I když animovaný film Hledá se Nemo o dobrodružstvích malé korálové rybky – klauna očkatého není již horkou novinkou, stále má dost obdivovatelů mezi dětmi, ale i dospělými diváky, kteří milují dobrodružství, spravedlnost i samotné aktéry z překrásné Neptunovy říše.
text: Jozef Májsky
Možná se někteří diváci pod vlivem tohoto filmového příběhu nebo populárně-naučných dokumentů o korálových mořích rozhodli, že si naspoří dostatek financí a vypraví se do domoviny Nema, popřípadě si obstarají alespoň mořské akvárium.
Aby byli lépe připraveni, rád bych jim trochu reálněji představil některé hrdiny tohoto filmu, jejichž domovem jsou teplá korálová moře Tichého a Indického oceánu.
Nemo
Hlavní hrdina filmu, malý Nemo, stejně jako i jeho máma Coral a otec Marlin, který hledá syna „uneseného“ do akvária dentisty v australském Sydney, patří druhu klaun očkatý (Amphiprion ocellaris).
Jedná se o nejznámějšího zástupce z 27 druhů klaunů (čeleď sapínovití – Pomacentridae), který dorůstá do velikosti 8-10 cm. Většina těchto pestrých korálových ryb žije v symbióze s mořskými sasankami.
Přibližně z tisíce druhů sasanek se toto přátelství vyvinulo pouze u asi deseti z nich. Vztah je prospěšný pro oba partnery. Klauna chrání před útoky nepřátel žahavá ramena sasanky, ta zase využívá zbytky potravy svého podnájemníka.
Je zajímavé, že sasanky klaunům neublíží. Vysvětluje se to tím, že mají na těle vyvinutý slizový povlak, který se vytvoří po dotyku se žahavými buňkami a sasanka ho pak nerozlišuje od vlastního slizu. Jednu sasanku obyčejně obývá samec se samičkou a odrůstající mláďata. Těch může být od několika desítek až po 600.
Dominantním jedincem v páru je větší samička. Když náhodou zahyne, promění se samec v samičku a ze zbývajících menších ryb se vyčlení nejsilnější jedinec jako samec. Mnozí lidé nespokojeni se svým pohlavím mohou těmto rybám jenom závidět.
Klauni kladou při tření jikry na pevný podklad pod ochranními „křídly“ sasanky. V případě, že je sasanka na písčitém dně, podsunou ji pod nohu lasturu. Malí Nemové, kteří se vylíhnou po 6-7 dnech, se živí drobnými plovoucími živočichy – drobnými vířníky (Brachionus) a zooplanktonem, postupně jak rostou je jejich kořist větší.
Některé příbuzné druhy klaunů jsou pestřejší než klaun očkatý, jiné mají nenápadnější zbarvení, jako třeba klaun uzdičkový (Amphiprion frenatus) – na snímku ošetřuje snůšku stříbřitých jiker.
Další hrdinové
Výraznou postavou ve filmu je Marlinova přítelka Dory, ve skutečnosti bodlok pestrý (Paracanthurus hepatus), který provází otce malého Nema na dobrodružné pouti oceánem do Sydney.
Tento zástupce čeledi bodlokovití – Acanthuridae dorůstá do délky 30 cm. Bodloci dostali své jméno podle ostrých kostěných trnů, které jim vyrůstají po obou stranách chvostového stébla. V klidu mají tuto zbraň sklopenou jako kapesní nůž, při podráždění umí trny vztyčit do kolmé polohy.
Švihnutí jako žiletka ostrým trnem může být nebezpečné nejenom pro predátora, ale i příliš dotíravého nebo zvědavého potápěče. Na rozdíl od masožravého klauna se tento druh živí kromě planktonu i řasami.
Při jejich nedostatku v zajetí často trpí různými nemocemi, jinak se může dožít až 11 let. K příslušníkům vlastního druhu, ale i podobným větším rybám, bývá v omezeném prostoru akvária agresivní.
Příbuzný citronově zbarvený bodlok žlutý (Zebrasoma flavescens), alias Tad, je o něco menší (20 cm), rovněž žije buď v párech, nebo menších hejnech. V zajetí přijímá kromě mořských kůrovců i žábronožku solnou a namísto řas hlávkový salát.
