OBRAZEM: Všechno, co jste chtěli vědět o moři a báli jste se zeptat (3) – pod mořem s jedovatou slinou

Text: Mirek Brát, foto: autor

Jedovaté šípy ropušnice

Setkáme se s nimi celkem hojně v pásmu pobřežních skalisek již od hloubek 5 metrů. Často se stávají obětí rybářů a právě při nesprávné manipulaci s nimi hrozí nebezpečí poranění.

Tvrdé paprsky jejich ploutví obsahují jedové žlázy. Paprsky mají podélnou rýhu, po níž stéká jed do místa vpichu. Podstatu jedu ropušnic tvoří směs bílkovin a navzdory ujištění turistických průvodců se jedná skutečně o člověku nebezpečný toxin. Navíc je zde vždy přítomno i riziko druhotné infekce a tak je doporučováno každé poranění ropušnicí nechat ošetřit lékařem.

Bodnutí „jedovatými šípy“ ropušnic je velmi bolestivé a místo zasažení dlouhou dobu oteklé. Zapomeňte i na „rady“ typu: ránu rozřezávat, vymačkávat, vypalovat cigaretou…

V ideálním případě by bylo možno ponořit zasažené místo na půl hodiny do horké vody, neboť svoji podstatou jsou bílkoviny termolabilní a zrychlit tak rozklad jedu. Nikdo vám ovšem již nevysvětlí, kde někde na pláži či přístavním molu vzít najednou vanu horké vody.

Na druhé straně je ropušnice oblíbenou rybou – na talíři. Najdete ji v proslulé francouzské rybí polévce, stejně jako v brodetu – chorvatském rizotu. Ropušnice je bizarní rybou, která je přes svůj nemotorný vzhled aktivním dravcem.

Na lov vyplouvá za soumraku a na svoji kořist dokáže číhat i dlouhé hodiny. Skvěle přitom využívá maskovací schopnosti. Potom už jen rychlý útok a pohltit kořist obrovskými ústy. Na jejím jídelníčku najdeme drobné ryby stejně jako různé bezobratlé živočichy.

Sasanka tě přepere

Opusťme rybí obratlovce a povšimněme si dalšího živočicha, který na člověka číhá „s jedovatou slinou“. Jedná se o sasanku patřící do čeledi Actiniidae. Tento žahavec s věncem chapadel je opravdu živočichem a nikoli rostlinou, za kterou by ho laik mylně pokládal, odvolávajíce se i na ženský rod jména „sasanka“.

Ve Středozemním moři se můžete velmi často setkat se světlomilným druhem sasanky hnědé. Její silně žahavá chapadla jsou dlouhá až 15 centimetrů. A žahají! Zasažená místa se doporučuje ošetřit pětiprocentním roztokem octa nebo alkoholem (40-70 %). Alkohol je ovšem lepší opravdu využít pouze k zevní aplikaci, i když, pokud ta trocha na leknutí zbude…

Zajímavé je, že některé živočišné druhy (člověk to není) žijí se sasankou hnědou v užitečné symbióze a vůči jedu z jejich chapadel jsou imunní. Jedná se například o určité druhy garnátů a krabů.

Na takového korýše chráněného dvěma sty nezatažitelných chapadel si hned tak někdo nedovolí. Sasanka cizopasná jde v takové symbióze ještě dál a spolupracuje s poustevnickými raky tak, že se přichytí přímo na ulitu, která je ráčkovým domovem. Poustevník sasanku přenáší spolu s ulitou z místa na místo a pomáhá jinak nepohyblivému žahavci aktivně hledat potravu ve stále nových lovištích. Odměnou je mu účinná pasivní ochrana a proměna jeho domečku v žahavou nedobytnou pevnost. Malý ráček poustevníček? Omyl! Sasanka tě přepere! Toto varování patří i člověku…