Lov sumců s podvodním splávkem

„Je tam!“ vyhrknu překvapeně a vyskočím tak prudce, až se křesílko převrátí. Rolnička na špičce prutu několikrát krátce zacinkala a pak to přišlo. Vládce řeky zaútočil s takovou razancí, že se prut ve vteřině prohnul až k hladině a rolnička spadla do vody. Trubkový držák prutu je naštěstí pevně zapíchnutý, jinak by se i s prutem odporoučel do hlubin Velké řeky.

text: Zdeněk Hofman

Rychle prut vytáhnu ze stojanu a zaseknu. Většinou pro jistotu zasekávám dvakrát, tentokrát to podruhé nestihnu. Ryba uhání na plný plyn středem řeky jako splašená lokomotiva. Splašený jsem i já. Kolik večerů a nocí jsem u nastražených prutů proseděl bez záběru. Lov sumců je o vytrvalosti. Najednou je sumec tady, jenže záběr mě překvapil, jako bych už ani nedoufal, že se něco takového může stát.

Musím se rychle uklidnit, přizpůsobit realitě a začít rozběsněnou rybu krotit. První vteřiny souboje s velkým sumcem bývají nejdramatičtější. Prut, naviják i šňůra s pevností 100 kg jsou pevné a musí vydržet. Svírám prut oběma rukama a připadám si jako při zásahu elektrickým proudem. Rozdivočelý sumec tluče obrovským ocasem do šňůry a rány se přenášejí až do mých paží. Sumec je velký bojovník.

Po několika nekonečných vteřinách se situace částečně stabilizuje, sumec přestává tlouct a snaží se zachránit útěkem. Zpočátku má navrch, můj odpor ho však vychýlil z dráhy a musí se stočit zpět k našemu břehu. Zvednu prut, přivinu trochu šňůry a přitom špičku sklopím k hladině.

Pak znovu a znovu, až je sumec jen kousek od břehu. Drží se u dna a je jasné, že mi dá ještě pořádně zabrat. Centimetr po centimetru ho musím vší silou zvedat, až se konečně odlepí. Voda najednou vystříkne a obrovská ocasní ploutev několikrát pleskne o hladinu.

„Tohle je pěknej kousek,“ vyhrkne kamarád Pepa sedící na bobku těsně u hladiny. Vousáč ještě několikrát zmizí v hloubce, výpady jsou však stále kratší a pak se několikrát překulí na hladině a zůstane nehybně stát u břehu. To už přebírá hlavní roli kamarád s nasazenými rukavicemi. Nejprve plácne sumce do čela, ten se lekne a zmizí pod hladinou.

Pepa uchopí levou rukou šňůru a opatrně ho přitáhne zpět. Sumec se už vůbec nebrání a pravou rukou se nechá uchopit za spodní čelist. Léňa připravuje plachtu a já šílím radostí. Vždyť jsem byl už všem pro smích. Každý den jsem vše připravil, nastražil, čekal do půlnoci, pak jsem zase všechno sbalil a další dny znova a znova. Konečně zabral! Pomáhám kamarádovi přenést sumce na plachtu politou vodou. „Je to obr!“ zvolám po chvíli radostně. Sumec měří 179 cm.

Bójka, nebo podvodní splávek

Každá metoda má svoje klady i zápory, nicméně podvodní splávek má podle mého názoru výhod o poznání více. Nepřekáží lodní dopravě a navíc není vidět, kde mám nalíčeno. Montáž není ve vodě tolik nápadná jako v případě bójek, které bývají ukotvené silným provazem.

Naopak nevýhodou je snížená úspěšnost ve stojatých a málo proudných vodách. „Podvoďák“ zkrátka nejvíc funguje v proudu, kdy nemá nastražená rybka šanci stát na místě nebo dokonce zplihle viset pod splávkem.

Správně vyvážený podvodní splávek funguje jako klasická káča. Musí udržet rybu na hladině. Pokud ho potápí, může nastat během lovu vážný problém. Rybička si může plavat, kam chce a montáž velmi často zamotá. Proto je dobré mít připravené návazce s různě velkými splávky a měnit je podle velikosti ryby.

Velikost splávků se uvádí v gramech, nejčastěji 30–80. Navléknutý splávek zafixuji asi 5 cm od posledního háčku pomocí bambusového párátka nebo dvěma pomocnými uzly z kousku kmenové šňůry. Kmenovou šňůru spojím s montáží pomocí obratlíku. K němu přivážu i trhací vlasec. Montáž nechávám dlouhou asi jeden metr.

