Možná i vás napadlo, že by se takto mohla jmenovat nová televizní relace, kterou by moderoval Karel Šíp. Když jsem se ale zamýšlel nad názvem článku, měl jsem na mysli skutečný lov ryb pomocí luku a šípu. Jedná se totiž o prastarou loveckou metodu, kterou už drtivá většina lidstva nepoužívá.
text: Jozef Májsky
Již na úsvitu lidských dějin si naši prapředkové rádi pochutnali na rybách a snažili se je ulovit různými způsoby. Kromě zřejmě nejčastěji používaných sítí, vrší nebo jiných lapacích zařízení, se při lovu ryb často uplatňovaly i bodné zbraně – především oštěpy.
Na kratší vzdálenost představuje oštěp ideální lovecký nástroj, kterým lze ulovit i kapitální ryby, ovšem při použití na větší vzdálenost není už tak přesný. A právě v tomto případě se u mnoha národů uplatňoval, nebo ještě stále uplatňuje, šíp vystřelený z luku, velice vzácně i z kuše.
Ze školních lavic si možná někteří z nás vzpomenou na pazourkové hroty šípů a oštěpů, které lovcům mamutů výraznou měrou usnadnily lov velké zvěře. K lovu kluzké kořisti, tedy i ryb, se pazourkové střelky jednoduchého tvaru ale nehodily.
Protože ryba zasažená šípem není ihned mrtvá a může ještě kus uplavat, je potřebné, aby šíp v jejím těle vězel co nejlépe. Proto musí mít samotný hrot co možno nejvíce zpětných háčků.
Vyštípnout takový hrot z pazourku by zřejmě vůbec nešlo, jako podstatně vhodnější a snadněji opracovatelný materiál se proto ukázala zvířecí kost, rohovina nebo tvrdé dřevo. Z těchto materiálů si ještě i dnes lovci některých přírodních národů zhotovují hroty svých šípů, které používají k lovu ryb.
A to i v případě, že mají k dispozici železo. To se přece jenom hůř opracovává. No, a když lovec při lovu ztratí šíp z přírodního materiálu, nepředstavuje to pro něj takovou ztrátu, jako v případě šípu s pracně vykovaným nebo vybroušeným kovovým hrotem.
Protože trefit kořist pod hladinou, která láme světelné paprsky, je těžší než na vzduchu, zvyšují lovci u některých národů pravděpodobnost zásahu tím, že šíp není ukončen pouze jedním hrotem, ale několika hroty (např. Papuánci).
Nejedná se ale o trojzubec. Tenké dřevěné (bambusové) štěpiny, popřípadě kovové „hřebíky“, které mohou mít zpětné háčky, spíš připomínají naježenou štětku.
Česká legislativa lov lukem zakazuje
Na lov ryb pomocí luku a šípu v našich končinách si musíme nechat zajít chuť. A to nejenom proto, že u nás nemá příliš bohatou tradici, ale především proto, že naše legislativa neumožňuje lovit ryby různými bodnými nástroji, tedy ani šípy – dlouhými (luk) nebo krátkými (kuše).
A tak pro nás představuje tato lovecká metoda pouze historickou reminiscenci, popřípadě exotickou atrakci ze vzdálených zemí. Že se ale nemusí jednat jenom o tradiční lov přírodních národů, naznačují zkušenosti i z nejvyspělejších zemí.
Tam se za kořistí neplíží lovci s tradičními luky a šípy, ale jejich výbava je vyrobená z nejmodernějších materiálů. Tento prastarý způsob lovu totiž oživili lovci v Severní Americe (USA, Kanada) nebo i v Austrálii, určitě i v dalších zemích.
A přitom nemusí jít jenom o kratochvíli. Jejich úlovkem je totiž ve většině případů nepůvodní kapr, který je zde považován za škodnou a při jeho hubení je možné používat prakticky všemožné metody. Snad se některý z našich rybářů takového lovu zúčastnil a mohl by nám přiblížit nejenom jeho atmosféru, ale i moderní výbavu tamních lovců.
Diskuze k článku (0)