Na pstruhy s muškou, nebo s přívlačí?

Text: Ivo Novák, foto: autor

Po několika letech jsme se setkali na úplně stejném revíru. Opět při lovu na dírkách. Dal jsem se s ním do řeči a zjistil jsem, že máme mnoho společného. Oba jsme trávili podzim s přívlačovým prutem na Orlíku a svoji vášeň ukájeli lovem okounů. Bohužel, každý někde jinde.

Přišlo jaro. Ledy roztály, takže jsme si naplánovali další ryby. Vyrazili jsme na soukromou vodu v lesích u Stříbra, kde je možné lovit pstruhy a siveny přívlačí i v době, kdy jsou ještě svazové pstruhové vody zavřené. K dispozici jsme dostali prostornou pramici. Do bellyboatu se mi ještě nechtělo.

Ryby se ukazovaly v horní vrstvě, a tak jsme nastrojili muškařské udice. Já lovil s intermediální šňůrou, Milan se suchou. Vybral jsem mušky. Vsadili jsme na osvědčené vzory v bílé a černé barvě. 

Ryby spolupracovaly. První dvě hodiny byly fantastické. Ryby byly všude kolem nás a na nástrahy reagovaly skoro na každé nahození. Co vymýšlet? Většinou šlo o pstruhy duhové v délce okolo 30 cm. Byli tu i siveni. Těm se sice brát moc nechtělo, ale několik si jich dalo říct.

Přijeli další rybáři a braní najednou ustalo. Parta vyznavačů přívlače obsadila hráz rybníka, několik muškařů zabrodilo, na vodu vyjel bellyboat a druhá loď s muškaři. Ryby jim trochu braly, ale už to nebylo ono.

Změna

Museli jsme je začít hledat. Milan sáhl po prutu na přívlač se sbirulinem. Navázal mého černého drákulu a světe div se! Zase to začalo. Jako zpočátku! Paráda! Nahazovali jsme do stejných míst, ale bodoval převážně kamarád. I když jsem chytal na úplně stejnou mušku, záběrů jsem měl podstatně míň. Potápivé sbirulino prostě dokázalo letět o nějaký ten metr dál a rychleji vyklesat. Způsob, jakým ho Milan vodil na přívlačovém prutu, byl přesně takový, jaký ryby vyžadovaly… Rychlé potažení, s přestávkami na vyklesání.

Snažil jsem se napodobit způsob vedení s muškařskou udicí. Záběrů sice přibylo, ale pořád jsem byl druhý. Milan byl v sedmém nebi a mé mušce doslova blahořečil. Muška asi hrála určitou roli, ale podle mě ne tu podstatnou.

Nejdůležitější v tu chvíli bylo vedení nástrahy. Milan kraloval. Do toho dne jsem žil v přesvědčení, že lov na umělou mušku je účinnější metodou než přívlač. Možná to pravda není. Spojení obou lovných způsobů se ukázalo senzační.

Na řadu přišel Milanův druhý prut se smačkem a já jen žasl, kolik toho o rybaření ještě nevím. Dobře mi tak.

Muškařskou udici jsem vyměnil za přívlačový prut. Milan mi věnoval pěticentimetrového bílého smačka na háčku, s wolframovou kuličkou. Ze začátku jsem nástrahu vodil podle sebe. Mnohem pomaleji než Milan.

Ale nebylo to ono. Dostal jsem krátkou instruktáž ohledně způsobu vedení a rázem bylo vše jinak. Věděl jsem, že na způsobu vedení nástrahy záleží, ale o tak podstatné roli jsem netušil. Nebýt Milana, nachytal bych podstatně méně ryb. Takhle jsem si odvážel z výpravy jednak spousty fotografií, jednak mnoho nových poznatků o rybařině. Člověk o sobě může mít kdovíjak velké mínění, ale pak zjistí, že se má pořád co učit. Tehdy jsme s Milanem ulovili na padesát lososovitých ryb. Prostě nádhera.

Vedení nástrahy

Vymýšlet nové nástrahy a způsoby vedení je rozhodně dobré. Mít ale dobrého učitele po ruce je požehnání. Myslím, že nemá cenu detailně popisovat způsob vedení nástrah. Ten se liší od velikosti nástrahy, hloubky lovu, od čistoty vody, doby chytání, od místa, kde se ryby zdržují a čím se krmí. Faktorů, které mohou úspěšnost braní ovlivnit, je moc. Vedení nástrahy prostě musíte očíhnout od někoho lepšího, než jste vy.