Nemo se s ním setkal po odchycení, když se dostal do zajetí v akváriu, kde už žily další druhy ryb, například černě a bíle páskované sestry Deb a Flo, tedy vlastně komorníci černoocasí (Dascyllus melanurus).
Tyto 6 cm dlouhé rybky žijící v početných hejnech jsou blízce příbuzné klaunům. Protože jsou poměrně mírumilovné, můžeme několik exemplářů chovat i v menším akváriu. Kromě živé potravy (žábronožka) si přivyknou i na mražená, dokonce i sušená krmiva.
V zajetí se tito komorníci často i vytírají, jejich odchov se zatím ale nezdařil. Na korálových útesech žijí spolu s dalšími druhy komorníků, například komorníkem běloocasým (D. aruanus). Všechny tyto druhy se často spolu dostávají do mořských akvárií.
Hlavním organizátorem útěku Nema a ostatních ryb z akvária byl Gill, ve skutečnosti bičonoš zobanovitý (Zanclus cornutus), který dostal své jméno podle prodloužené hřbetní ploutve.
Tato nejrozšířenější ryba Indopacifiku dorůstá do délky 25 cm a patří do čeledi bičonošovití (Zanclidae), která je příbuzná bodlokům. Zobanovitě prodlouženou tlamkou okusuje na útesech mořské řasy a hubky.
Na rozdíl od klaunů, kteří pečují o své potomstvo, se tento druh po vytření ve vodním sloupci o své jikry nezajímá. Bičonoše chováme jen v největších akváriích.
Výrazně kontrastně zbarveným zajatcem v akváriu byl drobný (5-7 cm) sapínovec,pravděpodobně Pseudochromis paccagnellae s fialovou přední polovinou těla a žlutou zadní částí.
Tento zástupce čeledi sapínovcovití (Pseudochromidae) má mnoho podobně pestře zbarvených příbuzných nejenom v Indopacifiku, ale i v Rudém moři. Štíhlé rybky se živí drobnou živou potravou. Jednotlivé páry obývají různé úkryty v korálovém útesu, kde se i třou, přičemž samec stráží jikry.
Zajímavým druhem v akváriu byl ještě mořský koník Sheldon z rodu Hippocampus i robustní ježík z rodu Diodon, který se dokáže v nebezpečí změnit v ostnitou kouli tím, že si naplní žaludek vodou. Proto ho přátelé přezdívali balón.
Společnost rybám zde dělali i někteří bezobratlí, například hvězdice nebo červeně a bíle pruhované krevetky – čističi z rodu Lysmata, které obírají mnoha rybám z povrchu těla, tlamy i žáber parazity. Takovéto povinné očistě se musel podrobit okamžitě po příchodu do akvária i Nemo.
V oceánu se také mihla plejáda zajímavých živočichů, z bezobratlých chobotnice Perla, z ryb například rejnok, pan Raja, fungující jako školní autobus i další. S některými, například se žralokem Brucem, bychom se asi pod hladinou raději střetnout nechtěli.
Ponaučení
A jaké ponaučení bychom si měli vzít z filmu o malém nezbedném, ale i odvážném Nemovi? Snad nejenom typicky pohádkové, ale i trochu aktuálnější, protože ničení korálových útesů se z roku na rok urychluje v důsledku různých lidských aktivit.
Korálové ryby i ostatní živočichové tak ztrácejí svoje životní prostředí. Bohužel, na této devastaci se podílí i mořská akvaristika. Většinu ryb a jiných mořských živočichů totiž ještě stále nedokážeme v zajetí rozmnožovat, tak jako je tomu v případě sladkovodních akvarijních ryb. A tak se drancování přírodních lokalit zvyšuje.
Proto by se mořská akvária neměla stávat běžnou součástí interiéru firem, restaurací a vil bohatých snobů, ale měla by i nadále sloužit především pro poučení široké veřejnosti v zoologických zahradách, aquaparcích, akvaristických obchodech a podobných veřejných institucích nebo laboratoriích vědců.
Diskuze k článku (0)