Služební povinnosti mě nedávno zavály na čas do ukrajinské Oděsy. A jako každý vášnivý rybář, který si nenechá ujít žádnou příležitost k vyzkoušení nových, neznámých vod, jsem si přibalil i rybářské vybavení. Kusé informace o rybách obývajících zdejší pobřežní vody, které jsem získal z dostupných pramenů, mě zpočátku příliš nepotěšily.
Text: David Mašek, foto: autor
Velký rybářský tlak a značné znečištění Černého moře v této oblasti se podepsaly na výrazném snížení počtu ryb a v mnoha případech došlo i k naprosté devastaci některých rybích druhů. Ale co, hlavním důvodem mé cesty tentokrát nebyl rybolov, tak se uvidí.
Vyzvídání se vyplatí
Nejlepším způsobem, jak co nejdříve proniknout do tajů neznámých vod a seznámit se s lokálními, často specifickými podmínkami, bývají poznatky a informace od místních rybářů. Tento postup se mi velice osvědčil na mých dřívějších cestách. Proto jsem neváhal a hned první volné nedělní ráno jsem se vydal na pláž, kde zkoušeli své štěstí zdejší rybáři.
I přes pomalu nastupující zimu (byl poslední listopadový víkend) se jich na betonových molech tísnilo poměrně dost. Někteří měli poměrně slušné vybavení, především pruty i kvalitní smekací navijáky. Jiní, asi ne tak movití, si vystačili pouze s prutem a cívkou s vlascem, přidrátovanou k rukojeti. A byli i tací, co se s prutem neobtěžovali vůbec.
Chytali vesměs na položenou, jako nástrahu používali buď malé krevety, nebo maso slávek. Spousta jich tu ležela na pláži, takže co neskončilo v nenasytných žaludcích racků a vran, posloužilo jako kvalitní nástraha.
S úlovky to ale nebylo valné. Občas se někomu špička prutu ohnula, to ano. Následoval mohutný zásek a v lepším případě se na háčku objevila drobná rybka v délce kolem dvaceti centimetrů. Úspěšnost záseků nebývala velká, tak třetinová.
Prakticky jediným úlovkem byla drobná rybka z čeledi hlaváčovitých – hlaváč černoústý. Všechny ulovené ryby, bez ohledu na velikost, končily v nezbytných kbelících. Vystřídal jsem několik betonových mol, ale situace byla všude navlas stejná. Dlouhé čekání na záběr a v případě zdařilého záseku přišel mrskající se hlaváč. O nějakém boji s rybou nemohla být ani řeč.
Další víkend jsem vyrazil zkusit štěstí na pobřeží za město. Přece to hned nevzdám bez boje! Nejdřív jsem zkoušel oblíbené vláčení, poté jsem nasadil několik druhů pestrobarevných stripů. Nakonec, poté co zklamal i můj zdejší favorit, návazec tvořený malými krevetkami, jsem pomalu začal balit nádobíčko.
Se standardními metodami jsem vůbec neuspěl. Zbývala mi poslední možnost. Po vzoru domorodců zkusit lov hlaváčů na položenou. Po zážitcích z minulého víkendu jsem se nicméně rozhodl nemrznout a raději jsem se věnoval konverzaci se zdejšími lovci.
Nebyl to moc povzbudivý rozhovor
Nebyl to moc povzbudivý rozhovor. Podle jejich slov je to na pobřeží všude podobné, ryb je tu málo a hlaváči tvoří často jediný možný úlovek. A i jejich počet se neustále snižuje. Občas se dá ulovit i menší platýs a dále od pobřeží palamidy, ale jedná se spíše o náhodu a je třeba mít loď. Asi nejvíce se v pobřežních vodách daří medúzám.
Jakmile klesla teplota pod bod mrazu, vyplavila voda stovky jedinců, kteří zmrzlí lemovali zdejší písečné pláže. Lepší úlovky než na pobřeží bývají v nádržích a řekách, zvláště v nedalekých deltách Dněstru a Dněpru. Nejvíce rybářů se soustřeďuje na okolních jezerech – tzv. limanech.
Zde se loví hlavně cejni, karasi, štiky a candáti, mezi další úlovky patří tolstolobici, amuři, kapři a také jeseteři. Avšak velké znečištění a neustálé drancování vod se na množství ryb podepsalo i tam. Během hodinky našeho rozhovoru se počet obyvatel kbelíku rozrostl o další tři malé hlaváče.
„Aspoň něco,“ konstatoval Dima. Na mou otázku, co s tím chudým úlovkem vlastně budou dělat, odpověděl: „V létě je obyčejně nasolíme a dáme vysušit. No a teď z nich děláme polévku. A někdy je i pečeme.“
Rybí trh
Daleko větším zážitkem je návštěva zdejšího rybího trhu. Najdete zde zmrazené ryby ze všech koutů světa. Kaviár, sušené i uzené ryby všech druhů, plné koše raků, kraby, langusty a krevety, čerstvé sladkovodní i mořské ryby…
Hlavní nabídku překvapivě tvořily sladkovodní ryby. Amuři, obrovští tolstolobici, spousta candátů, kapři a pro nás exotičtí jeseteři. Mezi oblíbené ryby zde patří trochu překvapivě i karasi, pravděpodobně pro svou nízkou cenu.
Živé amury a kapry obchodníci prodávají přímo z nádrží nákladních aut za dvojnásobek ceny těch zabitých. Vše obklopuje řada stánků se sušenými či uzenými rybami. Ty jsou kolem dokola ověšené cejny všech možných velikostí, doplněné vysušenými amury, vrankami, štikami a mořskými rybami. Některé jsou vcelku, jiné jsou rozpůlené.
Jiný kraj, jiný mrav
Na Ukrajině zřejmě neplatí žádná pravidla ohledně lovné míry nebo se prostě nějaká pravidla nedodržují. A tak se člověku neustále naskýtá smutný pohled na sušené miniaturní štičky dosahující délky sotva 30 cm, popřípadě na ještě menší candátky.
Prostě – jiný kraj, jiný mrav.
Diskuze k článku (0)