Měkké gumičky

Umělých nástrah je na trhu spousta. Ať to jsou červíci, žížalky, patentky i různé nymfičky. Mají výhodu v tom, že když není po ruce živá nástraha, přibalí se do vesty a tradá k vodě.

text: Ivo Novák

Některé nástrahy je ale třeba si upravit a také navázat na háčky, aby se ve vodě chovaly svůdně a ryby dostaly chuť na ně zaútočit. Rád zkouším nové nástrahy, je to výzva. Některé novinky mě neosloví, některé naopak zařadím do výbavy a u vody po nich sáhnu velmi rád. Jako po gumičkách.

Nejsou to ale ledajaké gumičky. Nevím, z čeho a jak se vyrábějí, ale jsou měkké a vláčné, a tak při vedení skvěle pracují. Psát kde se dají koupit, by byla reklama, ale čtenáři jistě k získání této informace postačí fotografie. Nebo do vyhledávače může zadat spojení Sguirmy Wormy Legs a vyskáče na něj spoustu materiálu k vázání gumiček i mnoho různých nástrah, které se z této zázračné gumičky dají vyrobit.

Lze experimentovat různými způsoby. Chytám rád okouny, proto jsem zvolil klasiku – červenou barvu. Ta by mohla imitovat žížalku. Jenže není červená jako červená. Byť by se mohlo zdát zbytečné kupovat různé druhy, ale záleží i na odstínu. Alespoň podle mých zkušeností. Stejně jako není voda jako voda, není ani červená jako červená. Dva odstíny proto nejsou na škodu.

K samotné výrobě nástrahy je třeba mít alespoň základní vybavení pro vázání mušek. Stačí svěráček, bobina s nití (já používám elastic) a nůžky. Háček se hodí jigový č. 12 nebo14.

Na háček navlékneme wolframovou kuličku. Wolfram proto, že je těžší než například mosaz a nástraha při oživování lépe pracuje. Dá se pak použít jak na muškařském vybavení, tak při ultra lehké přívlači. S vázáním jsem se trochu potýkal a nevím, zda je můj způsob ideální, přesto popíši, jak gumičky váži já.

Vázání gumičky a volba barvy

Na háček nasadím kuličku, pak napíchnu gumičku středem tak, aby pokryla ramínko háčku. Háček upnu do svěráčku, gumičku stáhnu k ohybu. Nit ovíjím tak dlouho, dokud mi nezajistí wolframovou kuličku a pak omotám nití i ramínko háčku a vrátím se zpět ke kuličce.

Gumičku přetáhnu přes oviny až ke kuličce a pak několika volnými oviny přes gumičku přichytím gumičku na ramínko háčku. Nit dotáhnu a přidám několik dalších ovinů. Vytvořím několik uzlů a na nit přidám trochu dabingu, jako když se vytváří hlavohruď u mušky. Po vytvoření hlavohrudi přidám pár uzlů. Uzle nelakuji. Elastic nit drží dobře. Pak už jen stačí ustřihnout správnou délku gumičky. Jaká to je?  To nevím ani já. Musí se experimentovat a zkoušet.

Stejné je to i s barvou. Zkoušel jsem fialovou a světle krémovou v domnění, že fialová by se mohla jevit ve vodě jako černá a imitovat třeba pijavice a krémová například larvy chrostíků bez schránky. Zkoušel jsem je několikrát, ale žádný velký úspěch se nedostavil. Možná že by platily třeba na stojatých vodách, kde je bílá ryba. Ale i tam zatím vede červená.

Červená je pro ryby dráždivá a imituje i larvy pakomárů, proto volím právě ji a zkouším různé odstíny. I barva hlavohrudi dokáže rozhodnout – moje oblíbené jsou oranžová a jasně zelená.  Jsou dny, kdy ryby preferují oranžovou a jindy na oranžovou nechytnu nic a všechny ryby chtějí jasně zelenou. Obě by měly fungovat jako spouštěcí bod, který ryby dráždí.

Velká honí malou

Při lovu s muškařským vybavením chytám na dvě nástrahy. Menší dráždivější umisťuji na přívěs. Koncovou volím těžší, větší a méně dráždivou. Této taktice říkám Velká honí malou. V létě je možné mušky oživovat rychlým stahováním, ale s příchodem podzimu se musí zpomalit, a to podstatně.

Okouni jsou zvědavci, ale v chladné vodě se za něčím, co sviští vodním sloupcem, nepohrnou. Vhodné je naopak nechat nástrahou klesnout a nějakou dobu ji ponechat ležet na dně. A pak zkusit pár potažení či přizvednout nástrahu ode dna.

S gumičkami se dá chytat jak proti, tak po proudu. Můžete zkusit i vedení napříč proudem. Popsat způsoby oživování gumiček by bylo na dlouhé povídání. Záleží na fantazii rybáře. Chce to zkoušet různé způsoby a hledat ten správný. Zjistil jsem, že než běžet od tůně k tůni, je lepší věnovat více času pěknému místu a vyzkoušet právě různé barvy i způsoby vedení. Vyplatí se to.

Gumičky se hodí i při vláčení. Je třeba mít vybavení pro ultra lehkou přívlač. Proutek 0,5 až 5 g je ideální. Při přívlači můžete použít jen jednu nástrahu, ale dá se sáhnout po jiné zátěži, aby se dalo žížalku nahodit. Stačí umístit na konec vlasce gramový brok a na vytvořený boční návazec umístit žížalku.

Preferuji půlmetrovou vzdálenost nástrahy od koncové zátěže; se vzdáleností se dá také experimentovat. S brokem a desítkou vlascem už dokážeme nahodit na pěknou vzdálenost a s koncovým brokem se dá nástraha vést ještě pomaleji než s muškařským vybavením.

Brok udržuje vlasec napnutý, cítíme tak kontakt s nástrahou a můžeme ji pomalu zvedat ode dna a zase ji nechat vyklesat. Vše zvedáním špičkou prutu. Když ji rozechvějeme, rozechvěje se i nástraha. Budeme-li chtít chytat ve sloupci, a nikoliv u dna, je třeba sáhnout po sbirulinu.  Lov se sbirulinem u nás není rozšířen, osobně jsem potkal jen několik rybářů, kteří ho používají.

Sbirulina jsou různé druhy: plovoucí, pomalu potápivé a rychle potápivé. Záleží, v jaké hloubce se ryby pohybují a kam potřebujeme nástrahu dostat.

Na internetu jistě najdete spoustu inspirace, jak si různé nástrahy vyrobit. Já popsal tu nejjednodušší. Na žížalu na marmyšce gumička svou lákavostí v žádném případě nemá. Vůni hnojáčka a jeho kroucení na háčku se napodobit při vedení nedá. Jsou však rybáři, kteří preferují umělé nástrahy a pro ně může být gumička zase nová alternativa.

Nejde o žádnou novinku, tyto gumičky jsou na trhu už delší dobu, u vody jsem s nimi ale nikoho nepotkal. Na gumičky se dají ulovit jak kaprovité ryby, tak i dravci. Někdy dokonce úlovek dokáže překvapit, na gumičku se dá ulovit i pěkná štika nebo candát.