody dostávají splavení drobní suchozemští živočichové, hmyz, červi, larvy a další. Zvyšuje se tedy přísun potravy a ryby na to většinou hned reagují. Největší šanci na úlovek máme potom hlavně nedaleko břehu, výborná jsou místa pod převislými keři a větvemi stromů. Se stoupající vodou ryby vyhledávají potravu i v zaplavených travinách a často se krmí v bezprostřední blízkosti břehu, až jim hřbety vyčnívají z vody. Ke břehu pro prostřený stůl na zatopených místech se vydávají především parmy, tloušti a další kaprovité ryby.
S dlouhodobě přikalenou a zvýšenou vodou se aktivita ryb snižuje, protože jsou už nasycené, a navíc v silnějším proudu je vyhledávání potravy také energeticky náročnější.
Ale pořád se můžeme dočkat záběru v místech, kde se vodou unášená potrava vyskytuje ve větším množství, tedy v úplavech a v klidnějších místech za přírodními překážkami. Dravci v kalné vodě většinou moc při chuti nejsou, výjimkou je ale sumec, který v kalné vodě loví s oblibou i přes den, ačkoli jinak svou aktivitu soustřeďuje hlavně na časné ranní, a především pozdní večerní hodiny.
Pomalu se dočisťující a opadávající voda bývá pro rybáře spíš nuceným půstem nebo motivací vyzkoušet jiný, třeba vzdálenější revír, kde je situace příznivější.
Co se často ne moc příjemného podzimního počastí s deštěm a chladnějším větrem týče, vyrážím za takových podmínek většinou jen na lov okounů a candátů (kteří právě v takové „slotě“ často nejlépe berou) a s muškařským prutem za lipany, kteří právě v podzimních plískanicích mívají mnohdy značně větší zájem o přirozený hmyz i umělé mušky, než tomu je za slunečných podzimních dnů. Nepříznivé počasí mě v takovém případě neodradí, ale vždy počítám s tím, že by se mohlo ještě zhoršit, a tudíž své oblečení kombinuji tak, abych u vody zbytečně neprochladl.
Stanovat u většiny revírů nemůžeme, to je možné prakticky jen na revírech mimo správu Svazů a v kempech, stan tedy musíme něčím nahradit. To samozřejmě možné je. Moderní nepromokavé a prostorné bivaky, velké deštníky a rybářské přístřešky jsou v dešti jistě skvělými pomocníky, ale strávit tak několik dnů, k tomu bych se neodhodlal. Krátkodobě ovšem člověk rád nějakou nepromokavou plátěnou střechu nad hlavou uvítá. Jedná se ale především o lov na položenou a případně na plavanou. Při vláčení nebo muškaření řešíme déšť nepromokavou pláštěnkou a čepicí s kšiltem nebo kloboukem s pořádnou krempou. Pokud brodíme v řece do pasu nebo ještě hlouběji, stačí vlastně ochránit horní část těla. Ale i tak dokáže být dlouhotrvající déšť pěkně nepříjemný, ačkoli když ryby berou, mnohdy ho ani moc nevnímáme.
Déšť a plavaná
Pokud neprší příliš silně, na plavanou se za těchto podmínek dá chytat často s větším úspěchem než za slunečného, bezvětrného počasí. To platí především v létě, podzimní plískanice už samozřejmě tak příjemné nejsou. Mnohé pruty na plavanou mají poměrně malá očka, která navíc od blanku prutu nijak výrazně neodstávají. To může za deště dělat trochu problémy, protože vlasec i pletená šňůra (ano, znám dost rybářů, kteří i na plavanou používají tenkou pletenku!) se začnou lepit na mokrý blank, a tudíž negativně ovlivňují délku i přesnost odhozu s lehoučkou sestavou.
