Lov kaprů v srpnu

Srpen, zejména jeho druhá polovina, je pro mě obdobím, kdy znovu dostávám chuť vyrazit k vodě. Ne že by to během července nešlo, ale já mám přece jen rád u vody klid, a toho se uprostřed léta dostává málokde. Koncem srpna se ale okolo vod pohybuje méně lidí, dny už nebývají tak horké, noc je delší a rána chladnější. Optimální čas vyrazit na kapry.

text: Michal Kučera

Ryby, alespoň na některých revírech, se znovu začínají více krmit. Pamatuji, když jsem ještě měl pramici na Jizeře, že právě srpen a pak celé září bylo nejlepší období pro lov kaprů. Stabilní počasí, obvykle stabilní průtok, ryby při chuti.

Šance na úlovek velkých ryb stoupají i na mnohem větších vodách, jako je Labe, pálavská jezera či Vltavská kaskáda. Kapři sice nepoužívají kalendář a nemají ani jiné aplikace, na kterých by zjistili čas a datum, přesto zcela bezpečně poznají, že se něco mění a že nastává čas, kdy je potřeba se krmit.

A tak největší problém, který v tomto období mívám, je, že nemůžu být na všech místech, kam bych rád vyrazil. Proto to většinou neplánuji předem a rozhoduji se až podle aktuální situace. Loni v tuto dobu jsem byl rozhodnutý jet na řeku, kde se mi krátce předtím za jediný večer podařilo ulovit dva velké kapry.

Ale začalo silně pršet, což by na řece mohlo přinést zvýšený průtok a komplikovanější lov. Proto jsem zvolil pískovnu, kde mám vyzkoušené, že takovéto podmínky kapry okamžitě aktivizují. Prvního kapra kolem patnácti kilogramů jsem chytil dřív, než jsem stihl nakrmit, druhého podobné váhové kategorie o dvě hodiny později. Další den jsem se dokonce dvakrát dostal přes 20kg hranici. Prostě to byla trefa do černého, která se podaří jen málokdy.

Mnohem častěji si člověk musí místo připravit, zakrmit a pak se teprve dají čekat výsledky. Mám jedno oblíbené místo na Labi, kde téměř nikdy za první večer neudělám záběr. Počítám s tím dopředu, přesto mi to nedá, abych nenahodil. Ale zase se mi tu stalo jen málokdy, že bych druhý večer, tj. po druhém výraznějším nakrmení, byl bez ryby.

A to s tím bonusem, že jsem tu snad jen jedenkrát chytil kapra pod 10 kg, jinak jsou úlovky vše ryby přes 12 nebo dokonce 15 kg. Vždy přijedou v určité hodiny, nejčastěji krátce po soumraku, a pak před půlnocí. Ve zbytku dne zde kapra ulovím jen málokdy.

Dvě klíčové podmínky

Jsou však situace, kdy se i typické místo, odkud mám záběry jen v noci, nebo třeba brzy ráno, změní v takřka celodenní záběrovou oblast. Aby se tak stalo, jsou k tomu zapotřebí dvě podmínky. Tou první je silnější prokrmení. Věřím, že se to občas někomu podaří zažít i bez většího množství návnady, ale to jsou opravdu jen sporadické jevy – ryba prostě musí mít nějaký zásadní důvod motat se po většinu dne v jedné oblasti, a přitom se intenzivně krmit.

Ale tím zásadním důvodem zpravidla bývá dostatek kvalitní návnady rozhozené do větší plochy. Tou druhou podmínkou je výraznější změna počasí. Obvykle příchod silnějšího větru nebo dešťů po delším parném období nebo ještě častěji příhodné období nastává, když přejde silnější fronta a počasí se začíná ustalovat.

Právě i na tom místě na Labi, o němž jsem psal, jsem jednou zažil podobnou situaci. Měl jsem díky tomu i několik záběrů přes den. Na jiném místě Labe, které nám do té doby přinášelo maximálně dva, tři záběry za den, jsem na silněji krmeném místě po výrazné změně počasí udělal 24 záběrů od kaprů za půl dne.

