Jedním z mých posledních rybářských výletů ještě před odletem na druhou stranu planety byl ten do Rakouska, na řeku Goiserer Traun. Spolu s kamarádkou Katkou Švagrovou nás pozval přímo provozovatel revíru Peter Oberwimmer.
text: Martin Dvořák
Cesta dobře ubíhala, aby ne, když jsme probírali jenom ryby. Zdržení nastalo v Linci, kde se tvořily kolony jako v každém větším městě po pracovní době. Do vesničky Au jsme tak dorazili s lehkým zpožděním po 19. hodině a přišlo nám vhod, že sraz byl v restauraci Steegwirt – nejlepší restauraci v okolí.
Měli zrovna zvěřinové hody a upřímně, tohle je jedna z mála restaurací, kde si jako myslivec dám zvěřinu. Kuchař nezklamal a bylo to opět vynikající. Jako sladká tečka Keisersmern – trhanec se zmrzlinou – a skoro jsme zapomněli, že tu nejsme jenom kvůli jídlu. Probrali jsme vše potřebné, Peter odjel do Salcburku a my šli na kutě.
V říjnu je aktivita ryb největší kolem poledne, a tak není nutné postávat u vody při rozednění. Tak jsme si alespoň omluvili to, že se nám nechtělo brzy vstávat. Na řeku vyrážíme po snídani kolem 9. hodiny. U vody ještě potkáváme dva muškaře z Německa. Denní limit je 5 lidí na jednodenní povolenku, takže je skoro plný stav.
Začínáme od horní hranice revíru – výtoku z Hallstadského jezera. Na mostu probíhají nějaké opravy, které se bohužel neobejdou bez nepříjemného hluku. Rybám se ráno opravdu moc nechce a zdoláváme jen několik menších duháků a lipanů. Voda je čistá a průtok lehce přes metr, což jsou dobré podmínky. Hmyz se žádný nelíhne, a tak oba nymfujeme. Chce to „jen“ najít tu správnou mušku. Používáme delší pruty 10 a 10,5 stop na šňůru 3–4 a díky čisté vodě 0,12 fluorokarbon.
Byl jsem zde už několikrát, a tak nechávám jít Katku první. Postupujeme po proudu a pomalu docházíme německé kolegy, kteří jsou zatím bez záběru. Dnes opravdu není nejjednodušší den. Konečně se mi daří najít správnou nymfu a zdolávám krásného lipana kolem 45 centimetrů. Dávám kamarádce stejnou mušku a za chvíli je úspěšná i ona s jen o chlup menší rybou. Němci jen mlsně koukají, nakonec se i osmělí a vyptávají se, jak chytáme. Záběry jsou opatrné a jejich sestava s indikátorem na plavoucí šňůře je mnohem méně citlivá než naše „francouzské“ návazce.
Skoro půlmetrový lipan
Necháváme kolegům zbytek tůně a přejíždíme autem do středu revíru. Vysvětluji Katce taktiku potřebnou k lovu na tomto místě za nižší vody – nejdříve proti proudu s lehčími muškami a držet se u břehu a pak stejnou trasu po proudu s větší zátěží. Katce se ale místo nelíbí a mám prý jít první. No, jak je libo.
Netrvá mi to ani pět minut a na konci se zmítá slušná ryba. Podle typických kotrmelců to bude velký lipan. Předvádí to, co u nás běžně nevidíme – několik výskoků. S rybami se nemazlím ani na slabém vlasci a během chvíle končí statný samec v podběráku.
Celý den s sebou tahám na zádech podvodní pouzdro na focení a teď je správná chvíle ho použít. Funguje to skvěle a Katka mi dělá na památku několik opravdu parádních snímků. Do magické hranice 50 centimetrů chybí lipanovi jediný centimetr. Další rybu už se nám nedaří přesvědčit, a tak se jdeme podívat na místo proti proudu, které nám doporučil sám Petr.
Chytání v „laguně“
Cestou do „laguny“ si všímám pěkného lipana v mělkém proudu. Katka na něj zkouší všechno možné a já číhám s telefonem ve snaze natočit nějakou akci. Několikrát se vyjede na mušky podívat, ale žádná z nich ho nezaujme natolik, aby ji vzal. Nakonec se plaší a zajíždí do hluboké tůně.
Pokračujeme do laguny, kde si každý vybíráme svoje místo. Katka má okamžitě záběr a podle zběsilé jízdy to ukazuje na duháka a ne zrovna malého. Do řeky se nic nevysazuje a ryby z přírodního výtěru bojují opravdu jinak. Pstruh předvádí několik dlouhých jízd přes brzdu, než se ho daří zkrotit a navést do podběráku. Do půlmetru mu taky moc nechybí.
Dostávám o trochu menšího a pak se Katce daří najít správnou mušku a během chvíle má tři krásné lipany přes čtyřicet centimetrů. Já vidím několik pěkných ryb před sebou, ale stále se mi je nedaří přesvědčit. Zafunguje až starý dobrý blešivec. Jeden z lipanů ho bere, ale vzápětí padá. No, nemůžeme je pochytat všechny.
Brodím na druhou stranu za Katkou a snažím se taky „vyšťourat“ ještě nějakého lipana. Přichází ale další duhák a menší lipan. Katka přidává ještě jednoho lipana a tím vypadá, že jsme potenciál místa vyčerpali. Nastává otázka co dál. Času a světla už tolik nezbývá.
Katce teče do broďáků a je jí zima. Parkuji tedy u Steegwirta, aby se mohla jít zahřát a jdu ještě zkusit místa z rána. Je už po 16. hodině a aktivita ryb upadá. Dávám tomu hodinu, během které ulovím čtyři další ryby. Dva duháky, dva lipany. Všechno jsou to krásné divoké ryby kolem 30 centimetrů. Žádný velikán nepřichází. Světla ubývá a je na čase skončit. Už mám pořádný hlad.
Kamarádka už to nevydržela a je po jídle. Ani se jí nedivím. Dala si opět srnčí medailonky jako včera. Já zkouším zauzený guláš z kamzíka. Určitě jsem neprohloupil a završil tak pěkný den u vody. Nezbývá než vyrazit na cestu k domovu. Díky, Petere, za pozvání, díky, Katko, za milou společnost a díky, řeko, za hezké chvíle. Dřív nebo později se zase uvidíme.
Diskuze k článku (0)