Řešením je v takovém případě lov na kratší vzdálenost nebo použití většího splávku s těžší zátěží. Na mírně zčeřené hladině s kolečky od dopadajících kapek lze splávek sledovat bez problémů. Pokud začne pršet silně a nechceme raději jít od vody, nahradíme malý nenápadný splávek modelem s nápadně zbarvenou anténkou, nebo ještě lépe s barevnou kuličkou na horním konci.
Po návratu z rybolovu v dešti by mělo být samozřejmostí celé náčiní kompletně otřít dosucha a případně rozebrat a vysušit naviják. Platí to pro všechny rybolovné techniky, takže už to nebudu znovu opakovat, skutečně se ale ta chvilka, věnovaná údržbě náčiní vyplatí, tomu můžete věřit!
Při položené nám kapky tolik nevadí
Při lovu na položenou můžeme bez problémů použít buď pláštěnku (která při ostatních rybolovných technikách přece jen trochu omezuje naši pohyblivost), nebo dokonce rozměrný rybářský deštník či přístřešek, pod který se v případě potřeby často vejdou i rybáři dva. Pokud není moc chladno, může být posezení v deštivém počasí dokonce příjemně osvěžující, zvlášť po několikadenních parnech.
Když se začne voda zvedat a přikalovat, máme velkou šanci na úlovek i nedaleko od břehu. Ryby (především ty kaprovité) budou vyhledávat splavené suchozemské živočichy i ty, které stoupající voda vyplaví ze zatopené hlíny. Ideální nástrahou tedy budou bezesporu žížaly, od kopaných a hnojáčků až po ty největší rousnice, záleží na cílové rybě a konkrétních podmínkách. Výborná jsou i místa u přítoků, kde se také ryby soustřeďují a očekávají zvýšený přísun potravy. Při déletrvajících deštích ale už mohou být nasyceny a může přijít období menšího příjmu potravy.
Problém může občas být s feederovými pruty, které bývají opatřeny velmi malými a minimálně odstávajícími očky, kterými mokrý vlasec moc snadno neprochází, a navíc má tendenci lepit se – stejně jako u plavané – na blank prutu. Ovšem záběry rozeznáme stále dobře, protože ohnutá špička feederového prutu na dopad kapek nereaguje, a tudíž napnutý vlasec plní svou funkci bez problémů.
Elektronické hlásiče by sice měly být vodotěsné, ale i tak se většinou vyplatí chránit je nějakým vhodným způsobem před deštěm nebo použít klasická závěsná čihátka mezi očka nebo před špičku prutu. Vhodné je za silnějšího deště samozřejmě pruty umístit tak, aby špičky byly skloněné k hladině, čímž zajistíme co nejmenší průvěs. Tak rozeznáme záběry mnohem lépe.
Vláčet za deště? Proč ne?
Ani vláčení v dešti nebývá pro rybáře problém, spíš naopak. Když se dá během chytání do deště nebo dorazíme k vodě nedlouho po jeho začátku, můžeme počítat s větší nadějí na záběr než za slunečného počasí. Navíc díky dopadajícím kapkám a zčeřené hladině nás tak snadno ryby nezpozorují (to se týká především opatrných bolenů, ale často i štik a okounů). Pro delší odhozy použijeme vláčecí prut s velkými očky a potom můžeme bez problémů nasadit pletenou šňůru nebo vlasec podle vlastního výběru. Případně sáhneme po trochu těžších nástrahách, když nám to nechce létat tak daleko, jak jsme běžně zvyklí.
Při vláčení většinou nezůstáváme na jednom místě, vhodná je tedy pohodlná, a přitom dokonale nepromokavá pláštěnka v kombinaci s nepromokavými kalhotami nebo vysokými brodicími botami. Oceníme také čepici se štítkem nebo rybářský klobouk. Dešťové kapky, které nám vytrvale sjíždějí za límec, dokáží být při delším rybaření docela nepříjemné. Když ale máme záběry, od vody se nám většinou nechce.
