Sedím u nastražených prutů a přemýšlím, kde se stala chyba. Jak je možné, že na tak malém rybníku, který je velmi dobře zarybněný, nepřišel během celého dne jediný záběr? Levý hlásič však nečekaně ožívá. Zapípá sice jen krátce, ale i to je jasný signál, že na druhém konci bere ryba. Zaseknu a mám kapra. Konečně!
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
Většina začínajících kaprařů startuje svoji kariéru právě na soukromých revírech. Tento postup je zcela logický, protože privátní vody bývají plné ryb a šance na úlovek velká. Každá legrace ale něco stojí, ovšem získané zkušenosti se dají v budoucnu dobře zúročit. Na velkých vodních plochách nebývá rybolov tak jednoduchý. Je třeba najít kapří stezky a ryby nalákat do lovného místa.
Není revír jako revír
Názory na soukromé revíry se liší. Mnoho rybářů tvrdí, že chytit kapra na malém rybníčku není žádné umění. Rybám chybí zóna klidu, jezdí stále dokola a dříve nebo později skončí na háčku. Jenže kapři mají velmi dobrou paměť a inteligenci. Dá se tedy předpokládat, že rychle získají zkušenosti a přelstít je bude po každém chycení stále těžší.
Protože nepatřím k rybářům – teoretikům, vyrážím společně s manželkou zkusit štěstí na Liščí jezero na severu Čech. Majitel revíru moje domněnky částečně potvrzuje. V rybníku žije několik velmi zkušených kaprů, které už nikdo hodně dlouho nechytil. S braním je to podobné, jako všude jinde. Někdy koušou jako o život a jindy to naopak ani neťukne. Je konec května a ryby zrovna moc nejdou. Voda má 17 °C, což může znamenat, že se kapři začínají třít. Místní rybáři mě však ubezpečují, že jsou vytření už čtrnáct dní.
Musím nabourat stereotyp
Na levé straně našeho místa končí rybník mělkou zátokou, které dominuje strom spadlý do vody. V jeho větvích ryby určitě hledají útočiště. Zátoku provnadím vařenou kukuřicí, kterou nastražím i na první prut. Středovou část rybníka zakrmím halibutími peletami. Krmení stačí opravdu střídmě, jinak hrozí, že se ryby přežerou a šance na úlovek se zmenší. Vnaděním chci šupináče jenom rozdráždit. V žádném případě se nesmí nasytit. Na rozdíl od velkých vodních ploch zde zakrmování neslouží k lákání ryb z velkých dálek.
Povolenka platí na tři pruty, proto kromě druhého s peletou nastražuji ještě jeden na boilie. Nahazuji co nejdál při pravém břehu do míst, kde loví většina rybářů a kapři jsou naučení tuto pozici navštěvovat. Tento nápad se bohužel zcela mine účinkem a na řadu přijdou další experimenty. Na malém revíru není sice mnoho možností, ale správné rozmístění nástrah šanci podstatně zvětší.
Montáže
První den začínám lovit se stejnými návazci jako na běžných revírech. Samozřejmostí jsou zamáčknuté protihroty. V noci přichází nečekané ochlazení a teplota klesá skoro na nulu. Ryby vůbec neberou a stejně smutné je i ráno po dalším přehození udic. Občas zaslechneme jednotlivé zapípání, ale to je vše. Žádná divoká jízda do prutu nepřichází. Průměrná hloubka dosahuje 1–1,5 m, což není mnoho. Dno je navíc hodně bahnité, s usazeným listím. K těmto poznatkům docházím při ranním proházení našeho úseku těžkým jerkem. Přívlač je zde povolena i v jarních měsících.
Štiku jsem sice nechytil, ale začínám mít jasno. Příliš těžké olovo zapadne do bahna a stáhne s sebou i nástrahu. Při krátkých hodech není nutné navazovat ho napevno. Mnohem citlivější bude průběžná varianta. Zjemnit musím i návazec včetně háčku. Je jisté, že kapři jsou hodně opatrní a nástrahu nejdřív zkoumají. Pokud pojmou sebemenší podezření, nechají ji ležet a plují dál. Ochutnávání nástrahy se na břehu projeví krátkým pípnutím hlásiče. Šupináč uchopí kuličku do tlamy, očichá a znovu vyplivne.
Navazuji dva druhy montáže s průběžným olovem, jehož hmotnost snižuji ze 150 na 100 g. První varianta je celá z jemné pletenky (0,19 mm) a háčku č. 8 s krátkým ramínkem. Na Labi chytáme běžně na dlouhé háčky Long Shank č. 6, protože souboj v proudu bývá hodně dramatický a ryba musí na háčku dobře sedět. Druhou variantu kombinuji s fluorokarbonem, který bývá přezdívaný jako neviditelný vlasec. Délku návazců prodlužuji na 30 cm. S takhle jemnou montáží zahajujeme další kolo kapřího tažení.
Přichází první záběr
Na mazané kapry používám ještě jednu lest. Má podobu řetízku z kukuřice, který doplním foukanou medovkou. Je to možná jenom moje domněnka, ale věřím, že dlouhé sousto dokáže kapřího lišáka oklamat. Když opatrně uchopí sousto do tlamy a začne ochutnávat, je háček ještě daleko. Při druhém uchopení už nasaje sousto o něco dál a zase je vše v pořádku. Nakonec se odhodlá a sousto spolkne.
Hlásič zapípá jen krátce, ale i to je jasný signál, že bere ryba. Zaseknu a mám kapra. Konečně! Není velký, něco přes padesát čísel, ale prolomil smůlu a věčnost čekání. Za chvíli mám dalšího stejné velikosti. Možná je to náhoda, ale možná také začaly fungovat odlehčené montáže. Lenka zasekla na peletu jesetera a začíná se nám dařit.
Líbil se vám článek?
Podpořte nás jakoukoliv částkou
na účet 35404101/0100, variabilní symbol 555.
Děkujeme.
[poll id=“21″]
Diskuze k článku (0)