V dalším díle seriálu věnovaném gumovým nástrahám na přívlač se budeme věnovat těm, které připomínají raky. Tyto napodobeniny se nejčastěji používají na lov okounů a klíčem k úspěchu je jejich správné vodění…

text: David Štrunc

Velmi často se setkávám s tvrzením, že v Labi nebo Vltavě je čistá voda, protože v ní jsou k vidění raci. Netvrdím, že se v našich největších řekách voda za poslední desetiletí nepročistila, právě naopak, ale to nemá s výskytem raka nic společného. Na našem území se v současné době vyskytuje přibližně šest druhů raků.

Píši přibližně, protože u dvou raků lze předpokládat, že se zde již vyskytují nebo brzy vyskytovat budou, nicméně zatím nebyl jejich výskyt potvrzen nebo byl potvrzen pouze na jedné uzavřené lokalitě.

Mezi naše původní raky patří rak kamenáč, rak říční a rak bahenní. Většina rybářů se však setkala s invazními raky, kteří naše původní vytlačují a přenášejí račí mor. Konkrétně se bavíme o raku pruhovaném a raku signálním. Rak pruhovaný se vyskytuje téměř v celém Labi a ve Vltavě; malá klepeta a pruhovaný „zadeček“.

Možná se vám stalo, že jste ulovili okouna, který ho vyzvrátil. Ryby, stejně jako někteří z nás, jsou živočichové od přírody líní. Proto je pro okouna mnohem snazší ulovit raka, který si pomalu vykračuje po dně, než se honit za rybičkami. A právě to je věc, která nám rybářům hraje do karet a proč může být použití této nástrahy úspěšné.

gumová nástraha
foto: David Štrunc

Napodobeniny raků jsou vhodné všude tam, kde se raci přirozeně vyskytují a můžete na ně ulovit jakoukoli naši dravou rybu. Největší úspěch však slaví u okounů. Zvláštní případ tvoří okounek pstruhový, se kterým se však v našich revírech můžeme setkat pouze vzácně. Pokud však vycestujete do zahraničí, kde se okounek pstruhový vyskytuje, rozhodně by vám napodobeniny těchto tvorů v krabičce neměly chybět.

Vybavení

Gumové raky můžeme nastražit stejně, jako většinu gum na jigový háček, čeburašku nebo drop shot. Velmi často používám ofsetové háčky, protože na raky narazíme nejčastěji pod kameny, v hojně zarostlém břehu nebo ve spadlých stromech a pařezech. To jsou místa, kde bychom s klasickými jigovými hlavičkami hodně trhali, a právě na takové chytání je ofset dělaný.

Používám kratší pruty do 2,3 metru, při chytání na malých vodách postačí prut do 1,9 metru, s odhozovou zátěží do 18 gramů. Není třeba používat těžké hlavičky nebo olůvka, protože raci se nejčastěji vyskytují v hloubce do dvou metrů.

Velikost a barva

Gumové nástrahy ve tvaru raků vyrábí celá řada rybářských firem. Můžeme si vybrat velikosti od několika málo centimetrů až po opravdové obry. Já nejčastěji používám nástrahy do 10 centimetrů, a to z toho důvodu, že na většího raka pruhovaného nebo signálního v našich podmínkách téměř nenarazíte.

gumová nástraha
foto: David Štrunc

S barevnou škálou je to ještě složitější. Máme na výběr přírodní hnědou, zelenou, ale také růžovou, oranžovou nebo modrou. Všechny navíc v různých odstínech. Obecně jsou do čisté vody a slunečného počasí lepší přírodní barvy, a naopak při dešti a zakalené vodě barvy takřka svítivé.

Přirozený pohyb

Při lovu se snažíme napodobit přirozený pohyb raka. Pokud se rak pouze prochází a shání potravu, leze po dně pomalu a směrem vpřed. Pokud uniká před predátorem, pohybuje se směrem dozadu velmi rychlým a přibližně metr dlouhým skokem. Tento pohyb se budeme snažit napodobit. Po úprku rak většinou zastaví ve vodním sloupci, kmitá nožičkami a pomalu klesá ke dnu. To je okamžik, kdy můžeme očekávat záběr.

