Tááák, ještě se podívat za malý útes. Moře je plné zlatavých nitek, po kterých slunce ručkuje v mělké vodě k písku dna. Pohoda a klid modrých závěsů na hranici viditelnosti. Natáhnu se na ploché skalisko a udělám takový malý klik. Pod vodou jste ve stavu beztíže. Jde to snadno. Podívám se za kámen hojně obrostlý řasami. A najednou zírám do podivného kruhového ústního terče neznámého vetřelce. Hnědé tělo porostlé velkými trny. Fíííí!

Text: Mirek Brát, foto: autor

Obluda na mě vyplivla nějaký barevný obláček. A támhle je další a další! Skoro jsem se leknutím utopil. Zaberu ploutvemi a doslova vyskočím na hladinu. Ostré slunce mě oslepilo, ale pořád ještě vidím. Ne, žádný konec světa se nekoná. Den podmořských trifidů nemá zatím místo v kalendáři!    

Něco se změní

Možná zní moje přirovnání setkání se sumýšem obecným v době rozmnožování s apokalypsou zvěčněnou v kultovním sci-fi díle Den trifidů poněkud přehnaně. Ale mně se to přirovnání pevně drželo za špičky ploutví i druhý den, když jsem se již bez leknutí potkával se vzpřímenými sumýši, kteří do vody vypouštěli základy svého dalšího potomstva.

Začal jsem se dívat na život v moři, jako bych ho viděl poprvé. Každý bizarně nádherný živočich by mohl být nebezpečím, kdyby se něco vymklo z kloubů a my bychom například přišli o výhody, které nás ve většině případů staví až na vrchol potravinové pyramidy.

Se sumýši v době rozmnožování jsem se setkal poprvé. Kromě konce léta, kdy volání sumýšího rodu propukne, je vnímáte jako poněkud nevábná stvoření apaticky ležící na mořském dně.

A najednou přejdou sumýši z horizontální do vertikální polohy. Něco se změní. Jsou aktivní a všude kolem vás. A pokud by byli větší? Stačí si přečíst, že v případě ohrožení vyvrhne sumýš proti nepříteli část svých vnitřností. Ty narušitele zaplaší nebo přímo zahubí. Sumýš si vnitřnosti po čase obnoví a žije dál.  Dobrý předobraz podmořského trifida pro romanopisce s bujnou fantazií!

Křehká rovnováha

Zkusím si leknutí s roztouženou mořskou okurkou udržet a vnímám novým způsobem i další běžné živočichy Jaderského moře. Mezi nimi určitě vynikají sasanky. Les ramen vybavených žahavými buňkami.

Jsou jako z jiného světa. A stejně jako literární trifidi i ony disponují jedem. Zkuste si zvětšit takovou běžnou sasanku tisíckrát. Les rudých ramen ukrytý ve skále čeká na nepozorného plavce, turistu, rybáře.

Desítky rudých bičů zasáhnou pokožku. Nešťastník je lapen, paralyzován a ve večerních zprávách se objeví varování, že následující drastické záběry přicházejí z moří celého světa. Den podmořských trifidů už si chystá svůj den v kalendáři. Brrr.

Začíná mi být zima a na vině není mořská voda, se kterou hraji nerovnou hru na tepelnou výměnu. Svět moře je najednou vesmírem plným nově objevených planet s neznámým životem.

Rozkrojíte slupku hladiny sklem potápěčských brýlí a díváte se užasle, dychtivě a fascinovaně. Mořské houby ozdobené křehkými lilijicemi, pestré vějíře rournatců, oko kraba skrytého v lesíku mořských řas.

Tichá rovnováha ekosystému. Je v ní ale i něco výhružného. Jako temná propast obkroužená chodníčkem s uhrabaným pískem, doplněná lavičkami a stánky s občerstvením. A v té propasti se leskne hladina moře, které pokrývá dvě třetiny povrchu naší planety. Život úspěšně balancuje na ostré čepeli náhody. Člověk může jednoho dne něco ztratit, jiná forma života naopak získat. A potom?

Poznámka autora

Den trifidů – román spisovatele Johna Wyndhama z roku 1951. Dílo zlatého fondu sci-fi popisuje situaci, kdy většina lidské populace ztratí zrak  a svět začnou ovládat masožravé rostliny – trifidi.