Jelec tloušť je pro některé rybáře ryba nezajímavá až otravná, ale pro jiné naopak skvělá – a to po všech stránkách. Osobně mám tlouště moc rád a s klidem jim odpouštím, když mi na řece žerou boilie určené kaprům, zvláště když na tyto kuličky chytím čas od času skutečně pěkného tlouště.
Text: Milan Tychler foto: autor
O tloušti se říká, že je to takové vodní prasátko. Tloušť skutečně sežere snad všechno, co se dostane do vody, je to k snědku a na co jeho velká huba stačí. Proto ho můžeme lovit na nástrahy rostlinné i živočišné a spoustu umělých vláčených nástrah všemožného typu. Tloušti jsou známí svou slabostí pro ovoce. Zejména si nenechají ujít třešně a višně, ale stejně tak milují například drůbeží játra a neobstojí před nimi ani malá rybka, ani hmyz. Tloušť díky své adaptabilnosti a schopnosti zužitkovat jakoukoli potravu přežívá stejně dobře ve velkých úživných řekách, ale i v malých a chudých potocích…
Potoky
Malé podhorské říčky a potoky jsou domovem pstruhů, dříve i vranek a další drobotě. Větší ryby tu člověk nečeká. Není tu pro ně dost potravy a místa. Přesto na větší kousek jednoho rybího druhu čas od času narazíte. Na jaký? Tlouště. I když je na pstruhových vodách potíraný, stále je zde a žijí tu i větší mazané ryby, které se nedají jen tak chytit.
Vím o pěkném pstruhu, který si našel příhodné místečko kousek pod jezem. Pod vrbičkou s převislými větvemi je celkem slušná jamka, kde našel svůj úkryt. Nahodit se tam pořádně nedá ani z jednoho břehu a v podstatě je to velmi utajené místečko, k němuž se dostanete jen v případě, že brodíte vodou.
Ale tady to v podstatě nikdo nedělá, takže obyvatelé tůňky jsou chránění. Toto místo jsem objevil náhodou, když se mi u dna zachytila nástraha, kterou mi bylo líto utrhnout. Protože to bylo v létě, kalhoty šly dolů a i přes nepříjemné kopřivy lezu do vody. Nástraha je zachráněná a k tomu je bonusem objevené hezké místo. I já si dříve myslel, že je pod větvemi celkem mělko a slušná hlubinka mě překvapila stejně, jako mě udivil veliký pstruh, kterého jsem tam vyplašil.
Ten den už se o něj vůbec nepokouším, ale rozhodně se sem vypravím. Hned následující ráno se strašně opatrně spouštím v brodících kalhotách do říčky pod tůňkou a pomaloučku se k ní blížím. Jako nástrahu mám připravený malý wobbler. Nahodím obloukem zprava nad tůň a vedu nástrahu po proudu k sobě. Ještě nedosáhla místa, kde dno klesá a – prásk! Proutek je ohnutý jako luk a ryba spěchá proti vodě. Tak to jsem vážně nečekal, i když jsem si to samozřejmě moc přál.
Pstruh s červenými ploutvemi?
Ryba silně táhne a křižuje potok. Hned je u jednoho břehu, hned u druhého. Je to boj, jak se patří a dá mi skutečně práci dostat rybu zpět k sobě. Po celou dobu jsem ji nezahlédnul, ale nemám sebemenší pochyby o tom, že je to pstruh, kterého jsem tu viděl. Nevěřím, že by tu byl ještě jiný! Tak velká ryba u sebe na malé vodě žádnou konkurenci nestrpí. Tady si každý střeží své místo a bojuje sám za sebe.
Konečně mám protivníka na dosah. Vidím tmavou siluetu, ale co to? Můj pstruh má červené ploutve! Takže to není pstruh, ale pořádný tloušť! Do půl metru mu moc nechybí. V tu chvíli se ve mně mísí pocit zklamání, radosti i smutku. Zklamaný jsem, že to není pstruh, ale radost mám i z nádherného tlouště, ale musí ven, protože je zde nežádoucí…
Tlouště chytám všemi možnými způsoby, ale jakmile je povolena přívlač, jen málokdy vezmu do ruky prut se splávkem nebo feeder. U tlouště mě skutečně nejvíce baví jeho lov pomocí malých vláčených nástrah a je jedno, jestli jsou to wobblery, třpytky nebo všelijaké gumové nástrahy či streamery. Je úžasné, když v ruce cítíte úder do nástrahy a pak těžkou rybu, která se na konci vlasce vzteká a tvrdě vzdoruje. Bohužel, velkých tloušťů už není tolik jako dřív. Přesto je jich dost a na některých vodách skýtají skutečné zážitky.
Pokračování příště.