Charakteristickým a účinným způsobem lovu zůstává stále lov na plavanou, který se využívá zvláště mezi porosty vodních rostlin nebo v těsné blízkosti zarostlého břehu. Za vhodnou nástrahu slouží žížaly, bílí červi, popřípadě různá těsta, kolínka. Lov línů na plavanou je proto nejčastěji nejlepší v tůních podobným polabským či v Pomoraví (postranní ramena řek).

Text: Jiří Vostradovský, foto: autor, Ondřej Cupal

Trocha historie

Líni, pokud pocítí příležitost a proudění vody, dovedou využívat příležitosti k úniku z vypouštěných rybníků nebo za větších průtoků i z jiných míst. Z rybníků odplouvají většinou menší ryby, které projdou případnými česlovými zábranami na jalových přepadech a přes výpustná zařízení.

Nelze vyloučit, že se líni coby říční ryby kdysi právě tak dostali z řek i do rybníků, Když lidé usoudili, že se jim v rybnících daří, tak je tam začali i vysazovat. Lín se stal rybou chovanou společně s kaprem (pravděpodobně již v 16. až 17. století), obvykle ve společných obsádkách.

V minulosti někteří majitelé menších ojedinělých rybníků na Jindřichohradecku dokonce chov línů upřednostňovali před chovem kaprů, kterými obsádku línů pouze doplňovali

Byly oceněny nejen jejich výborné chovatelské vlastnosti, ale i jako ryby s masem chuťově i kvalitou blízké masu lososovitých ryb, za kterým je hned po této stránce dodnes mnohými řazen (hned za pstruha duhového).

Po válce se lovilo až 600 tun línů

Hluboce zasazené šupiny v kůži nejsou překážkou pro kuchyňské využití. Vhodnou tepelnou úpravou (například pečením) se šupiny v kůži snadno rozpustí.  V minulosti někteří majitelé menších ojedinělých rybníků na Jindřichohradecku dokonce chov línů upřednostňovali před chovem kaprů, kterými obsádku línů pouze doplňovali.

To platilo nejen u nás, ale i v jiných evropských zemích, kde se lín stal velmi oblíbenou rybou. U nás se lovilo z rybníků např. už v roce 1937 přes 200 tun línů (včetně násady) a v poválečných letech, jak uvádí Pokorný, dokonce přes 500 i 600 tun línů v tržních velikostech.

V 60. a 70. letech minulého století export línů vzrostl tak, že líni tvořili až 41 % všech vyvážených ryb. K jeho exportu po železnici byl sestrojen a využíván speciální vagon s nádržemi, čerpadly, zásobou kyslíku i možností provzdušňování během cesty.

Líni se dodnes exportují většinou do Německa, Rakouska, Itálie, Francie, menší množství míří i do dalších zemí. Se zvyšováním podílu kapra v obsádkách rybníků úměrně pokleslo množství lovených línů, nejčastěji jen na několik kg/ha (max. do 20 kg/ha). Pro jejich chov jsou vždy vybírány rybníky, kde se línům tradičně mimořádně daří. Při chovu línů v monokultuře se z 1 ha vyloví přirozeně mnohem více než zmíněných 20 kg, vždy však méně, než při obsádce kaprů, což samostatný chov línů více diskvalifikuje.

Kam se líni ve světě všude dostali

Jeho vlastnosti (chovné, lovné i chuťové) přispěly k tomu, že byli líni rozvezeni téměř do celého světa. Dostali se dokonce do alpských jezer (n. v. 1600 m), ale kolonizovali i vody Jižní Austrálie a Nového Zélandu.

V roce 1870 byli dovezeni do Indie, v roce 1910 do Jižní Afriky, už po roce 1800 do USA a Kanady, do Chile 1908 atd. Z míst prvotního vysazení byli líni dále rozvezeni do dalších sousedních zemí. Téměř všude, kam byli vysazeni, bylo zaznamenáno jejich přirozené rozmnožování, ale s ohledem na místní specifické podmínky a dostatek domácích druhů ryb nenabyli stejného významu, který měli do té doby a dosud mají v Evropě. V četných zemích jiných světadílů se nyní vyskytují spíše v izolovaných populacích.           

Líny měli naši rybáři vždy rádi. V někdejším Československu byly zaznamenány roční celkové úlovky udicí až do výše 70 t (1975). Roční úlovky však značně kolísají v závislosti na četnosti vysazování, průměrných teplotách atd.

Z velkých ÚN se ročně loví obvykle jen 100–400 kg línů, na menších nádržích jen desítky kg. V ÚN možnosti rozmnožování línů značně omezuje kolísání hladiny a tomu odpovídají i poměrně nízké úlovky, které jsou zcela závislé na početnosti vysazování.

Sumci se vyskytují na podobných místech jako líni

Navíc se tření v ÚN většinou odbývá nepravidelně jen na několika vhodných mělčích a zarostlých místech, která s oblibou také navštěvují dravé ryby. Rybáři nevidí rádi mezi líny zvláště sumce, kteří se často zdržují na shodných místech jako oni.

Větší šance na přežití mají mladší ročníky línů v mírně proudícím říčním prostředí s pobřežními porosty, což bývá v nadjezích, starých říčních ramenech nebo v důlních propadlinách se stabilní hladinou a mělčími prohřívanými úseky s hojností porostů.

Vysazování línů ve velikostech blízkých lovným tím však neztrácí z hlediska sportovního rybolovu na hodnotě, stejně jako je tomu v případě kaprů, kde se také nepočítá s přirozeným doplňováním. Líni proto z obsádkových plánů asi nezmizí. Jejich vysazování by ale mohla být věnována větší pozornost – z hlediska výběru lokalit a míst s dostatkem zatopených porostů.

Napsat komentář