Lín obecný

Poznávací znaky

• Lín je zavalitá kaprovitá ryba s krátkým vyšším tělem, malýma očima, koncovými vysunovatelnými ústy se dvěma malými vousky na horním rtu.
• Šupiny jsou velmi drobné, hluboko uložené v kůži a překryté silnou vrstvou slizu (tělo je na pohmat nápadně hladké a kluzké).
• Všechny ploutve jsou zaoblené, ocasní ploutev je mírně vykrojená.
• U samců v druhém roce života ve srovnání s jikernačkami nápadně zesilují břišní ploutve, jsou mohutnější a delší a svými konci překrývají řitní otvor, říká se, že se mlíčák „stydí“.
• Břicho před řitním otvorem je zaoblené, z boků nezploštělé.
• Převažující barvou je temně zelená, hřbet je tmavší, boky zelenohnědé až zelenošedé se žlutavým až zlatavým leskem.
• Břišní strana je nápadně světlejší.
• Ploutve jsou tmavé, šedočerné až hnědozelené.
• Jedinci z hlubokých zarostlých tůní bývají velmi tmaví, líni z prosvětlených lokalit naopak světle nazlátlí.

• Snad by jej bylo možné zaměnit s kaprem obecným, ten ale má dva páry vousků a dlouhou hřbetní ploutev.

Kapr obecný
kaprovití

Je rozšířen po celém našem území, hojnější je v nížinných úsecích větších toků.

Vyhledává stojaté a mírně tekoucí vody zejména v nížinných oblastech.

Vyskytuje se ve starých ramenech řek, bahnitých tůních a zátokách zarostlých vodní vegetací.

Je rozšířen i ve většině údolních nádrží, často je chován v rybnících jako jedna z nejdůležitějších vedlejších ryb.

V místech výskytu s oblibou vyhledává mělčí, více vyhřáté pobřežní úseky a zálivy s bahnitým dnem, zarostlé rákosem, stolístkem, růžkatcem a dalšími vodními rostlinami.

Žije většinou samotářským životem, do hejn se shromažďuje s klesající teplotou vody, obvykle počátkem listopadu.

Zimuje v nejhlubších místech v hejnech těsně nade dnem, nebo i zahrabán v bahně.

Do přechodné netečnosti podobné zimnímu klidu upadá i při silném oteplení vody v létě.

Lín je stálá stanovištní ryba dna.

Dobře snáší nedostatek ve vodě rozpuštěného kyslíku, je odolný i na kyselé rašelinné vody.

Živí se zvířenou dna, hlavně larvami hmyzu, máloštětinatci, korýši a měkkýši. Z planktonu převažují perloočky a buchanky.

Lín je typický fytofilní druh, vytírá se na vodní rostliny nebo na zbytky zaplavených břehových porostů.

Tře se od konce května do počátku srpna, začátek tření je podmíněný teplotou vody alespoň 19 °C.

Pohlavní dospělosti dosahuje ve 3.–4. roce života.

V předvýtěrovém období ztrácejí líni plachost.

Před vlastním třením se líni shromažďují do hejn a z nich se oddělují skupinky 2–3 ryb, které se vytírají.

Na plavanou s nástrahou těsně nade dnem a na dně a na těžko.

Dobře se dá lovit v hodně hustých porostech, kde máme možnost si vytrhat určitý prostor.

K lovu jsou vhodné především živočišné nástrahy, a to „hnojáčci“, žížaly, rousnice, larvy chrostíků, „patentky“ a „masní červi“.

Z ostatních nástrah se používají kolínka, napařená veka, kostička housky nebo chleba, brambor, hrách, kukuřice, vařené kroupy nebo kuličky těsta.

Velmi dobře reaguje i na drobné boilie a pelety.

Záběr lína je charakteristický tím, že beroucí ryba si s nástrahou delší dobu hraje. Často máme dojem, že u nástrahy už není, ale za okamžik začne znovu popotahování, někdy splávek malinko popojede, zatřepe se, mírně se potopí, opět vyjede na hladinu, až přijde okamžik, kdy lín nástrahu uchopí doopravdy a ujíždí s ní do hlubší vody. Když začne splávek mizet ve vodě, zasekneme.

Lín není snadno ulovitelnou rybou, zejména úlovky velkých kusů jsou vzácné.

Optimální doba lovu je jaro, s přibývajícím létem je jeho ulovení stále obtížnější a na podzim nebo v zimě se nedá s ulovením většího počtu línů vůbec počítat.

K lovu používáme lehké náčiní srovnatelné s výbavou k lovu cejnů.