Co vám mám říkat, krátké zimní dny za nic nestojí. Většinou je zataženo a tma přijde ještě dříve než já z práce. Kvůli nepřízni počasí se většinou nedá rybařit a za voláním vody se vydá jen pár bláznů.

text: Roman Liebzeit

Na rovinu říkám, že zimní lov žádná slast není. Pokud nepatříte mezi rybářské šílence, raději to ani nezkoušejte.  Nekvalitní obuv prostydne po hodině stání i při plusové teplotě. A jakmile máte ledové nohy, rybaření už za nic nestojí.

Místo pohody z lovu klepete kosu a přemýšlíte, kdy to zabalíte. Teď? Nebo až za chvíli? Po špatných zkušenostech z mnoha výprav a následného léčení zničující rýmy neodejdu k vodě bez dvojnásobné vrstvy oblečení a pořádných bot.

Nevím, v čem chodí obuti rybáři v tuhých švédských zimách. Já jsem mrznul i v arktických botách a dvojích ponožkách. Po hodině stání jsem už cítil chlad a jedinou záchranou bylo topení.

V dnešním světě vymožeností ale není nic nemožného, a tak jsem si koupil – světe, div se – topení do bot. Možná si řeknete, že jsem se zbláznil. Dobrá. Jenže od té doby mám nohy v teple.

Účinné složky method mixu

Před lety jsem se bavil krmítkovým lovem s dvěma návazci. Nachytat bezpočet ryb nebyl problém. Až na světlé výjimky kapři lehce přesahovali lovnou míru 40 cm a tím to končilo. Lov neustále stejných ryb mě přestal zajímat.

O zimní rybařině už ani nehovořím. Standardní krmení nefungovalo a jediné, co jsem v zimě ulovil na kousek veky, byli tloušti.

Vše se ale změnilo s krmítkem, které se jmenuje method feeder. Samotné krmítko objevné není, jako jeho jedinou výhodu vidím ve spodní zátěži, na kterou po nahození vždy dopadne.

Nástraha s krátkým návazcem se dá rovnou zamáčknout do krmení, popřípadě se nechá volně splývat za pomoci pop up nástrah. Druhá nepřímá výhoda method feederu je samotné krmení.

kapr
foto: Roman Liebzeit

Skládá se z nejvýživnějších a nejvoňavějších přísad. To je ona tajná zbraň! Účinné složky method mixu dokáží přivábit ryby i uprostřed zimy s teplotou vody pár stupňů nad nulou.

Nulový apetýt ryb

Při objevu cen krmení method mixu jsem lehce zavrávoral. Představa, že bych měl za jedno odpoledne do vody vysypat obsah peněženky, se mi nelíbila. Rozhodování, jak vyladit mé vlastní krmení, nebylo dlouhé. Proč? Zimní krmení musí být jemné – bez hrubých částic.

Apetýt ryb je nízký, téměř nulový. Atraktivními přísadami rybu sice přivábíte, ale nesmíte ji zasytit. Do funkce nosiče směsi jsem nominoval kukuřičný šrot, dále strouhanku na slepení a různé rybí moučky. Ty voněly (smrděly) na metr daleko. Vše jsem doladil sladkým aromatem, posypal sušeným krilem a krmení bylo hotové.

Za vánočním kaprem

Má první výprava vedla na rybník. Počasí bylo přímo ideální – lehce zataženo a teplota několik stupňů nad nulou. U vody jsem kupodivu nebyl sám. Své štěstí pokoušelo hned několik rybářů. Vybaven novým krmením a peletkami s příchutí oliheň jsem nahodil první udici.

Snad po třetím nahození se prut ohnul. A pořádně! Po zaseknutí mi bylo okamžitě jasné, že na konci udice je něco většího. Po krásném souboji jsem kapříka podebral, měřil rovných 63 cm. Takový úspěch jsem tedy nečekal!

Sousední rybář nemohl uvěřit svým očím, sám prý tady podobného kapra ještě neulovil. Podobná situace se opakovala další týden. Opět jsem zapřáhl velmi slušného kapra. Krmení prostě fungovalo. Na celé odpoledne mi vystačilo 0,5 kg směsi.

Mazácký tloušť

Po měsíční pauze jsem vyrazil za rybami, tentokrát na řeku. Znovu jsem si brousil zoubky na pěkného kapříka. Nahodil jsem první udici a než jsem stačil rozbalit druhý prut, pípák pípal a prut z vidliček málem vyklouzl.

Na poslední chvíli jsem zasekl a na druhém konci udice jsem pocítil pořádný odpor. Nastala velká jízda. Prchající ryba dávala do souboje až do posledního okamžiku veškerou sílu. A jakmile jsem ji zvedl k hladině, zkoprněl jsem. Na háčku jsem měl obrovského tlouště. Tak to tu ještě nebylo!

tlloušť
foto: Roman Liebzeit

S maximální opatrností jsem ho navedl do podběráku. Od prvního pohledu mi bylo jasné, že jde o největšího tlouště, jakého jsem kdy viděl. Rybu jsem přeměřil hned několikrát, ale metr nelhal. V únoru jsem chytil svého životního mohykána, měřil 53 cm. Byl jsem z toho paf a pantáta tloušť ještě víc.

Ve vezírku se ani nehnul. Byl to mazák. Bez jediného hnutí ploutve stál uvězněn u hladiny a pozoroval mě. Z jeho očí jsem jasně četl: „Čím mě, sakra, ten chlápek oblbnul?“ Schválně jsem se po něm několikrát ohlédnul. Stále mě fixíroval. A kdyby měl zuby, určitě by se prokousal ven a šel si to se mnou vyřídit.

Za půlhodinu jsem zapřáhl dalšího obrovského tlouště, který měřil 51 cm. Za jedno odpoledne jsem chytil na zázračné krmení rovnou dvě naprosto výjimečné ryby a v zimě! Oba bojovníci samozřejmě dostali po focení svobodu, ti prostě na pekáči skončit nemohli. Pak jsem promarnil ještě tři záběry a šel jsem domů. S prázdnou, ale naprosto uspokojený.

Dvě výstavní plotice

Na ryby jsem vyrazil i další únorovou neděli. Měl jsem před sebou celé odpoledne rybaření. U vody nebylo ani živáčka.  Připravil jsem si krmení a plný očekávání jsem začal rybařit. Jenže – za celé odpoledne nepřišel jediný záběr, ba ani žádná naděje.

Byl jsem zoufalý. Bylo mi jasné, že je únor a chytit kapra by byla výhra v loterii. Přesto jsem stále věřil. Bohužel, veškeré prognózy ohledně zimního lovu se naprosto potvrdily.

kapr
foto: Roman Liebzeit

Částečná aktivita ryb odstartovala až před setměním. V poslední chvíli před odchodem jsem zdolal dvě výstavní plotice, každá z nich měřila rovných 35 cm. Bláznivé únorové počasí zaúřadovalo, a ač jsem se snažil sebevíc, o další rybu jsem už nezavadil.

Poslední dvě vycházky pro mě skončily katastrofálně, takže jsem se těšil jen z toho neskutečného klidu u vody. No a ten velký tloušť, ptáte se? V říčce neomezeně vládne dál a určitě je obklopen osobní ochrankou. To pro případ, kdybych náhodou zase zabloudil do jeho revíru.