Vertikální přívlač je u nás stále celkem neznámá metoda, na účinnosti jí to ovšem neubírá. Je pravda, že si při ní mnoho zábavy neužijeme, ale v zahraničí se díky ní uloví velké množství trofejních sumců. Cílem je oťukávat dno centimetr po centimetru a nástrahu přiblížit k místu, kde se sumec vyskytuje.
text: Václav Jícha
Lov přívlačí se nedá provádět ze břehu a při lovu se tak neobejdeme bez plavidla. Jedinou výjimkou jsou místa, kde se břeh prudce svažuje do hloubky. Jaké plavidlo využijeme, záleží na našich možnostech. Většinou se používají hliníkové či laminátové pramice, gumové čluny s pevnou podlahou nebo v poslední době oblíbené bellyboaty (zjednodušeně řečeno nafukovací člun bez podlahy).
Pohon bellyboatu je závislý na našich nohách s plovacími ploutvemi a i díky tomu se jedná o velice adrenalinovou záležitost. Výhodou je bezesporu doprava. Bellyboat lze díky popruhům odnést podobně jako batoh na zádech. Na plavidlo se dá také umístit echolot, pomocí kterého můžeme najít vhodná místa k lovu a především pozorovat chod nástrahy a následnou reakci sumců.
Lov vertikální přívlačí lze provádět i bez sonaru. V takovém případě je ovšem zapotřebí velmi dobrá znalost revíru.
Pruty a navijáky
Pro vertikální rybolov se nejčastěji používají krátké pruty v délkách 1,7 a 1,9 m, maximálně však 2,1 m. Gramáž prutů pak volíme nejčastěji kolem 200 g. Prut by měl mít především citlivou špičku pro lepší kontakt s nástrahou a tužší páteř pro následné zdolávání.
Navijáky volíme menší. Sestavu po celou dobu držíme v ruce, set by proto měl být vyvážený a zbytečně naši ruku nezatěžovat. Navijáky jsou nejvhodnější ty s ocelovým soustrojím s kovovou cívkou a velmi silnou a citlivou brzdou.
Šňůra by měla mít nosnost alespoň 40 kg; návin plně postačí o délce 100 m. Jelikož budeme lovit převážně pod lodí a rybu pak lze následovat, není delší návin potřeba. Na šňůru volím přednávazec z monofilu o průměru 1 mm. Ten zabrání předření šňůry od sumčích kartáčů, motání nástrahy při lovu a případnému poškození zaseknutého sumce. Délku tohoto návazce používám v rozmezí 1 až 1,2 m.
Nástrahy přirozené
Existuje velké množství použitelných nástrah. Nejčastěji se používají mrtvé rybky a jejich části, rousnice, pijavice a vnitřnosti. Někdo používá i rybky živé. Osobně to však považuji za zbytečné týrání.
Pro vertikální přívlač používám rybky z předešlých neúspěšných lovů na podvodní splávky, které usmrtím a zamrazím.
Tyto nástrahy poté nastražuji na olověnou hlavu opatřenou návazcem. Lze koupit již hotové montáže anebo si koupit jen hlavu a návazec si navázat podle svého. Velikost použité hlavy se bude odvíjet od charakteru revíru – jeho hloubky či zejména na řekách podle sílu proudu či momentálního větru. Nejčastěji si vystačíme s hlavou v gramáži 100 až 120 g.
Nástrahy umělé
Při vertikální přívlači lze úspěšně používat i nástrahy umělé. Určitě neprohloupíme, když zvolíme některou z umělých napodobenin úhořů. Ti mívají pod vodou krásný přirozený chod. Lze využít i klasické twistery či kopyta, ale i umělé napodobeniny chobotnic a podobně. Všechny tyto nástrahy můžeme nastražit na stejné systémky jako nástrahy přirozené a stejně tak je i ovládáme. Pomalými pohyby prutu nahoru s občasným bouchnutím o dno. Můžeme-li sledovat nástrahu na sonaru, měla by vykreslovat pomalé, plynulé oblouky.
Opomíjenou nástrahou jsou velké kovové cikády. Ty se využívají zejména v menších velikostech pro lov okounů a tloušťů. V obchodech však lze narazit i na velké modely 21cm dlouhé, cílené pro lov štik v hlubinách s váhou 132 g. Tyto nástrahy velice dobře využijeme i my sumcaři. Jejich konec je opatřen o gumový twisterový ocásek, který ještě přidá na dráždivosti.
