Do Skotska mě a kamaráda Milana v květnu pozval můj spolužák a vášnivý muškař Michal, který v této zemi žije už 11 let. Protože se Michal živí jako taxikář a pátky a soboty musí vydělávat, mohl se nám věnovat až v neděli. Inu, práce je práce. Proto nás seznámil s dalším muškařem, Jardou. Ten ve Skotsku žije 10 let.
text: NN
Jarda pro nás připravil dvoudenní výlet a v plánu jsme měli lov lipanů při hranicích Skotska a Anglie. To však nebylo vše. Po návratu pro nás připravil ještě třídenní výpravu do skotských hor k řekám River Dochart a River Lyon. Nemohli jsme se dočkat, až se letadlo odlepí od země.
Popravdě řečeno, ve výbavě jsme byli poněkud omezeni, každý z nás mohl mít s sebou zavazadlo do hmotnosti 20 kg, za překročení limitu se tvrdě platí.Let z Prahy do Edinburghu trval dvě hodinky. A když jsme se zjevili na letišti, Michal už na nás čekal. A hned jsme se dozvěděli nemilou zprávu…
Náš průvodce Jarda prodělal žlučníkový záchvat, proto se o víkendu na ryby nepojede a na programu budou památky. Edinburgh je ale opravdu krásné město, takže nám náhradní program vůbec nevadil. Večer jsme vypili pár piv z místní produkce a naplánovali sobotní pěší výlet k moři.
Sobota
Jsme po snídani a v deset vyrážíme k moři. V půl jedenácté mi začal zvonit telefon. Neznámý hlas se představil jako Jarda a ptal se, co děláme. Odpověděl jsem, že se jdeme podívat k moři, ale najednou slyším, ať se otočíme, že se jede na jakési jezero na duháky.
Srdce nám přim té novině zaplesalo a ani na okamžik nám nepřišlo líto, že moře neuvidíme. V poledne nás Jarda vyzvedl a jeli jsme na jezero Loganlea reservoir v pohoří Pentland Hills, vzdálené asi 30 minut z centra Edinburghu.
Revír tvořila dvě jezera a povolenka na ně na šest hodiny stála 17 liber. A je tu i pravidlo, že kdo uloví rybu nad 5 kg, další chytání má zdarma. Před lovem jsme byli poučeni o povinnosti proprat podběráky v sudu s připraveným roztokem dezinfekce proti případnému zatažení nemocí ryb do revíru.
Nejprve jsme do boje nasadili streamery… Milan, který chytal na horním jezeře, zdolal asi tři duháky v délce přes 40 cm. Já chytal na spodním jezeře a byl jsem bez záběru. Najednou se ale začali rojit chrostíci a pstruzi začali sbírat z hladiny. To byla výzva! Značně proměnlivé počasí se sílícím větrem ale v jednu chvíli daleké hody znemožňovalo.
Po pěti hodinách lovu, kdy jsme byli vyfoukaní jako kukuřice, každý z nás zdolal hned několik krásných duháků v délce do 50 cm. Spokojenost! Dali jsme si kávičku a vrátili se do Edinburghu. Večer nám Michal oznámil, že v neděli po obědě vyrazíme do galerie a na hrad. Na to jsme mu odpověděli, že si jeho nabídky ceníme, ale že bychom raději uvítali lov na jednom z 60 jezer v okolí města. Michal nic nenamítal a popravdě řečeno, asi byl i rád.
Neděle
Ráno vyjíždíme v plné sestavě. Cesta trvá hodinu a na soustavě jezer se smí lovit i z loděk. Povolenka na šest hodin stála 18 liber s povinností ponechat si první dvě ryby. Protože zde byla možnost půjčení celkem solidní a stabilní loďky pro dva rybáře (za jedinou libru), tak jsme vůbec neváhali. A dali jsme si závody, česká dvojice na souboj vyzvala „skotský tým“.
Hodinu jsme se snažili se streamery, ale výsledky byly spíše žalostné. Poté jsme převázali na sucho a chrostíci s pakomáry opět bodovali. Největší duhák měřil 55 cm. Kdo zvítězil? „Skoti“! Ulovili deset duháků, my si jich zapsali devět. Bylo to o prsa, ale byli jsme spokojení. V devět večer se ozval klakson, který všechny rybáře vyhnal z vody. Všechny lodě se musely vrátit do přístavu a tam se i zvážily úlovky.
Pondělí
Vyjíždíme do hor a Jarda chybí. Naším cílem je kemp u jezera Loch Tay, kde jsme měli objednanou chatku, odkud budeme vyrážet na řeku River Dochart. Na místo jsme přijeli ve čtyři odpoledne. A když jsme se ubytovali v solidně vybaveném kempu, zamířili jsme do nedalekého městečka Kilin, kde jsme si v místím obchodě se suvenýry koupili povolenky s mapou revíru.
