Lov parem na položenou

Parma, ryba proudů, se loví snadněji na položenou než se splávkem. Tedy ne každému, ale rozhodně to platí pro drtivou většinu rybářů. Nahodit nástrahu do proudu s větší zátěží a sledovat signalizátor nebo feederovou špičku, to je mnohem snazší než vodit a zadržovat splávek, který stále bere voda.

text: Milan Tychler

I pro parmy je jednodušší sebrat ze dna nástrahu klidně ležící než tu, kterou unáší proud. Šikovný rybář se splávkem si s tím poradí a dovede nabízet nástrahy pro parmy neodolatelným způsobem, avšak to vyžaduje zkušenost a někdy také dost speciální náčiní. Naproti tomu položená nevyžaduje nic zvláštního a zvládne ji docela snadno každý.

Při lovu parem na položenou už se nemusíte vyhýbat silným a mělkým proudům, kde by byl lov se splávkem i pro zkušené rybáře velmi obtížný. Stačí jen zvolit přiměřený prut, zátěž nebo krmítko a můžete jít na to…

Kdysi jsem objevil pěkné parmy v malé říčce za ostrým zákrutem, kde byl hodně silný proud. Pozoroval jsem je v čisté vodě – stály i v silném proudu na místě jako přibité a jen sem tam maličko popojely, aby sebraly něco, co přinesla voda. Chytal jsem právě tlouště se splávkem a zkusil jsem tedy nahodit k parmám.

Ale splávek v tomto silném proudu i s nástrahou nad nimi okamžitě profrčel a nástraha se nedostala ani do jejich zorného pole. Vyměnil jsem proto splávek za větší, přidal zátěž a znovu nahodil. A když se splávek přiblížil ke stojícím rybám, přidržel jsem ho. V tu chvíli však začala nástraha ode dna rychle stoupat a opět byla mimo dosah parem.

Ani větší zátěž nástrahu u dna prostě neudržela, musel bych použít ještě vetší splávek a samozřejmě i větší zátěž. No nic, řekl jsem si, vypravím se sem později s feederovým prutem, což bude mnohem jednodušší. Pro dnešek balím a odcházím s celkem jasným plánem rodícím se v mé hlavě.

Těžké závaží vyžaduje odpovídající prut

Večer všechno připravím, do báglu přihodím ještě pár těžkých krmítek a ráno už jsem na místě. Rychle míchám lepivější krmení, které používám v tekoucí vodě, přidám do něho pořádnou porci masných červů a také velkou hrst menších pelet, které mají parmy rády. Vnadící směs je tmavá, silně voní po sýru a česneku a mně se osvědčila na všech revírech, kde jsem ji kdy použil; vždy se o ni zajímaly i jiné pěkné ryby než jen parmy.

Pro začátek zkusím krmítko o hmotnosti 80g. Tak těžké krmítko někteří rybáři nikdy nepoužili, ale tady, i když jde jen o malý tok, je prostě nutné. Když krmítko dosedne na dno, musí na něm držet jako přibité a nesmí se hnout. K takovému krmítku je samozřejmě nutné použít i odpovídající prut, protože plné bude mít okolo 100 g, a to už je nějaká zátěž!

Prázdné krmítko klepne o dno. Zkusím popotáhnout. Drží. Vytáhnu ho ven a vyměním ho za šedesátku. Opět zkusím zatáhnout. Tohle krmítko odlepím od dna snadněji, ale na místě drží bezpečně. Tahle hmotnost bude vhodnější, a tak už krmítko v karabince nechám a naplním ho.

Nejdříve ale připnu do výměnného obratlíku návazec. Je padesát centimetrů dlouhý z dvacítky vlasce a ukončený malým, ale pevným háčkem. Na ten napíchnu pěkný chumel masných červů a už to letí ke dnu.

Krmítko před dopadem na hladinu přibrzdím, aby nadělalo co nejméně hluku, a na napnutém vlasci ho nechám klesnout ke dnu. Pak odložím prut do vidliček. Vlasec je okamžitě napnutý jako struna. O to se postaral silný proud. Opláchnu si ruce, sednu do křesílka a čekám. Když se do deseti minut nic neděje, vytáhnu krmítko a nahodím znovu pořádnou porci krmení.

Tentokrát to udělám tak, že krmítko z velké části naplním masnými červy a otevřené konce krmítka „zalepím“ vnadící směsí. Musím parmy nějak rozhýbat. Tohle ještě jednou zopakuji a pak se konečně ozve první ryba, která silně zatáhne za vlasec. Přestože je špička dost tuhá, na konci vlasce těžké krmítko a do vlasce se mocně opírá proud, je záběr naprosto zřetelný. Okamžitě popadnu prut a na konci vlasce se zazmítá silná ryba.