Technika ovládání samotné nástrahy je od ostatních odlišná. Nástrahu necháme pomalu klesnout do požadované hloubky a potom jí prudkým pohybem prutu směrem vzhůru „dodáme život“. Nástraha se rozvibruje a sumce doslova vyžene z letargie. Jedná se o velmi úspěšnou taktiku v letních měsících.
Jak a kde lovit
Vertikální přívlač je bodová technika, kterou lze za den prochytat jen několik vybraných míst. Proto je dobré mít revír dopředu dobře zmapovaný a odhadnout tak výskyt sumců. Bez echolotu je to téměř nemožné, zvláště na větších revírech.
Místa k lovu samozřejmě vybíráme taková, ve kterých tušíme sumčí přítomnost. Jedná se o prohlubně, zlomy dna, zatopené překážky a pilíře mostů. Pokud na echolotu zaznamenáme pohyb menších ryb, sumec většinou nebude daleko.
Můj postup je ve většině případů následující: na revíru najdu dvě až tři místa, která se od sebe liší hloubkou, směrem větru a sílou proudu. Poté v závislosti na podmínkách a ročním období zamířím na místo, které je podle mého názoru nejslibnější.
Pokud na echolotu po delší dobu chytání nevidím žádnou reakci v podobě zvedajících se ryb nebo nezaznamenám žádný záběr, místo měním za další. Pokud jsou sumci příliš letargičtí, lze si dopomoci i vábničkou. Spojení těchto dvou rybolovných metod je velice úspěšné. Využívám ho ale jen v krajních případech; přednost dávám tichému chytání.
Vydařený den
Teplý listopadový den mě vyhnal na vodu. Dnešní výprava nebyla cílená na lov ryb, ale zejména na podrobný průzkum pro mě neznámého úseku. Celý den chci věnovat mapování dna a dokonalému seznámení se s novým úsekem. Vybaven echolotem, olovničkou a sešitem, do kterého si postupně zakresluji všechna zajímavá místa, pomalu projíždím celý úsek.
Po zmapovaní celého čtyřkilometrového úseku řeky stavím v závětrné zátoce na oběd. Na tomto místě jsem narazil i na největší hloubku z celého úseku. Při jídle sleduji řeku a zarazí mě velké množství drobných ryb u hladiny. Shromáždilo se tu velké hejno ouklejí, které na klidné hladině, chráněné před větrem, sbírají dobroty.
Nebyl bych to snad ani já, abych si i na mapovací výpravu nevzal prut. V lodi mám snad pokaždé schovaný krátký 1,7m proutek na vertikální přívlač. A jelikož jsem i tak trochu počítal s lovem, vzal jsem si z mrazáku mrtvého cejna. Tak, a jdeme to zkusit. To by snad ani nebylo možné, aby takové hejno rybek nechalo dravce na pokoji.
Najíždím s lodí nad vrchol jámy a začínám postupně s lovem. Po čtvrtém splavání nad jamkou bez záběru zkusím udělat menší změnu. Jelikož se hejna rybek ukazují v polovině sloupce, nebudu spouštět nástrahu až na dno, ale nechám ji právě zde.
A ejhle… ono to funguje! Prudký úder do prutu znamená jasný záběr a první menší sumec je v lodi. Měří 130 cm. Pouštím ho zpět a pokračuji v lovu. Jenže záběru už se nedočkám.
Světla pomalu ubývá, a tak než skončím, zkusím ještě jednu jámu. Spouštím nástrahu ke dnu a po pár metrech dostávám záběr, který zpočátku vypadá jako vázka. Špička se bez předchozího úderu začala pomalu ohýbat. Zanedlouho je v lodi další menší vousáč. Ani ho neměřím a rovnou ho pouštím.
Cejn už byl dost poničen, a tak jsem ze zbytků nařezal cáry, které jsem nastražil na systémek. Přece to jen tak nevzdám, když berou… Na konci této jámy dostávám další záběr. Jemné cvrnknutí nejprve vypadá, jako bych narazil do nějaké ryby. Třepotání špičky mě přesvědčuje o tom, že jde o ryby. Asi jsem podsekl cejna, říkám si. Jenže z cejna se vyklubal nádherný candát! Tomu říkám krásné zakončení dne…
Ryby možná nepatřily k těm největším, ale byly to první ryby z tohoto revíru, na které se nezapomíná. A navíc mi zpestřily nudnou, ale nesmírně důležitou činnost, jakou je mapování revíru…
Diskuze k článku (0)