Mník jednovousý

Poznávací znaky

• Protáhlé, válcovité tělo se směrem k ocasu zužuje.
• Na hřbetě jsou dvě ploutve, první má kratší základnu než druhá, dlouhá je i řitní ploutev. Břišní ploutve jsou umístěny před prsními v hrdelním postavení. (To je nejdůležitější znak hrdloploutvých ryb, mezi něž mník patří.)
• Okrouhlá ocasní ploutev není spojená s hřbetní a řitní ploutví.
• Na bradě je vytvořen nepárový vous (žádná jiná naše ryba takovýto nepárový vous nemá.
• Hlava je shora zploštělá, široká.
• Kůže je na omak hladká a slizká, malé okrouhlé šupiny (bez kanálků postranní čáry) jsou uloženy hluboko v kůži a nepřekrývají se.
• V ploutvích nejsou vytvořeny tvrdé paprsky.
• Hlava a hřbet jsou tmavě šedé až hnědé, boky tmavě hnědé až černě mramorované na světlejším zelenavém povrchu.
• Mramorování přechází i na hřbetní ploutev.
• Boky a spodní část hlavy jsou obvykle světle šedé, břicho spíše bělavé.

• Mníka nemůžeme zaměnit s jinou rybou, protože jsou to jediné sladkovodní ryby v Evropě s pouze jedním vouskem na dolní čelisti.

Žije při dně a v úkrytech.

Objevuje se ve všech rybích pásmech od pramenů až po dolní úseky velkých řek.

Jeho aktivita narůstá s večerem, nejčilejší je v noci nebo při zakalené vodě.

V průběhu roku jeho aktivita narůstá s klesající teplotou vody a je nejvyšší při teplotě vody pod 5 °C.

Menší mníci se zdržují ve skupinách, větší žijí samotářsky.

Mník vyžaduje dostatečný obsah kyslíku ve vodě (ne menší než 4 mg/l) a množství úkrytů v členitém dně.

Špatně snáší nevhodné úpravy a regulace řek a také znečištění vody.

V posledních letech k obnově jeho výskytu v řadě toků přispělo vysazování plůdku, který pochází z umělého výtěru.

Plůdek se živí zooplanktonem, později larvami vodního hmyzu a máloštětinatci.

Se zvětšující se velikostí se v potravě objevují ryby, které u velkých jedinců tvoří značný podíl potravy.

V žaludcích mníků se našly i mihule, žáby, raci a jikry ryb.

V našich podmínkách mník pohlavně dospívá ve věku 3–4 let.

Tře se od prosince do konce ledna při poklesu teploty vody pod 5 °C.

V době tření migrují dospělé ryby na vhodná trdliště, kde se shromažďují v hejnech.

Jako trdliště vyhledává mník úseky s písčitým či jemně štěrkovým dnem s pomalu proudící či stojatou vodou.

Tření probíhá ve skupinkách, kdy jikernačka a několik mlíčáků vytváří charakteristické „klubko“.

Vytřené jikry klesají na dno, později se nade dnem vznášejí.

Líhnutí embryí nastává po 80–100 dnech při teplotě vody 4–6 °C.

Prakticky výhradně na položenou na živočišní nástrahy, jako jsou rybky a žížaly, ale také například na kousky drůbežích jater.

Nejvíce mníků se loví v podzimních měsících, kdy jejich aktivita roste s klesající teplotou vody a blížící se dobou tření.

V létě zabere za zvýšené a kalné vody, běžně i při večerním lovu úhořů, aniž by byla zvýšená nebo zakalená voda.

Záběr není příliš důrazný, mník v podstatě stojí na místě a kořist rychle hltá. Háček se proto často zasekne až v jícnu nebo i v žaludku.

Podobně jako úhoř se i chycený mník snaží ukrýt mezi kameny, proto je dobré zdolávat ho rázněji.

Kromě položené lze mníka lovit i na plavanou, vzácně zabere u dna na pomalu vláčenou mrtvou rybku.