Text: Mirek Brát, foto: autor
451 stupňů Fahrenheita, právě při této teplotě hoří papír. Román popisuje chmurnou vizi o společnosti, která spaluje knihy a pronásleduje jejich čtenáře. Existuje ještě jiný teplotní údaj, který by bylo možné vztáhnout k nějakému jevu?
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Připlula, spíše však přiletěla podvodním vesmírem, přitančila jako baletka netečně sledována kapřím publikem. Teplota vznícení papíru? No prosím, to má v hasičském manuálu jako varování každá knihovna.
Dá se však například tento křehký projev vodního života přiřadit k nějaké konkrétní hodnotě na teploměru? Tenhle román píše příroda a má název: 68 stupňů Fahrenheita. Při takové teplotě se totiž i v českých vodách rodí medúzy!
Na konci světa
V zatopeném lomu v obci Žernovka v okrese Praha východ by se jistě líbilo i panu Bradburymu. Stěny jámy poškrábané vrtáky, opracované kladivy. Temné úseky se střídají s prosluněnými podvodními mýtinami zabydlenými rybami.
Stonky leknínů se plazí k hladině, aby na ní rozevřely listy a rozvinuly květy. Kamenné plošiny zdrsněné koberci sláviček mnohotvárných. Opustil jsem svoje stanoviště u ponořeného bazénového teploměru a vydal se prozkoumat drobný pulsující zvon.
Sladkovodní medúza (Craspedacusta sowerbyi), introdukovaný živočišný druh původem z Asie, který proměnu polypového stadia v medúzu spojuje s jediným požadavkem: teplota vody musí přesáhnout 20 stupňů Celsia (tedy zmiňovaných 68 stupňů Fahrenheita).
V Evropě se tato medúzka objevila v 19. století, kdy Fahrenheitovu stupnici uznávalo a prosazovalo mocné Britské impérium. Tato skutečnost spolu s bazénovým teploměrem s duální stupnicí mě nakonec dovedla až ke klasikovi sci-fi panu Bradburymu.
I když, ono je toho vlastně více, myslím těch pocitů, které spojuji se setkáním se sladkovodní medúzou v zatopeném lomu na dohled Prahy stověžaté. V lomu jsem našel i utopený nákupní vozík. Důvěrně známý mechanizmus pro vložení zálohové mince začaly už obrůstat slávičky. V dálce se objevil pulsující zvon další medúzky. Připadal jsem si jako na konci světa, nikoli geograficky, ale časově.
Do hlubin
Jako bych byl svědkem potopy, která se převalila světem. Utopený nákupní košík, dno plné harampádí z těžby. Rybí těla jako tanečnice ve vodním vesmíru, na jehož klenbě nesvítí hvězdy, ale pulsující zvony medúzek.
Podle odborníků není sladkovodní medúzka pro naše vodní ekosystémy nebezpečná. Nahodilost proměny polypového stadia ve stadium medúzky potřebuje jednu zásadní konstantu – správnou teplotu. Na konci podzimu při poklesu teploty vody medúzky postupně hynou.
Podmínky naší zimy ale dokáží přečkat odolná vývojová polypová stádia – tzv. mikofrustuly. Až teplota na stupnici bazénového teploměru vystoupá k hodnotě 68 stupňů Fahrenheita, začnou se pravděpodobně hned příští rok v této vodě opět vznášet křehce krásné zvony medúzek.
Nebo nezačnou… Nahodilost a nejednoznačnost života tohoto tvora s mnoha vývojovými fázemi je fascinující: Jak skvěle se ke sladkovodní medúzce hodí slova: „Nádherná je zde. Nežila ani nebyla navěky mrtvá, prostě… existovala. Ach, nádherná!“ Ray Bradbury (Z prachu zrození)
Diskuze k článku (0)