Třicet minut po sedmé vyplouvají lodě podle předem stanoveného klíče do všech částí přehrady. Někdo míří dvacet i více kilometrů proti proudu, někteří ještě dál, jiní zůstávají v podstatě na startu. Námi zvolená strategie vychází jen chvilku. Okouni poměrně dobře spolupracují, jen jejich velikost neodpovídá našim představám. Dokonce dostávám tvrdou ránu do kopyta pomalu taženého po dně.
text: Jan Stluka
Místo vysněného candáta se během chvilky u lodě objevuje slušný, ale nebodovaný sumec. Další čtyři hodiny se dají nazvat jen jedním slovem: marnost. Horko, střídání prutů, nástrah, míst, metod, vše bez jakékoliv odezvy ze strany ryb. Když už si v duchu říkám, že sem v létě už nikdy, ale opravdu nikdy nepojedu, propad nástrahy sloupcem zastavuje krátké trhnutí.
Cvrček brzdy okamžitě zpívá árie o ubývajících metrech. Neznámá síla se snaží dostat za každou cenu ke dnu. Mačkám z vybavení maximum. Místo slušné štiky, kterou tak nějak čekáme, vidíme v průzračné vodě siluetu opravdu statného candáta. Zabral tam, kde by nikdo nečekal, v době, kterou by nikdo netipoval, i nástraha budí víc než rozpaky. Prostě Slapy.
Moc pěkný okouni gratuluju