Lov kaprů na malých vodách

Lov kaprů na malých vodách má svá specifika a kouzla. A je jedno, jestli se jedná o zapomenutou tůň, malou říčku dál od civilizace či menší rybníky schované v lese. Velkou výhodou těchto vod bývá, že jste na nich mnohdy sami, což se na větších vodách podaří málokdy.

text: Michal Kučera

Už jako malý kluk jsem měl v oblibě takovýto typ revíru. Bylo to kousek od Sečské přehrady, za obcí Hoješín, kde byl vedle kravína v lese schovaný malý rybníček. Už jen dostat se k němu bylo občas dramatické. Párkrát mě prohnal býk, občas jsem zase zapomněl, že v těch kabelech, které ohraničují pastvu, může být proud.

Ale když už jsem se tam dostal, byla to pohádka. Nikdo nikde, božský klid. Jaký rozdíl proti nedaleké přehradě, kde se chlapi z jedné strany zátoky přehazovali s rybáři na druhé straně a nadávali si.

Další malou vodu, na kterou nezapomenu, byl malý rybníček na Chlumu kousek od Mladé Boleslavi, kam jsem jezdil s dětmi jako vedoucí rybářského kroužku. Krásný ostrůvek s vrbou, rákosí a to celé uvnitř lesa. Chodili jsme tam každou sobotu. Čím víc se na podzim ochlazovalo, tím méně dětí přijíždělo, ale o to krásnější byla příroda a o to býval větší klid.

Někdy jsem tam po odjezdu posledního dítěte zůstal ještě o hodinu déle. Už jsem nikomu nemusel sundávat splávek ze stromu, pomáhat dát do kupy montáž, navazovat háček nebo vysvětlovat, že vyčůrat se můžou klidně za keřem.

Po prvních mrazících se voda vyčistila tak, že kapři byli na mnoha místech vidět pod hladinou. Ale o to méně chtěli zabírat. Snažil jsem se jim nástrahu servírovat přímo před tlamu a sem tam se mi nějakého podařilo vyprovokovat k záběru.

Jediný záběr. A ještě ne od ryby

Třetí zážitek mám z malé vody nedaleko za slovenskými hranicemi, kde mi známý vyprávěl, že tam jsou ještě původní sazani. Prý jich tam není moc a nejsou moc velcí. Upozornil mě, že chytit jednoho kapra za týden je úspěch, ale i tak to pro mě bylo lákadlo jako hrom. A tak jsem si sehnal povolenku a vydal se na sazany. Revír to byl nádherný, hodně členitý, zarostlý, sem tam napadané stromy do vody.

Dno jsem prozkoumával tak, že jsem po něm chodil bos a hledal, kde končí rostliny, kde je písek a kde začíná nános. Vyhlédl jsem si pár míst, lehce je prokrmil a začal chytat. Třetí den ráno se konečně ozval můj hlásič. Pištěl jak o život, já přilétl k prutu a chtěl zaseknout. Těsně před tím jsem si ale všiml, že tu něco nehraje. Vlasec směřuje úplně jinam a je výš, než by měl být. A pak jsem ho uviděl!

Místo sazana se do mého vlasce zamotal bobr, který nedaleko odtud každý den okusoval stromy. Naštěstí se z háčku dostal sám, a tak jsem se s ním nemusel přetahovat. To by nemuselo dopadnout dobře. Jiný záběr už jsem neměl. Skoro jsem přestal věřit, že tam nějaký sazan plave. Ale přesto bych se tam rád někdy vrátil. Co kdyby tam opravdu alespoň jeden byl…

Ať z vás kapři nemají třetí světovou

I když v posledních deseti, patnácti letech navštěvuji spíš velké vody a větší řeky, čas od času na nějakou menší zavítám. Někdy na některou dostanu od někoho tip, jindy něco objevím v mapě a jedu ji prozkoumat. To bych určitě doporučil udělat jako první, samozřejmě, pokud je ta voda od vás v dostupném dosahu.

Jakmile tam totiž rovnou přijedete s výbavou, nebude se vám chtít celý revír obcházet a zkoumat, odkud by bylo nejlepší chytat. A tak se může stát, že zjistíte, že jste si nesedli zrovna nejlépe.

Když si vodu předem prozkoumáte, máte možnost si vše předem promyslet. A třeba i přitom objevíte, kde se zdržují kapři. Samotný lov je pak mnohem efektivnější, než když teprve po nějaké době budete zjišťovat, kde jsou vázky, kde je hlouběji a kde mělčeji. A především – kde se ryby nejraději krmí.

