Čeští muškaři uspěli na 42. mistrovství světa v muškaření, které proběhlo v polovině září na Slovensku. Vezou stříbro. Na individuálním 7. místě se umístil jednatel ČRS a český reprezentant Roman Heimlich, se kterým přinášíme rozhovor.
text: Marek Kožušník
Šampionátu se zúčastnilo 28 týmů z celého světa, dokonce i z tak vzdálených zemí jako Nový Zéland nebo USA. Čeští muškaři kromě týmového stříbra obsadili skvělá místa i v individuálním hodnocení. Celkově pátý skončil David Chlumský, 7. byl Roman Heimlich, 14. František Kouba, 23. Lukáš Starýchfojtů a 62. Vojtěch Ungr.
Mistry světa se stali Francouzi, bronzovou příčku obsadilo Španělsko.
O průběhu závodu jsme si povídali s Romanem Heimlichem, který je zároveň jednatelem Českého rybářského svazu.
Čeští muškaři patří dlouhodobě mezi světovou špičku. Čím je to dáno?
Roli hraje více aspektů. Určitě je to práce s dětmi a mládeží v ČRS a tradice závodění v různých rybářských disciplínách a rybolovné technice. Zásadní význam má i dostupnost rekreačního rybolovu v rámci ČR, kde můžete trénovat na různých rybářských revírech lov všech možných druhů ryb. Navíc se tomuto koníčku mohou věnovat v případě zájmu prakticky všichni. A asi se projevuje i česká zručnost a vynalézavost, předávání informací mezi generacemi…
Jak jste si mistrovství světa užil?
Osobně hodnotím tento šampionát jako jeden z nejlepších, který jsem kdy absolvoval. Jednak kvůli pořadatelem vybrané lokalitě, ale zejména díky dobré partě a atmosféře. Myslím, že tým byl trenérem namíchaný velmi dobře a lidé si vysloveně sedli. Sdíleli veškeré informace, postřehy, bylo to celkově fajn a samozřejmě stříbrná týmová tečka vše podtrhla.
Průběh závodu byl do posledního závodního dne napjatý, do posledního nedělního kola nebyly medailové pozice vůbec jisté. Co nakonec rozhodlo?
Myslím si, že u předních týmů rozhodla zkušenost a schopnost adaptovat se na rozdílné podmínky na řekách (myšleno co se týče vodnatosti, charakteru řek, schopnosti zvolit správnou mušku na „ochytané“ ryby atd.). Velice podstatné bylo také v každém kole chytit rybu na jezeře Dědinky, což nebylo vždy snadné. Nicméně medailovým týmům se to v každém kole podařilo. Samozřejmě nepříjemná nula v bodovací kartě znamená při 28 týmech vždy hodně bodů navíc v součtu umístění. Například domácí tým Slovenska, který se na šampionát bezpochyby připravil velice precizně, postihla událost nulování na jezeře třikrát z pěti kol, a to je ztráta na medailové pozice, která se již těžko stahuje.
Jaký zážitek vám nejsilněji utkvěl v paměti?
Bylo jich více, ale kromě zjištění výsledku (čekali jsme bronz) to asi byli dva lipani 47 a 48 cm chycení na úseku Hronu v Bánské Bystrici během několika minut. S takovými rybami se člověk úplně běžně nepotká.
Jak byste zhodnotil řeky, na kterých se závodilo?
Byli jsme si s týmem na závodních řekách zatrénovat s předstihem, a to bylo pro závod velice důležité. Už během tréninku jsme byli místy překvapeni množstvím lipanů. Zvoleny byly veliká řeka Orava nad Dolním Kubínem, dále Váh nad a pod Liptovským Hrádkem a Hron nad Bánskou Bystricí. Řeky jsou chladné a kyslíkaté, mají dostatek vody – ryby tam mají opravdu dobré podmínky. Chytal se z 90 procent lipan, zbytek duhák, občas pstruh obecný nebo tloušť. Zvolené řeky a úseky hodnotím velmi pozitivně, chytalo se opravdu hodně ryb a chtělo to kromě dobrých mušek a rychlosti zvolit i správnou taktiku prochytání štondu.
Jste jednatelem ČRS. Je těžké najít ve svém nabitém pracovním programu chvilky na rybaření?
Upřímně, skloubit to dohromady je někdy oříšek, času chodit na ryby není moc. Takže rybářská sezona je spíše o víkendovém závodění a pak přípravě na samotný šampionát. Bez podpory blízkých by to samozřejmě nešlo.
Diskuze k článku (0)