Tip od kamaráda

Od kamaráda jsem dostal tip na slepá ramena poblíž mého bydliště. „Zajeď si tam, jsou tam tisíce okounů, jezdí tam na ně celá Praha,“ řekl mi. Rád zkouším nové revíry, a tak jsem hned další sobotu zabalil do auta vláčecí proutek, batoh s nástrahami a vyrazil k vodě.

Pošmourné počasí s lehkým mrholením dávalo najevo, že podzim už převzal vládu, a to znamená jediné: okouni by měli být při chuti! Po příjezdu k vodě zjišťuji, že alespoň v jednom aspektu kamarád nelhal. Opravdu sem jezdí celá Praha. Radši chytám na místech, kde téměř nikdo není, ale změna je život…

Zpočátku nastražuji malou gumovou rybku a začínám prochytávat metr za metrem. Po půlhodině ale nemám ani záběr, a tak přichází čas na zkoušení dalších nástrah. Žádná však neslaví úspěch.
Přicházím k roští, které přesahuje až do vody, pod nímž a je potopených několik větví.

gumová nástraha
foto: David Štrunc

Hned na první nához mi nástraha v jedné z nich zůstává. Začnu navazovat novou a v tom jen koutkem oka zahlédnu, jak něco mizí v modrozelené hloubce. Hlavou mi prolétne myšlenka, že to byl asi hrouzek, ale nedá mi to. Odložím prut a hrnu se k vodě.

Jsou tu raci!

Zvednu první kámen, nic. Zvednu druhý: a hele – rak! To mění celou situaci. Olovo jde na konec sestavy, o 15 cm výš navazuji ofsetový háček a na něj napichuji umělého ráčka oij crau, který má ve svém těle udělanou drážku právě na tento styl chytání.

Nahazuji těsně za větve. Je tu hloubka. Nástraha klesá, klesá… Tak počkat, prolétne mi hlavou a intuitivně přisekávám špičkou. Je tam! A opravdu. Pravidelné klepání špičky a minimální odpor však napovídají, že jde o malou rybku. Souboj trvá jen chviličku a už se mi u nohou mrská okounek, odhadem 20 cm.

Prcek, ale po několika hodinách v dešti, do kterého mžení postupně přešlo, mi udělal obrovskou radost. Rychle vyháčkovat, ještě mi zamával ploutví, ale to už nástraha sviští na stejné místo. Zaplavuje mě adrenalin a zapomínám na to, že jsem musel brzy ráno vstát, že už několik hodin moknu a vlastně už si ani neuvědomuji, že až do tohoto okamžiku ryby vůbec nebraly.

Tentokrát už nástraha dopadla až na dno, jedno poskočení a chvíli počkat. Šňůra sebou najednou zaškubala a já téměř ani nemusím sekat. Jsou tu! Tento bojovník už se ale tak lehce nevzdává a míří přímo k větvím.

Na slabém proutku mám trochu problém rybě vysvětlit, že tam by jezdit neměla, ale nakonec se mi daří ji otočit a už uhání po prázdném písčitém dně. Užívám si každý okamžik souboje a nechci nic uspěchat, ryba se musí trochu unavit, aby mi u břehu nezajela do křoví nebo do větví.

gumová nástraha
foto: David Štrunc

Postupně opisuje oblouk a vrací se zpět ke břehu. Tak pojď, ať si tě prohlédnu. Pod vodou probleskne krásné okouní tělo, ale ještě bylo moc brzy na oslavu – soupeř posbíral zbytky sil a opět míří do větví.

Naštěstí už mu moc energie nezbývá a není problém ho rychle otočit. Pár otoček kličkou navijáku a už mi u nohou těžce oddychuje nádherný okoun, jen jeden centimetr mu chybí do 40 cm. Rychlá fotka a už míří zpět do svého domova ve větvích. Snad se ještě potkáme, doufám, že do příště ten centimetr dorosteš!