Parmě předcházel úklon prutu

Dost divoce táhne směrem po proudu, ale rychle ji zastavím a poměrně snadno ji vedu k sobě. To na parmu moc nevypadá, a pokud to parma je, pak nebude příliš velká. Pěkná parma by se nevzdala tak snadno. A skutečně to parma není – z vody na mě vykoukne tloušť. Pěkný kousek to je, to ano, ale kvůli tloušťům tu dnes nejsem. Tiše ho podeberu a rychle zase pustím. Myslím, že parmy už se musí ozvat každou chvíli.

A taky že ano! Špička jde opět do pořádného úklonu, a dokonce cvrkne i brzda navijáku. No, parma je prostě parma. Není u nás jiná ryba, která by parmu v síle předčila. Prut se pořádně ohýbá, ale parma se hýbe jen velmi pomalu. Popojede kousek proti proudu a drží se jako přibitá v hlavní proudnici. Na chvilku mám pocit, že jsem uvázl, ale není to tak.

Parma povolí, sjede o kousek níž a zase se drží na místě. To je pro parmu opravdu typické. Není to ryba, která by divoce jezdila anebo hledala záchranu v překážkách, jak to dělají třeba kapři. Parma bojuje silou, drží se v proudu a u dna. Když ji konečně „utrhnu“ ode dna, netrvá už dlouho, než ji dostanu do podběráku. Pěkný kousek. Řekl bych nadprůměrný z téhle vody.

Nelením, plním krmítko a chytám dál. Během hodinky chytím ještě tři kousky a dost. Parmy úplně ztratily zájem, ale na malých vodách to tak je. Hluku se prostě nevyhnete, parmy zvýšily svou ostražitost, a to je konec. Ale to nevadí, i tak to bylo fajn a parmy tu jistě najdu i příště…

Na větších řekách, když jsou parmy při chuti, je můžete chytat i půl dne a záběry budou stále přicházet. Dovedou toho spořádat hodně a krmítko s dostatkem červů je bude stále udržovat v aktivitě. Můžete klidně vnadit i koulemi, ale lov s krmítkem je podle mého názoru jednodušší a také přesnější, pokud tedy dovedete nahazovat alespoň trochu přesně.

Pokud si nejste jistí, pak pomůže značka na vlasci, anebo zaklipování vlasce na cívce. Ovšem nezapomínejte na riziko, že pokud po nahození neodklipujete anebo narazíte na nějakou rychlou rybu, stane se to, co nikdy nechcete zažít…

Co když zapomenete?

Lovím na velké řece, a to je vždycky dobré naházet hned na začátku lovu do vody pořádnou porci krmení. Abych házel co nejpřesněji, po prvním nahození vlasec zaklipuji na cívce. Deset velkých krmítek směsi s červy už je na dně a teď nahodím to poslední s ještě větší porcí červů.

Pak vyměním krmítko za menší, připevním návazec, nastražím na háček červy a na vlasci si udělám značku. Tohle je poslední nahození s klipem. Dál už bude sloužit pro přesnější nahazování jen značka. Nahodím, odložím prut, ale nějak prostě zapomenu vytáhnout vlasec z klipu.

Záběr přichází do pěti minut, takže hned na první nahození. Bohužel se raduji jen velmi krátce, protože ryba se rozjíždí jako tank a než stačím cokoli udělat, trhá mi silný návazec, jako kdyby to byla pavučinka! Cívka přitom ani necvrkne. Byla to fakt ohromná síla. Že bych zapomněl povolit brzdu? Kouknu na to a hned mám jasno, protože jsem prostě neuvolnil vlasec z klipu.

Jaká to byla ryba, to už se samozřejmě nikdy nedovím a možná to ani nebyla parma. Je tu totiž spousta moc pěkných kaprů, a nakonec mohu mluvit o štěstí, protože povolil návazec a ryba neutrhla vlasec v klipu. Ztratil bych tak krmené místo, ale nejhorší by bylo, že by ryba vláčela s sebou dlouhý kus vlasce, a proto je třeba dávat si na tohle velký pozor!

Parma je hodně silná ryba a myslím, že je to jedna z těch, které trhají rybářům vlasce v řece nejčastěji. Proto je nutné volit při jejich lovu silné náčiní. Pozitivní je, že právě parmy nemají se silnějšími návazci žádný velký problém, a tak se nemusíte bát, že by je odrazovaly od záběrů.

Při lovu na položenou jsou zapotřebí těžší krmítka s poměrně velkými košíky, protože proud směs rychle roznáší a samozřejmě je třeba míchat směs více lepivou, aby v krmítku déle vydržela. Pokud nechcete používat směs, zkuste některé z krmítek, které jsou určené k lovu s masnými červy. Zejména na menších vodách je to dobrá volba.