Fluorokarbon

Speciální fluorokarbonové vlasce jsou pro rybolov ideální. Jejich výhody oproti běžným vlascům byly již mnohokrát popisovány. Je to zejména tzv. neviditelnost a vysoká odolnost proti oděru. Navazování montáží a návazců nejde sice tak lehce jako u pletených šňůr, protože fluorokarbon o tloušťce 1,0–1,3 mm je hodně houževnatý a navazování trojháčků není vůbec jednoduché.

Ale právě malá poddajnost vlasce nám prokáže velmi dobrou službu, protože nastražená živá ryba nemá téměř žádnou šanci zamotat se do montáže. Tento problém je u pletených šňůr častým jevem a ryba se někdy zamotá tak, že znemožní zaseknutí sumce při záběru.

Prut a naviják

Výběr vhodného prutu záleží na vkusu rybáře. Někdo chce mít ten nejlepší a nejdražší, jiný je naopak omezen finančním stropem. Zásadní je pevnost a délka prutu. Sumcové speciály mají delší rukojeť, tvrdý hřbet a větší počet kvalitních oček. Nejčastěji se vyrábějí s označením zátěže 300–500 gramů. Důležité je si prut vyzkoušet, aby dobře seděl v ruce. Ideální délka je okolo 3 metrů. Pokud nemůžu zdolávat sumce s pomocí loďky, volím radši delší model.

Naviják musí být pochopitelně sumcový s kovovou cívkou a kvalitními ložisky. Kromě smekacích jsou velmi oblíbené multiplikátory, na které se vejde mnohem větší množství šňůry pro zavážení na velkou vzdálenost.

Nástraha

Obecně lze použít všechny rybí druhy v souladu s rybářským řádem. Mezi oblíbené patří plotice, perlíni, tloušti, cejni, líni a karasi. Velikost nástrahy se pohybuje okolo 30 cm, ale úspěch slavím velmi často s mnohem většími rybami.

Velmi důležitý je způsob nastražování. V proudné vodě napichuji rybu od hlavy a ve stojaté naopak od řitní ploutve. Při nastražování se dají použít různé finty, jako například pomocný háček nebo zavírací špendlík přivázaný k trojháčku, který potom volně visí pod rybou.

Pokud používám dvojháčkovou montáž, používám tzv. pomocný háček, který přivážu pletenkou k velkému trojháčku. Pomocný háček slouží k napíchnutí nástražní ryby a nemusí být proto příliš velký. Oproti velkému trojháčku má výhodu, že nástrahu tolik neporaní. Ideální velikost je kaprový háček č. 4–6. Pokud nastražuji rybu od hlavy, používám jako první jednoháček, který uchytím za tlamku.

Druhý pomocný háček pak zapíchnu u břišní nebo řitní ploutve a velký trojháček zůstane viset pod rybou. Montáž se třemi trojháčky už podle Rybářského řádu nemůže žádné další háčky mít, takže je nahrazuji zavíracími špendlíky. Háčky zajišťuji proti uvolnění kousky nastříhané gumy z duše.

Kladení sumčích min

Pro ukotvení nástrahy používám větší kámen. Nesmí být příliš lehký. Ideální hmotnost je 2–3 kg. Možná se vám zdá, že je zbytečně těžký, má to ale svůj význam. Při chytání v silném proudu musím navázat trhací vlasec 0,30–0,35 mm. Slabší by nastražená ryba utrhla. Pokud připevním silný trhací vlasec k lehkému kameni, můžu mít při skončení lovu problém s vytažením nástrahy. Vlasec nejde utrhnout a kámen pomalu přitahuji ke břehu.

Kámen převážu provázkem do kříže, aby nemohl vypadnout. Pak provléknu trhací vlasec a oba konce svážu k sobě. Vzniklé očko připevním do karabinky na kmenové šňůře. Délka trhacího vlasce je individuální. Většinou 30–50 cm. Důležité je, aby se nástraha do montáže nemotala.

V mírně proudící nebo stojaté vodě proto délku zkracuji na minimum. Nejčastěji líčím v místech s nerovným dnem, či různými překážkami, kde předpokládám, že mají vousáči ubytovnu. Nadějná místa jsou i u podemletých břehů a potopených křovisek. Všude tam může bydlet trofejní sumec. A takového přeji i vám. Tak ať koušou!