Chytání ryb se splávkem – na plavanou – je nejklukovštější způsob lovení ryb. Vrací nás do dětství. Dnes už pro mladou generaci neuvěřitelný způsob chytání na ohnutý špendlík a husí brk byl pro někdejší kluky běžný. Ti šťastnější, kteří někde vyloudili vlasec – saturnu a háček s protihrotem, byli králové řek a rybníků.
Text: Luděk Švorc, foto: autor
Dnes je svět jiný. V prodejnách rybářských potřeb vykvetl neuvěřitelný výběr rybářských šperků. S trochou štěstí koupíme vlasce o průměru 0,14 či 0,16 mm, které nepřetrhneme my a ani kapr. Dlouhé pruty a kvalitní navijáky byly za socialismu dary, na které se před Vánoci čekaly dlouhé fronty v obchodních domech Máj i Kotva.
Když to vše navineme, navážeme a vyvážíme, stačí jen odhadnout místo s rybí jídelnou, nabídnout pár hrstí vnadění a správně, tj. přirozeně, vést splávek s proudem do úplavu. Zdá se mi, že malá nástraha, třeba kousek pařeného rohlíku „pocukrovaného“ předchozím vnaděním, je stejně lákavá jako boilie.
Určitě nejsou potřeba kbelíky vnadění. Nechci tvrdit, že plavaná je nejúčinnější z rybolovných technik. Přiznávám ale, že mně je tou nejmilejší. Zdolávání velké ryby na pětimetrový lehký prut a dobře seřízený naviják je, jak říkají poetičtí jedinci, šepot květů.
Diskuze k článku (0)