Celý měsíc sedávám u vody a čekám na první záběr pořádného kapra. Po každém sezení odcházím domů bez jediné jízdy. Kde je chyba? Udice mám vyladěné perfektně. Místo je léty prověřené, o velké ryby tu nouze není. Přesto jsem neúspěšný.

Text: Roman Liebzeit foto: autor, David Štrunc

Do vody jsem naházel vše možné a pořád nic. Taktika zakrmení je stejná jako vloni. Do lovného místa nahodím 20 kuliček boilie a více už nekrmím. Možná je to chyba. Anebo za to mohla příliš studená voda?

Musím říct, že jsem z toho nešťastný. Umím čekat, umím být trpělivý, ale když celý měsíc čekáte v zimě a dešti na první záběr, tak to vaše naděje a vyhlídky obrousí. Všichni doma sedí v teplíčku a já, trouba, sedím v křesílku, zimou cvakám zuby a čekám.

Na další rybaření jsem přizval dcerku, která je novopečenou majitelkou rybářské povolenky. Padlo rozhodnutí: dcerka bude lovit malé čudly, já ty velké. Doma jsme si připravili 2 kg krmení speciálu pro kapry, přimíchali jsme do něj červíky a vyrazili.

Nadějný začátek

Po příchodu k vodě jsme nejdříve lovné místo zakrmili a až poté rozbalili nádobíčko malé rybářky.  Jeden prut jsme navázali na těžko, druhý na spláveček. Ještě jsem nestačil rozbalit ani svůj první prut a splávek už slavil úspěch.

Dcerka zápasila s prvním kaprem. Nestačil jsem se divit. Sedím tu celý měsíc a začátečnice přijde a hned má kapra. Kapříka jsme nakonec podebrali, zapsali a šoupli ho do vezírku pro případné focení.

Svůj prut jsem připravoval snad desetkrát. Pokaždé jsem pomáhal při další zaseknuté rybě. Ryby na splávek a nové krmení braly naprosto senzačně. Konečně se mi zadařilo!

Oba pruty už byly nahozené a připravené k zaseknutí velkého šupináče. Ruce jsem měl volné a plně jsem se mohl soustředit na to, jak si Kristýna vede. Učili jsme se správně nahazovat, zakrmovat lovné místo a napichovat na háček červíky.

Během necelé hodiny jsme měli tři kapry a spoustu rybí drobotiny, ačkoliv okolní rybáři stáli u prutů bez jediného záběru. Nádherný lov přerušil nečekaný liják. Modré nebe během chvilky zčernalo a k zemi padala totální dešťová smršť i s kroupami.

Bez deštníku a pláštěnky jsme stáli uprostřed deště bez možnosti útěku. Napadlo mě nás přikrýt rozloženým křesílkem. Držel jsem ho s nožičkami nad námi půl hodiny, ale tohle jednoduché řešení nás zachránilo. V suchém oblečení jsme mohli pokračovat v lovu.

Kristýnce se dařilo i nadále!

Nové krmení s vysokým obsahem olejnatin a červíků ryby přitahovalo. Při dalším zdolávaném kapříkovi se konečně ozval i můj pípák. Zásek! Konečně mám na prutu pořádného kapra.

Ryba na jeden zátah odjela přes půl rybníka. Přetahoval jsem se s ní určitě deset minut. Přede mnou byly poslední metry. Konečně jsem obrovského kapra zahlédl. Ten bude mít možná 90 cm! Po dalším výpadu se otočil a já viděl jeho široký hřbet. Kolik váží? Možná 15 kg! Dočkal jsem se! Štěstím jsem se tetelil.

Přichází poslední přitažení velikána a pink… Kapr se utrhl a odplaval. Nemohl jsem tomu uvěřit. Měsíc čekaní a je fuč! Malá rybářka si spokojeně odháčkovává svého dalšího kapříka a já bych nejraději tloukl hlavou o zem.

Pokořený a naštvaný jsem chtěl nasadit novou kuličku boilie, ale vidím, že mi velikán zlomil háček! Jen tak! Těžký kovaný háček prasknul jako špejle. Na další sebelítost ale už moc času nebylo. Před námi byla další průtrž. Rychle jsme sbalili pruty, pořídili fotku spokojené Kristýnky s bohatým úlovkem a všem rybám dali svobodu.

Domů jsme odjížděli úprkem. Jedno vím ale jistě. Na další výpravu potřebujeme nový deštník, nové háčky a také hodně trpělivosti při dalším čekání na velkého kapra.

Napsat komentář