Madagaskar – velkým dravcům na stopě (2)

Text: Zdeněk Edelmann, foto: www.rybolov.com

Do nitra souostroví

Naši kapitáni se chvíli domlouvají, kde bude ideální poobědvat a dopřát si polední siestu a pak se opět rozdělujeme. Od tří skal míříme k souostroví, které začíná jen několik kilometrů na východ. Stovky ostrovů vytvářejí labyrint sopečných skal a korálových útesů.

Místy je hloubka více než sto metrů, jinde sotva deset. Některé ostrovy jsou holé a černé skály sálají na slunci jako kachlový sporák u nás na Šumavě, jinde se z křovinaté buše na břehu ozývá koncert cikád a sarančat, občas se z porostu tyčí do výšky lahvovitý kmen baobabu nebo pachypodia.

Zkoušíme opakovaně měnit poppy za stickbaity a když naše zkušenosti konzultujeme s přáteli u oběda, docházíme k zajímavému závěru: na poppy máme více útoků a sledovaček než na stickbaity, ale čtyřikrát více ryb chytáme na stickbaity. Milan ještě před obědem skóruje 4kg kanicem a nádherným kranasem obrovským v délce 95 cm (cca 15-17 kg).  

V ráji

Přesně v poledne přistáváme u maličké pláže, nad kterou se zvedá převislá skalní stěna. Zatímco naši průvodci připravují oběd, vrháme se do teplých vod zátoky. Jsme usilovnou přívlačí na slunci tak rozpáleni, že se nám div nekouří z uší. Když se z přívětivé náruče mořské vody neochotně vydáváme na břeh, teprve nám dochází, jak skvělé místo na odpolední siestu průvodci vybrali.

Pod skálou je pás stínu široký přesně tak, aby se zde šest rybářů mohlo natáhnout na měkké podložky, které z lodí průvodci přinesli, a na kterých už se také povalovali. Díky horku nemáme vůbec hlad, ale příjemně kořeněnému salátu a pár kouskům kuřete nemůžeme odolat. Ani nevím, jak jsem po jídle usnul, ale nebyl jsem sám.

Budí nás jeden z průvodců – slunce začíná ukrajovat ze stínu, ve kterém jsme více než hodinu spali. A ryby nečekají!

Kranasi, kanici, jehlice…

Opět se rozdělujeme a podle dohody se za tři hodiny plánujeme sejít na okraji souostroví, odkud se do soumraku musíme dostat zpět na základnu. Noříme se do labyrintu ostrovů, zátok, útesů, mělčin a průlivů. Jak tudy mohly plout lodě v dobách, kde neexistovalo GPS, si vůbec neumím představit.

Zdvihl se vítr a místy je mezi ostrovy celkem silný proud. Prochytáváme především návětrné strany ostrovů, kde se nám lépe nahazuje, a pasáže, kde na útesy naráží mořské proudění. Ryby jsou ve větrem zčeřené hladině výrazně aktivnější. Na každý pátý nához zaznamenávám útok ryby. Ale počet zdařilých záseků k počtu zmařených šancí je více než 1:10. Milan na tom není o moc lépe.

Že by naše koncentrace povolila pod tíhou oběda odpolední únavy? Nebo se rybám ve vlnách nedaří nástrahu trefit? Těžko říci, ale po hodině chytání jsem zdolal jen jednoho malého kanice a 80cm jehlici.

Milan později při trollingu bodoval 105 cm dlouhou královskou makrelou. Vítr začíná sílit a s druhou lodí se setkáváme dříve, než jsme plánovali. Saša hlásí jednoho vypnutého plachetníka a Václav kranase GT o hmotnosti 25 kg – obě ryby na trolling.

Kapitáni lodí nám vysvětlují, že díky sílícímu větru musíme vyrazit k domovu dříve, abychom se dostali k pobřeží, než se setmí. Jsme tak unavení, že nám zkrácení „odpolední šichty“ nijak nevadí. Rybaření jsme si užili víc než dost a kdesi za obzorem, ke kterému se začíná sklánět zapadající slunce, na nás čeká orosený půllitr (a na některé z nás taky manželky).