Text: Milan Tychler foto: autor
Nástrahy si vyrábím sám z několika důvodů. Jednak mě nabídka na trhu absolutně neuspokojuje, jednak je výroba vlastní nástrahy snadná a nevyžaduje žádnou mimořádnou zručnost. Vázací materiály jsou cenově dostupné, ale hlavně mohu donekonečna experimentovat s barvami, velikostmi i materiály, což mě baví skoro stejně jako samotný lov. A pak ta radost, když na vaší nástraze skončí pěkná ryba, anebo o ni mají ryby větší zájem než o nástrahy jiné!
Většina rybářů to dokáže, jen se k výrobě někteří kolegové nedokážou přinutit. Co se vlastních informací týká, tedy jaké materiály použít a jak s tím vším začít, k tomu snadno najdete spousty podrobných návodů a videí na internetu. Ovšem jakmile se do toho jednou pustíte, zjistíte, že na tom vážně vůbec nic není…
Kamarád mě kdysi pozval na pstruhy. Řeka byla velmi nízká, voda čistá. Byl konec prázdnin a na vodě se silným rybářským tlakem se nějaké velké braní ryb čekat nedalo. Bral jsem to jen jako příjemnou změnu a s nějakým větším úlovkem vůbec nepočítal.
Budu rád za každý záběr. K řece se moc těším. Už jsem tu kdysi chytal, ale tento úsek vůbec neznám. Inu, zase něco nového. Na břehu si vylosujeme strany a pouštíme se do lovu. Normálně bychom se pustili každý jiným směrem, ale teď si chceme povídat a tak jdeme vodou každý na své straně a lovíme společně.
Kamarád zkouší různé nástrahy. Začíná klasicky – rotačkou. Když nemá ani ťuk, přechází na gumičky a pak zkouší i drobné wobblery. Právě na wobbler má záběr, ale ryba krátce po zaseknutí z háčku padá. Já jsem vsadil na své streamery a musím říci, že jsem zatím moc spokojený, protože už mám na kontě dva pstruhy, z toho jednoho moc pěkného.
Nejvíce mě těší, že jsem je dostal v místech, která kamarád svou nástrahou už prozkoumal. To mu samozřejmě neuniklo a po mé třetí rybě brodí pomalu ke mně. Hned je mi jasné, co bude chtít.
Rád mu ze své krabičky poskytnu, co potřebuje a do oběda si oba výborně zachytáme. Po jídle bych si klidně chvilku odpočinul a k vodě vyrazil až navečer, ale kamarád mě přemlouvá, abychom vyrazili hned.
Velmi důležitá je práce s nástrahou. Vodím ji uvolněně, často ji nenechávám pomalu klesat, nebo ji naopak vedu za mírného potřásání ode dna rovnou k hladině
Abych pravdu řekl, nemyslím si, že bychom mohli mít v tuto dobu nějak velký úspěch, ale jdeme. Jak se dalo čekat, ryby se za nástrahami příliš nehrnou. Ale to bylo jen zprvu. Jakmile dorazíme k hlubšímu a členitějšímu úseku, zažijeme pravé rybářské hody, skoro neuvěřitelné. Kamarád vše připisuje novým nástrahám, ale já si myslím, že jsme prostě jen měli štěstí. To mu však nemohu nijak vymluvit, zvláště když jsme si pak skvěle zalovili i nazítří zrána.
Neuběhlo ani čtrnáct dnů a kamarád mi zcela nečekaně mou návštěvu oplácí. Myslel jsem, že bude chtít jít na ryby, ale kdepak! Přinutil mě zasednout ke svěráčku a až do pozdního odpoledne vážeme nástrahy. Ty, co jsem mu dal, už utrhal a lov s nimi ho tak chytil, že už bez nich být nemůže. Velmi rychle pochopil, jak na to. A na podvečerní lov se ani nezdržel. Za dva dny mě bombarduje fotografiemi svých prvních samostatných výtvorů a prvními rybami ulovenými právě na ně…
Síla je v jednoduchosti
Stačí trocha všelijakých chlupů a peří uvázaných na háčku, popřípadě na zatíženém jigovém háčku a nástraha je hotová. A výroba jednoduchá! Představuje drobnou přirozenou potravu ryb v podobě různého hmyzu, drobných rybek. Tyto nástrahy jsou rybami „neokoukané“. Většina kolegů spoléhá na běžné nástrahy a vzduchem létají nejčastěji třpytky, wobblery malých velikosti a gumičky, které už ryby dobře znají.
Velmi důležitá je práce s nástrahou. Vodím ji uvolněně, často ji nenechávám pomalu klesat, nebo ji naopak vedu za mírného potřásání ode dna rovnou k hladině. Záleží na podmínkách a utváření břehu. Někdy boduje jednoduchá technika, s jakou se vodí gumový smaček.
Záleží na tom, zda vaše nástraha představuje nějaký vodní hmyz pohybující se po dně nebo kousíček nad ním, velký utopený suchozemský hmyz anebo drobnou rybku. Všechno chce své a s nástrahou si člověk musí hrát. Velmi brzy si vypěstujete svůj vlastní styl jak ve vedení nástrah, tak při jejich výrobě.
Streamery používám celoročně, avšak ze všeho nejraději v čistých vodách a pak v pokročilé podzimní době na vodách, které už jsou hodně oblýskané a ryby tam na klasické nástrahy prakticky nereagují. Často se držím tmavších přírodních barev, ale například okoun nebo pstruh duhový si nejednou libují v hodně výrazných fluorescenčních barvách, tak proč jim to nedopřát?
Některé mé výtvory vlastně ani nejsou streamery, ale spíše lury, často funguji bloby a mám i takové, které nikam zařadit snad ani nejdou. To však vůbec není podstatné. Nejdůležitější ze všeho je, že fungují a čím jste kreativnější, tím lépe.
Rybáři často sázejí na klasiku, ale přestože si jistě uvědomují, že u vody nejsou sami, nemají snahu přijít s něčím svým a novým. Asi těžko bude každý doma vyrábět své wobblery nebo třpytky, ale v tomto případě, tedy v případě chlupů a peří, jak rád říkám, to jde naprosto bez problémů.
Diskuze k článku (0)