Další věc je odhadnout, jestli se na této vodě běžně chytá a používají se moderní montáže a nástrahy nebo je těmito vymoženostmi úplně nepolíbená. Tam, kde jsou kapři na rybáře zvyklí, není problém nasadit boilie, prokrmit nějaké místo a použít klasickou kaprařskou montáž. Ale když něco takového uděláte na panenské vodě, kaprům z toho nejprve vylezou oči z důlku a pak strachy zalezou do různých skrýší v domnění, že začala třetí světová válka.

Na těchto vodách je mnohem lepší vzít dvě hrsti vařené kukuřice, na prut nasadit splávek nebo velmi lehkou montáž na položenou a pokusit se to nenápadně a hlavně potichu nahodit do míst, kde jsou nějaké známky výskytu kaprů. To je velká výhoda malých vod. Když se budete chovat tiše a důsledně pozorovat vodu, téměř vždy se dají kapři objevit nebo nějak vystopovat.

Jakou nástrahu zvolit?

Na vodách, kde jsou kapři na rybáře zvyklí, je možné postupovat podobně jako na větších vodách. Jen bych při tom doporučil větší důraz na tichost a klid. Pokud možno žádné sondování dna, ani člunem a echolotem, ani olovem a markerem. Oboje dokáže rozplašit menší revír na hodně dlouho. Mnohem efektivnější je předem si vyhlédnout místo a párkrát si ho provnadit.

Pokud tu možnost nemáte, můžete to udělat až těsně před lovem. V případě, že si nejste jistí, jaká je hojnost a velikost místní osádky, použijte zpočátku raději méně než více. Pokud přijdou brzy záběry a bude se jednat o větší ryby, vždy můžete přidat. Horší je, když při nízké osádce naházíte víc návnady, než jsou ryby schopné v krátké době vysbírat.

Otázka, čím vnadit a na co chytat, závisí na mnoha okolnostech. Někde je nejlepší vařený partikl, obzvlášť v chladnější vodě. Potom dát na vlas dvě zrnka kukuřice s malým 10mm plovoucím boilie. Jinde mohou být vhodné i halibut pelety, zejména, když je voda teplejší, kdy mají největší účinnost. V na revírech, kde se běžně kapraří, lze zvolit rovnou boilie.

Osobně bych volil spíš rychle působící boilie, jako je Express Půlnoční pomeranč, Spiceman Pikantní švestka nebo Spiceman WS1 a WS2. Vím ale o mnoha menších vodách a říčkách, kde skvěle fungují i silné pevné boilie, jako je Gangster G2 nebo Liverix Magická oliheň.

Tyto boilie jsou skvělé zejména tam, kde jsou i větší ryby. Někde je nejlepší nastražit samotné boilie, třeba jen nadipované nebo obalené v těstě. Jinde jsou účinnější kombinace s plovoucím boilie při sestavě na panáčka. To už je potřeba vyzkoušet přímo u vody.

Chvějící se splávek lepší pípání hlásiče

Také montáž je nutné přizpůsobit místním podmínkám. Na čistých vodách bych doporučil zjemnit a co nejvíce zamaskovat. To znamená menší háček, lehčí zátěž a použít takovou sestavu, která dokonale kopíruje dno. Případně si pomoci i backleady neboli kotvícími olůvky.

Na vázkových nebo zarostlých vodách musíte naopak své montáže i náčiní výrazně vyztužit. Někdy je nutný kmenový vlasec až 0,40 mm, abyste byli schopni udržet rybu mimo vázky. A k tomu silný háček a pevný odolný návazec.

Nejkrásnější ze všeho je, pokud je u vody takový klid, že přes den lze použít splávková montáž. Chvějící se, naklánějící a potápějící se splávek patří k nejvíce vzrušujícím momentům kaprařiny. Pípání hlásiče je proti tomu nudná zvonkohra.

Ještě jedna věc k vybavení. Mnohde se mnohem lépe uplatní kratší třímetrové pruty než klasické 3,60 m. Je s nimi lepší manipulace a při zdolávání větší zážitek, během něhož doslova cítíte každé mávnutí kapří ploutve.

Malé vody v sobě skrývají nejedno překvapení. Někdy až člověk žasne, jak krásné ryby v sobě skrývají. Ale i tam, kde jsou jen menší kousky, může být rybolov zábavný. A o to, myslím, především jde. Přeji hodně úspěchů.