Amur bílý

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, válcovité, ze stran stlačené teprve v ocasní části.
• Hlava je široká, svrchu zploštělá, plynule přecházející v trup.
• Ústa jsou bezvousá, koncová až polospodní a široká.
• Šupiny jsou poměrně velké a pevně přisedlé.
• Oči jsou umístěny po stranách hlavy, při pohledu zboku poněkud nad polovinou její výšky.
• Báze hřbetní a řitní ploutve jsou krátké, břišní ploutve jsou umístěny těsně za svislicí od počátku základny hřbetní ploutve.
• Při bázi břišních ploutví a ploutve řitní není přítomna řada zvětšených šupin a břicho nemá ostrý kýl.
• Profil hřbetní ploutve a řitní ploutve je rovný, u ocasní ploutve je spodní lalok o trochu delší.
• Břišní výstelka je černá.
• Na mohutných požerákových zubech jsou typické černě vroubkované koncové plošky s pilovitými okraji, které slouží k drcení tvrdých litorálních porostů.
• Tělo je na hřbetní části tmavě olivově zelené, boky jsou světlejší, se zlatitým zabarvením v podzimním a zimním období, stříbrným až bílým ve vegetační sezóně.
• Břicho je světlé.
• Duhovka oka je zlatavé barvy.
• Skřele jsou žlutozelené, temeno hlavy olivově zelené.
• Hřbetní ploutev je žlutozelená, prsní ploutve žlutošedé, břišní světlé, se slabě hnědozeleným nádechem, řitní a ocasní jsou temně zelenohnědé.
• Šupiny kromě břišních jsou na zadním okraji temně lemovány.

Od jelce tlouště ho lze odlišit tvarem hlavy (plochým čelem), níže položenýma očima, velkými šupinami a mohutným ocasním násadcem.

Jelec tloušť
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití )

U nás nepůvodní druh pocházející z velkých asijských řek, poprvé dovezený v roce 1961 na Třeboňsko, později se uskutečnily ještě další dovozy z tehdejšího SSSR.

Nyní se chová ve větší míře v rybnících na jižní Moravě.

Od roku 1972 se vysazuje do volných vod, takže se s ním můžeme leckde setkat.

Obývá střední a dolní úseky řek, v zimním období se shromažďuje v hlubokých tůních, kde přezimuje.

Vyhovuje mu i rybniční prostředí, stejně tak i údolní nádrže.

Jako teplomilná ryba byl s úspěchem vysazen i do chladicích nádrží elektráren.

Vykazuje značnou odolnost proti zakalenosti vody a snáší i poměrně nízký obsah kyslíku ve vodě.

Amur je typicky hejnová ryba obývající volný vodní sloupec.

Plůdek se živí jemným zooplanktonem, první rostlinná potrava (řasy) se objevuje u plůdku dlouhého 16–17 mm.

Později rostlinná potrava převažuje, větší jedinci se dokáží živit i litorálními porosty.

Při přikrmování kaprů v rybnících přechází na shodnou potravu.

Je značně plachý, při náhlém vyrušení nebo před zátahovou sítí vyskakuje vysoko nad vodní hladinu.

Nejvyšší potravní aktivitu vykazuje v rozmezí teplot 20–28 °C.

Pohlavně dospívá podle charakteru lokality ve věku 3–11 let.

V přirozených stanovištích se vytírá při teplotě 20–25 °C, u nás pouze umělý výtěr na přelomu června a července.

Jsou známi kříženci amura s tolstolobikem pestrým i s kaprem.

Na plavanou, přičemž úspěšnými nástrahami bývá kostička chleba nebo housky (jimi taky trochu předem navnadíme), možné je také použít kukuřici ve stádiu mléčné zralosti.

Dá se ulovit i na těsto, kolínko nebo salátový list.

Amur zůstává po zaseknutí jen chviličku bez hnutí a pak začne boj.

Je to ryba silná a bojovná.

K lovu amura používáme silné nářadí, v podstatě stejné jako k lovu velkých kaprů.

Při lovu na položenou jsou nejúspěšnějšími nástrahami kukuřice a boilie spíše sladších a ovocných příchutí.

Nezanedbatelná část úlovků amura je dosažena náhodně při lovu kapra, zejména při vnadění kukuřicí nebo boilie.

Amuři také milují ovoce. Pokud je na břehu lokality s výskytem amura ovocný strom (např. višně, třešně, mirabelky), pak se v období dozrávání stane místo, kam přezrálé ovoce do vody padá, pro amury doslova magnetem a lov na toto ovoce téměř zárukou úspěchu.