Norský deník (3). Když je vítr, nelikvidujte jen zásoby alkoholu

Text: David Štrunc, foto: autor

Ráno se budíme do silného větru. Dnes nevyjedeme, to je jasné. Jdu se nasnídat a vymyslet co dál. Většina rybářů vám bude s vervou tvrdit, že na moři ze břehu lovit nejde, že nic neulovíte. Nevěřte jim. My se s kamarádem Honzou rozhodli prozkoumat místní přístav, a to velmi pečlivě.

Nezajímaly nás velké ryby, chtěli jsme nachytat co nejvíce druhů. Než jsem si připravil svůj systém pro lov na kousky masa, Honza hlásí první úlovek. Byl jím malý, jen lehce vybarvený pyskoun. Paráda, zajásal jsem, první druh.

Nahazuji kousky masa a srovnávám skóre. Na břeh vytahuji tresku malou. Tato rybka je zajímavá zlatými skvrnami, které může mít i na očích. Jestli jí to při koukání vadí, nevím, nicméně je to rybka, která se nebojí ani větších nástrah než je ona sama. Proto ji můžete ulovit i na pilker nebo peříčka.

Záběry na sebe nenechávají dlouho čekat. Na maso ryby útočí hned po nahození. Ani Honza s mikroplandavkou není pozadu a téměř pořád zasekává. Jedná se však o malé rybky, proto se zdaří jen velmi málo zaseknutí.

Lovíme v hloubce od 1 do cca 16 metrů. Záběry přicházejí takřka všude. Zrovna pouštím již několikátou tresku malou, když na mě kamarád volá přes celé molo. Rychle k němu klušu a ještě v běhu vytahuji foťák. Ulovil pyskouna!

Tato krásná ryba se zde vyskytuje v překvapivě velkém množství. Pokud vás zajímá kvalita masa, prý se dá přirovnat k českému okounovi. Osobní zkušenost však nemám, mně jich bylo líto a všechny jsme bez výjimky pustili. Žije zde mnoho barevných variant, nám se podařilo ulovit alespoň některé z nich.

Pokud chcete pyskouny v Norsku lovit cíleně, vezměte si s sebou měkčí prut, ve kterém ucítíte záběry i menších ryb. Jako nástrahu můžete použít takřka cokoli. Honza volil plandavky, umělé žížaly a jigy. Já chytal na kousky masa a nohy mušlí. Mušle jsou nejlepší tvrdé. Odloupnete přílipku (mušle, které je přilepená k podkladu a dá se odloupnout nožem) od skály nebo mola. Schránku zahodíte a nohu rozkrájíte na kousky, které napíchnete na háček.

Při chytání na maso se mi podařilo ulovit i opravdu ošklivou rybu. Zprvu jsem nevěděl, o jaký druh se jedná, proto jsem se jí ani nedotkl a háček vyndal raději pomocí peánu. Po určení druhu jsem zjistil, že není čeho se bát. Pulec velkoostný neboli vranka buvolí, jak se mu také přezdívá, by jedovatá být neměla. No, ale věřte internetu, když ta ryba vypadá opravdu zle!

Bylo již po poledni a chytání malých ryb nás začínalo nudit. Stalo se však něco neuvěřitelného. Honzovi vyjel po malé plandavce mořský úhoř. Záhy jsme zjistili, že tu není jen jeden.

Cíl dnešního dne byl tedy stanoven – toho musíme chytit! Snažili jsme se o to několik hodin a pořád se nic nedělo. Honzu už vytáčely malé rybky, které nám bez ustání strhávaly z háčků maso. Hodil tedy kus makrely asi 5 metrů vedle a doufal, že to malé ryby přiláká.

Asi po deseti minutách sem zahlédl hadovité tělo plazící se k makrele. Rychle jsem na kamaráda houkl. Ten na nic nečekal a nahodil přímo před úhoře. V následujících sekundách se napětí dalo krájet. A pak to přišlo! Záběr, zásek a úhoř byl venku, ani jsme vlastně nevěděli jak.

A to byl konec lovu. Oba jsme byli naprosto spokojeni. Ryb jsme nachytali spousty a neproflákali jsme ani ten jeden den, kdy foukalo a zdálo se, že se nedá vůbec chytat.