S parťákem Davidem se potkáváme v jednom letním dopoledni přímo na hrázi jihočeského rybníka. „Hezké zákoutí,“ komentuje kolega harmonickou přírodní scenerii. Vybíráme si místo na vzdálené cestě od hráze. Je zde hloubka kolem jednoho metru a zajímavý travnatý ostrůvek.

Text: Radek Matouš, foto: autor, Roman Heřman

„Kukuřička, kukuřička, Ráďo.  To mají mazlíci rádi,“ s úsměvem volá David při svém prvním náhozu.

„Tak ty jsi dneska za krmítkáře,“ komentuji kamarádův způsob lovu jako zarytý příznivec boilie.

„Jistota je jistota,“ nedá se parťák vyrušit z konceptu.

Nasazuji 20mm red robin, doplňuji o 12mm plovoučku a čekám na Davidovu reakci.

„Tak jo, jak myslíš,“ s veselým šklebem komentuje kolega svůj další nához – krmítko a žížalka.

„Čekal jsem trochu fantazie a inspirace. Tak brutálně jít po mase, to mi k tobě nesedí,“ tvrdě a nekompromisně útočím na kolegu. Nebudu vás dlouho napínat. Často platí, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…

„Je tam! Na kukuřičku, Ráďo, na kukuřičku,“ křepčí na břehu vysmátý kolega. S nechutí jdu pro podběrák, ale co se dá dělat. Týmová práce je u vody důležitá. David zkušeně navádí našeho prvního kapra do bezpečí síťoviny. Má pěkných 71 cm a vede 1:0.

Další záběr přichází opět parťákovi – jak jinak, na žížalku. Pěkný 75cm lysec se na kolegu pěkně usmívá. Teď ho otáčí na mě. Nemohu se zbavit divného pocitu, že v kaprových očích nalézám stopy po ironickém šklebu. Takže 2:0.

Nečekaně se ve mně probouzí hrdost bojovníka a příznivce boilie. Se sebezapřením se koušu do rtů a v soutěživé hře pokračuji. Nechci dát parťákovi pocítit, jak mě jeho laciné vítězství sejří. Nasazuji pohled hráče pokeru a pokračuji v ořezávání svého oblíbeného gangstera. Přidávám plovoučku a celou mafiánskou kombinaci ještě dipuji.

Po dvou hodinách David zapisuje na svojí teoretickou úlovkovou listinu dalšího „kukuřičného“ šupináče v délce 79 cm. Slunce pomalu zapadá a při vzpomínce na kolegův hattrick uvažuji, zda jsem se raději místo rybaření neměl vykoupat.

Napsat komentář