Pokud prší delší dobu a voda se silně zakalí, je často řešením použití velmi nápadně zbarvených nástrah (včetně těch křiklavých fluorescenčních „papoušků“) a současně i nástrah, které ve vodě vytvářejí zvukové vlny a prostě dělají větší rozruch. Sem patří například wobblery s kuličkami v tělové dutině, takzvané „zvukové“ rotační třpytky a další nápadné nástrahy.
Muškaření mezi kapkami
Také muškaři nepropadají za mírného deště žádnému zoufalství, spíše naopak. Dopadající kapky totiž často srážejí hmyz na hladinu, další hmyz bývá splaven z pobřežních porostů a větví nad hladinou. Navíc dochází ke změně tlaku a hmyz na to mnohdy reaguje rojením nebo stoupáním k hladině, což je pro ryby lákavá příležitost přijít k chutnému soustu. Fungovat může suchá muška na hladině stejně jako ta, kterou necháme lehce přitopit. Na stojácích dobře funguje pozvolné vyklesávání mušek a následně jejich pomalé přizvedávání až k hladině, čímž napodobujeme larvy hmyzu stoupající k hladině.
Úspěchu se můžeme dočkat i s klasickou mokrou muškou, nymfou nebo streamerem. Déšť prostě často ryby probere z letargie, ať už je to způsobeno změnou tlaku, okysličením vody nebo jinými faktory či jejich kombinací. Za deště se mi na mušku poměrně často podařily i dublety (tedy ulovení dvou ryb současně na oba návazce), i když jinak se jedná spíš o ojedinělou situaci. I proto muškaření v dešti věřím a nějaké ty kapky mě od vody nezaženou.
Házení bývá trochu náročnější, především s pruty nižší hmotnostní kategorie AFTMA. Pokud chceme házet v dešti dost daleko a s velkou přesností, raději tedy sáhneme po prutu kategorie 5 nebo vyšší. S deštěm většinou přichází i vítr, ale ani ten nemusí být naším nepřítelem. Jde o to, abychom chytali z místa, kde můžeme vítr využít, a nesnažíme se zbytečně házet proti němu.
Rybaření za bouřky
Každopádně to není nic, co bych si troufal doporučovat. Především je třeba brát v potaz riziko zásahu bleskem, ovšem statisticky zase není tak velké, aby to nadšeného rybáře dokázalo odradit, co myslíte? Mluvím především o nárazových letních bouřkách, které občas přijdou znenadání, během několika minut je prostě najednou šero a z nebe se valí voda.
V tomto počasí dochází k výraznému kolísání tlaku vzduchu a ten má bezesporu velký vliv na aktivitu ryb. S nástupem bouřky začne vysoký tlak prudce klesat, aby se krátkodobě ustálil těsně před začátkem deště, a to bývá období, kdy se mnohdy projeví první vlna silně zvýšené rybí aktivity. To přece říkali už naši dědové, že těsně před bouřkou ryby dobře berou, pamatujete?
V průběhu deště (především pokud je hodně intenzívní) dochází pak k dalšímu poměrně prudkému poklesu tlaku a v tu dobu je někdy lepší se na chvíli někam schovat (pokud tu možnost tedy máme), protože ryby budou brát jen minimálně. Ale bezprostředně po skončení bouřky se tlak opět vrací do normálu a dostavuje se druhá vlna rybí aktivity. Takže občas taková letní „buřina“ může být tím rozhodujícím faktorem, který nám dopomůže k pěknému či dokonce trofejnímu úlovku.
Každopádně jarní ani podzimní přepršky nejsou pro rybáře zdaleka tak vítané a nadějné, jako krátká letní bouřka nebo přeháňka.
Článek jsme pro vás odemkli z aktuálního Rybářství. Jestli vás zaujal, můžete si zařídit předplatné na našich webovkách https://www.irybarstvi.cz/predplatne/. Vybrat si můžete z klasického předplatného papírového časopisu, nebo elektronického.
Diskuze k článku (0)