V prvním díle našeho miniseriálu se nám moc nedařilo. Na kapry jsme vyrazili na jaře, kdy byla ještě poměrně studená voda. Nakonec se ale miska vah převážila a my jsme kapry začali chytat. Na břeh se podíval dokonce i jeseter.
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
Po nahození počkám, až olovo klesne ke dnu a pak ho o kousek přitáhnu. Pokaždé cítím, jak vyjíždí z nánosu listí.
Velký šupináč
Moderní technika nám dovolí zalézt večer do spacáku a čekat na záběr v bivaku. Přenosná krabička dálkového příposlechu nahrazuje budík. Několik hodin spánku proběhne v klidu, místo ječícího zvuku mě budí nutkání močového měchýře. Vím, že pít na noc je nezdravé, jenže lahodné chuti piva nejde odolat. Při zpáteční cestě to přijde.
Hlásič několikrát pípne a až pak začne ječet bez přestávky. Ryba se zasekla a uhání pryč. Rychle uchopím prut a cítím středně silný odpor. Soupeř vyjel na hladinu a hlasitě šplouchá. Tipuji jesetera střední velikosti a v klidu navíjím. Lenka přibíhá s podběrákem a baterkou.
„Je to kapr a pořádnej,“ praví nadšeně. Nejdřív si myslím, že jde o žert, jenže odpor u břehu zesílí a musím rychle povolit. Přetahovaná netrvá dlouho a v podběráku se po chvíli mrská pěkný macek. Je to šupináč nižšího vzrůstu, ale měří 93 cm. Tak to už je slušná ryba.
Zbytek noci proběhl v klidu. Ráno, když přehazuji pruty, přemýšlím, co nového nastražit na třetí prut. Žádné boilie se zatím neosvědčily. Nakonec volím dvě malinké kuličky s příchutí lesní jahody, které obalím voňavým těstíčkem. Opouštím vzdálené místo, kde chytají všichni a nahodím při pravém břehu, asi půl metru od rákosí. Po dvou hodinách přichází na jahůdku záběr.
Opět žádná divoká jízda, jen opakované pípnutí. Ryba je však mnohem bojovnější, drží se dna a šmejdí u rákosí. Dobře ví, že na volné vodě prohraje a jedinou šancí jsou vázky a překážky u břehu. S malým háčkem bez protihrotu musím postupovat velmi decentně a s rozběsněnou rybou se doslova mazlím. Po nádherném a dramatickém souboji končí na podložce nádherně stavěný lysec (92 cm a 16 kg). Oba jsme bohatší o další zkušenost.
Cestou domů jedeme kolem Labe. Každá voda má své kouzlo. Někdo miluje velké, rozlehlé pláně či řeky. Někomu stačí naopak menší, soukromé revíry, kde potkává kamarády a rybařinu bere jako relax. Náš pokus dopadl nakonec dobře. Ryby nám braly a pochopili jsme, že i v malých vodách musíme jít kapříkům naproti. Jen tak máme šanci na pořádného šupináče. A takového přejeme i vám.
Líbil se vám článek?
Podpořte nás jakoukoliv částkou
na účet 35404101/0100, variabilní symbol 555.
Děkujeme.
[poll id=“20″]
Diskuze k článku (0)