Kam je nejlepší vyrazit, pokud chci ulovit pyskouna? Jakou nástrahu je nejlepší použít?
Odpovídá: Michal Simčo, foto: David Štrunc
Úlovky pyskounů jsou i v hloubkách přes 70 metrů, především na úhoříka při těžkém pilkerování. Pyskouni se velmi dobře loví i tam, kde skály spadají přímo do moře (v hloubkách do 10 metrů) a u přístavních mol trajektů, v kotvištích plachetnic a jachet (všude tam, kde je dostatek úkrytů).
Použijte malé, 30g stříbrné pilkery nebo malé, křiklavě červené twistery do délky 5 cm s přiměřeně velkou jigovou hlavičkou. Lepší je pyskouny dráždit k záběru pohybem nahoru a dolů, než klasicky vláčet. V tom případě musí rybář nástrahu vést velice pomalu. Tak, aby se ocásek twistera vlnil, což z břehu zjistíte jen obtížně. Chvilku to trvá, než se to naučit poslepu, jinak máte každou chvilku nějakou vázku.
Pyskounů je hodně druhů. Osobně mám zkušenost se třemi druhy, všechny pocházejí z Norska. Pyskouni jsou nápadní nádherným zbarvením, kterému se u nás vyrovnají jen okouni, candáti a slunečnice. Jsou to typické ryby útesů, mnoho z nich se živí parazity, které obírají z velkých ryb. Dorůstají do délky asi 45 cm a hmotnosti okolo 1 kg (jen některé zavalitější druhy, ostatní ryby jsou štíhlejší).
Z kulinářského hlediska jde o vynikající rybu. Osobně pyskouny v délce nad 30 cm nestahuji, ani je nezbavuji šupin, jen vykuchám. V troubě je peču asi 20 minut a není to žádná věda. Proč? Maso nemastím, peču ho úplně nasucho. Na plechu. Pyskouna nekořením, pouze ho v břišní dutině prosolím. Vynikne tak skvělá, typická chuť masa. Každý, komu jsem takto pyskouny připravil k večeři, jak to říci slušně, prostě slintal blahem. Pastva pro oči i jazýček, naprostá delikatesa. Chcete přirovnání? Máte ho mít. To, co z kuchařského hlediska pro české rybáře znamená candát či okoun, pro norské znamená právě pyskoun.