Naši dávní prapředkové byli velice dobrými pozorovateli přírody. Proto jim neunikla ani skutečnost, že některé rostliny, když jsou poraněné a spadnou do vody, způsobí rybám omámení nebo i smrt. Od tohoto poznatku byl už jenom krůček k záměrnému použití jedovatých rostlin při lovu ryb.

Text: Josef Májsky, foto: Peter Ondrejovič, https://unsplash.com/

Protože příroda disponuje obrovským množstvím rostlinných toxinů, postupem času lovci našli v různých koutech naší planety pro tento účel nejvhodnější rostlinné druhy.

Z praktického hlediska by se daly rybí jedy (piscicidy) rozdělit na ty, které pronikají do organizmu přes trávicí ústrojí, a ty, pro které je vstupní branou dýchací aparát – žábry. Mezi „alimentární“ rybí jedy patří například semena kebule (Anamirta cocculus = Cocculus indicus).

O používání této východoindické rostliny, obsahující jedovatý alkaloid picrotoxin, jsem se už kdysi v Rybářství zmínil. U většiny přírodních národů ale v podstatně větší míře našly uplatnění rostlinné jedy druhého typu, protože manipulace s nimi je snazší. Některé z těchto jedů mohou působit po vniknutí do rybího organizmu na nervovou soustavu, v důsledku toho pak dochází k nekoordinovanému plavání ryb. Většinou ale rostlinné toxiny blokují příjem kyslíku přes žábry, což vede k udušení ryb.

Mezi nejlépe prozkoumané rybí jedy tohoto typu patří rotenony. Z chemického hlediska se jedná o flavonoidy, které jsou obsaženy v některých rostlinách z čeledi bobovité (Fabaceae), citlivkovité (Mimosaceae), sapanovité (Caesalpiniaceae), popřípadě dalších. Rotenon (sumární vzorec C23H22O6) byl poprvé izolován už v roce 1929 z peruánské rostliny známé pod domorodým názvem „timbo“ nebo „timbu“. Za tímto exotickým jménem se skrývá několik druhů z rodu Derris (syn. Lonchocarpus), například D. urucu, D. utilis, D. nicou apod.

Jako při bitvě

Jihoameričtí indiáni používali tyto rostliny při tradičním lovu tak, že roztlučené svazky „timbo“ naházeli do mělkých lagun nebo říčních ramen a pak dusící se ryby vylovili pomocí pletených ošatek, větší kusy dezorientovaně plovoucí u hladiny pobili mačetami, v hlubší vodě je zastřelili šípy.

Podobným způsobem používali nebo ještě používají rybáři v jihovýchodní Asii (Indie, Indonésie) příbuzný druh Derris eliptica, který se přičiněním člověka z této oblasti rozšířil i do tropů západní polokoule. Místy se pak tato rostlina stala i nepříjemným invazním plevelem. Na rozdíl od přírodních národů, které využívaly nebo využívají rotenon obsažený v rostlinách jako piscicid, „bledé tváře“ tento rostlinný jed zaujal především jako prostředek hubící hmyz, tedy insekticid. Protože rostliny z rodu Derris obsahují od 5 do 12 % rotenonu, což bylo pro využití v zemědělství málo, vědcům se podařilo tuto látku syntetizovat v laboratořích, čímž se stala podstatně levnější.

Jedy ve službách vědy

Je zapotřebí říci, že rotenon využívají (ale zřídka) také ichtyologové a chovatelé ryb. Při přesném zjišťování velikosti ichtyomasy menších stojatých vod se pomocí tohoto piscicidu vytráví veškerá rybí obsádka. Jedná se ale o ojediněle používanou metodu, kterou jsou rovněž někdy nuceni použít chovatelé ryb, aby kompletně zlikvidovali nevhodnou rybí obsádku menšího rybníku nebo vodní nádrže (např. přemnoženou populaci nepůvodního invazního druhu ryby).

Vyskytly se samozřejmě i výjimky, protože nejenom na Východě, ale i na Západě se najdou „experti“, kteří by rádi poroučeli větru a dešti. A tak byla v Severní Americe rotenonem vytrávena i velká jezera a vodní nádrže ryze z komerčních důvodů – aby se uvolnil prostor hospodářsky cenným druhům ryb, například sivenům.

Úkol pro podceňované rybářky

Kromě „timbo“ skýtá prales indiánským lovcům i další toxické rostliny s obsahem jiných účinných látek. Mezi dobře známé a prozkoumané patří například liána „barbasco“ z čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae).

Bílý latex, který prýští z poraněné rostliny z rodu Phyllanthus (např. P. piscatorum, P. brasiliensis a pod.), obsahuje smrtící triterpény. Lov ryb pomocí „barbaska“ je u některých kmenů záležitostí žen, protože nevyžaduje výjimečnou zručnost ani námahu. Lovkyně svazky této liány rozdrtí téměř na kaši, pak je namočí do menších jezírek nebo pomalu tekoucích říček a pak i s dětmi vyloví omámené ryby.

Tento způsob lovu používají přírodní národy v období sucha, kdy je v recipientech málo vody. A protože jsou dobrými hospodáři, k takto vyloveným vodám se nevracejí dříve než za dva roky. I v tomto směru se ještě máme co učit od „divochů“, kteří na rozdíl od nás nedrancují přírodní zdroje a loví jen tehdy, když je k tomu nutí hlad.

Jsou na Zemi místa…

Uvedená problematika je mnohem širší než byla nastíněna v tomto příspěvku. Mezi významné rostlinné jedy používané při lovu ryb patří třeba ještě saponiny, které obsahují i některé u nás rostoucí druhy rostlin. Abychom ale náhodou nepodnítili fantazii našich pytláků, raději uvedu některý tropický druh, třeba Jacquinia sprucei – endemický druh z Ekvádoru.

Rostlinné jedy – piscicidy, studují nejenom etnografové, ale též botanici a farmakologové, protože většina z nich se dá využít ve prospěch člověka i jinde, například v medicíně. Jak je možné zjistit z literatury i z internetových zdrojů, nejlépe jsou prozkoumány tyto jedy v tropické Americe, méně v Asii a jen málo informací máme z Afriky nebo z ostrova lidojedů – Nové Guineje, odkud pocházejí i snímky rybařících lovců z kmene Kombajů, které zde pořídil přítel Peter Ondrejovič.

Jsou tedy na Zemi ještě místa, kde se tyto prastaré tradiční způsoby lovu udržují, jinde ale již upadly do zapomnění. Je proto naší povinností tyto lovecké metody vzniklé na úsvitu lidských dějin co nejpodrobněji zdokumentovat. Etnografické filmové dokumenty mají velkou cenu, potřebné jsou ale i vzorky rostlin, ze kterých pocházejí rybí jedy. I když se to nám, moderním rybářům lovícím nejmodernějšími pruty, může zdát bezvýznamné, zapomenutí těchto informací o nejstarších loveckých tradicích v globalizujícím se světě, by představovalo pro lidstvo nenahraditelnou ztrátu.                        

1 Komentář

  1. Václav Sklenář Odpovědět

    To jsem viděl v severních Čechách jednodušší „civilizovanou“ metodu: potok se zahradí kamením a kus proti proudu se vysype pár pytlů cementu, vápna nebo omítky – prostě co blízká stavba dá. A u kamenů se to zase do těch pytlů sbírá. Potok kousek nad Kadaní.

Napsat komentář