Od prodejce (také muškaře) jsme se snažili vytáhnout taktiku, způsob lovu a konkrétní mušky, které v tomto období fungují. Sympatický chlapík kolem padesátky k nám zpočátku moc otevřený nebyl, ale když se dozvěděl, že jsme Češi a lovíme stylem Chyť a pusť, rázem roztál a rozpovídal se.
„Jsou tu duháci, chlapci, občas i lososi, ale ti nabízené mušky stejně zcela ignorují.“ Vzhledem k pokročilé hodině nám poradil úseky řeky asi kilometr proti proudu od městečka, kde by měly fungovat mokré mušky (černý Palmer). A upozornil nás, že po dešti je voda o půl metru zvednutá, tak ať nečekáme zázraky. „A zítra se tady u mě zastavte, ať vím, jak vám to šlo. Pak vás pošlu na odlehlejší čísti řeky, kde nebude tolik lidí a kde si i líp zachytáte.“
Ve všem měl pravdu. Do zvednuté řeky se nedalo pomalu ani zabrodit. Streamery nefungovaly, suché i mokré mušky jakbysmet. Postupovali jsme proti proudu až k hranici revíru. Ale nechytili jsme vůbec nic. Byli jsme zklamaní a trochu nás pohladila jen skutečně nádherná příroda. Do kempu jsme dorazili v deset, najedli se a šli se ještě projít. O půlnoci jsme už ale spali jako koťata.
Úterý
Sympatický Skot se ráno v obchodě jen šibalsky usmívá. „Jo, hoši, vy si myslíte, že sem přijedete z 2000 km vzdálených Čech a že nám tady hned tu řeku vymrskáte? To jste na omylu, holenkové!“ Otočil se a už držel v ruce mapu horního toku řeky, kde byly jeho rukou vykresleny a popsány slušné partie řeky River Dochart. Prohodili jsme ještě pár slov a plni očekávání jsme vyrazili.
Auto necháváme před jakýmsi hotýlkem u silnice, asi 200 metrů od řeky. Rozcházíme se a začínáme. Já s Milanem zkoušíme suchou mušku a po chvilce střídavě zdoláváme menší potočáky. No vida! Michal nymfuje v krásném táhlém proudu a loví pstruhy obecné v délce kolem 30 cm. Konečně spokojenost!
Po třech hodinách se scházíme u hotelu a dáváme si kávu. Po krátké pauze přejíždíme asi kilometr proti proudu, kde začínáme odkrajovat druhou část dnešního lovu. Krásné hluboké tůně a peřeje řeky nám vydávají krásně zbarvené potočáky, ale trofejní rybu se nikomu z nás ulovit nepodařilo. Občas jsme viděli zalovit i zmíněné obrovské lososy. Zatoužili jsme po nich, nabídli jim něco nástrah, ale pán z obchodu měl svatou pravdu – vše ignorovali. V kempu nás čeká poslední noc…
Středa
Odjíždíme dál na sever do hor. V anketě prestižního rybářského časopisu byla nejkrásnější řekou Skotska vyhlášena River Lyon. Jsme na místě… Od majitele k řece přilehlých pozemků si kupujeme povolenky. Vitální stařík nám ochotně radí, kde a na co lovit. Jen nám kladl na srdce, abychom za sebou vždy zavírali branky jednotlivých pastvin, aby se mu nepomíchaly ovce. Ty byly všude!
Příroda a křišťálově čistá řeka je přenádherná. Po třech hodinách lov končíme. Užili jsme si… Nachytali jsme mnoho potočáků, ale největší z nich měřil jen 33 cm. Kolem druhé hodiny jsme se rozhodli, že na zpáteční cestě navštívíme ještě jezero Loch Glow.
Tam byla zajímavá skutečnost, že se ulovení duháci do vody vracet nesměli, rybář si je musel prostě ponechat. Na rozdíl od okounů a štik, tyhle ryby musely dostat svobodu v každém případě. Snažili jsme se asi dvě hodiny, ale jedinou rybu chytil Michal. Jeho duhák měřil 45 cm!
Odjíždíme a rekapitulujeme
Skotsko je krásná země. Je plné jezer a přirozeným výtěrem zarybněných řek. Možná jsme neměli potřebné štěstí, možná jsme se málo kryli v otevřeném terénu a nevědomky ryby plašili. Víme, že na pořádný průzkum řeky jsou dva dny málo. Každopádně jsme si ale užili a když se do Skotska budeme moci ještě někdy podívat, nebudeme se rozpakovat ani chviličku.
Diskuze k článku (0)