A abych se nevracel v čase tolik zpět, zrovna minulý víkend byl kamarád Jirka na svém oblíbeném místě. Také se jednalo o Labe, o místo, kam jezdí už několik let a má odsud dva pěkné kapry – ale mnohem častěji měl za dva, tři dny, někdy dokonce i týden, na svém kontě jen jednu, dvě průměrně velké ryby.

Nyní, kdy po několika teplých dnech přišly bouřky, deště a voda se malinko přikalila a zdvihla voda, Jirka během pár hodin ulovil tři krásné kapry, z nichž u dvou mu nestačila váha do 20 kg. U největší z těch tří ryb jsem podle fotek přesvědčený, že měla nad 25 kg.

Na každé vodě jiný způsob vnadění

K tomu, abyste dokázali odhadnout, jak a čím krmit, je zapotřebí znát revír. Na Jizeře jsem kdysi krmíval lehce povařenou kukuřicí, až později jsem začal přidávat i boilie. Nemuselo ho být moc, stačilo dvě hrsti, navíc jsem ho dával obvykle spolu s partiklem nebo peletami. Při použití samotného boilie kapři reagovali až později. Je ale pravda, že tehdy jsem byl jeden z mála, kdo na této menší řece chytal na boilie.

Dnes už se s ním kapři setkávají běžně, proto i více rostou, ale také na něj reagují mnohem rychleji. I na velkých jezerech si často vypomáhám partiklem, nejčastěji řepkou. Zde se často pohybují tak velká hejna ryb, že 10 kg boilie je pro ně zdržení jen na hodinu, maximálně dvě. Když k tomu přidám drobný partikl, který zapadá do nánosu, mezi kameny atd., zdrží se mnohem déle.

Naopak, jsou vody, kde k vnadění používám jen boilie. Patří k nim právě Labe, ale i některé pískovny a jiné typy vod. A to zejména ty, kde je hodně menších kaprů či bílé ryby. Drobnější krmení přivolá právě tyto druhy ryb, v lovišti je ruch a obvykle, ještě dříve, než přijedou velcí kapři, to přiláká sumce. A to pro lov kaprů není příznivá situace.

I při výběru boilie, kterým budete vnadit, je potřeba dobře zvažovat. Nemusíte sice použít to nejdražší, co se na trhu nabízí, ale snaha co nejvíce ušetřit se také nevyplácí. Možná, pokud jste si jistí, že budete široko daleko sami. Ale jinak… Paradoxem je, že mnozí rybáři, když je vedle nich někdo úspěšnější než oni, pátrají po nástraze, místo aby pátrali po návnadě.

Chytal jsem nedávno vedle rybáře, se kterým jsem se během těch pár dní skamarádil. Krmili jsme zhruba stejným množstvím a naše místa byla co do podvodního reliéfu srovnatelná, což mohu dobře posoudit, protože jsem často chytával i z místa, kde teď lovil on. První den jsme byli zhruba „fifty-fifty“, ale od druhého dne začal být vidět markantní rozdíl.

Ne že by byl nový kamarád bez ryb, ale chytal jich méně a v průměru kolem 5 kg, kdežto můj váhový průměr byl vysoko přes 10 kg. A to jsem mu dal i své nástrahy, na které jsem chytal. Třetí den z toho byl kolega dost skleslý. Ani jsem mu nemusel říct, v čem to je, sám si na to odpověděl: „No jo, když já vnadím jiným boilie než ty.“ Pochopil a v praxi viděl, že snaha za každou cenu ušetřit se někdy nevyplácí.

A já, místo abych si z toho vzal ponaučení, jsem posledně udělal stejnou chybu ve venkovním občerstvení. Na čepu tam měli různé pivní speciály, které mi vzhledem k tomu, jakou jsem měl žízeň, připadaly zbytečně drahé. Tak jsem zvolil tu nejlevnější variantu a vsadil na kvantitu. No, nemusím vám dlouho vyprávět, jak to dopadlo. Ještě teď mě bolí hlava i břicho, jen když si na to vzpomenu. Hodně úspěchů.