Moravské zemské muzeum vydává knihu Za rybami Amazonie. Její autoři, doktoři Miroslav Šebela a Antonín Prouza, čtenářům Rybářství publikaci představují v několika vybraných ukázkách.

text: Miroslav Šebela a Antonín Prouza

Náš původní cíl byl amazonský rovníkový prales, nedotčený civilizačním tlakem, panenský a neobjevený.

Měli jsme sen, lépe řečeno vysnili jsme si v naprosto reálných debatách u piva, že najdeme a budeme zkoumat unikátní prostředí někde daleko a hluboko v Amazonii, kam ještě noha bělocha a přírodovědce nevstoupila.

Ichtyologické průzkumy se postupně staly nosným programem pro všechny expedice uskutečňované v letech 1992-2019 ve Venezuele a v Ekvádoru, ale při tom jsme se věnovali i ostatním obratlovcům oživujícím zkoumané mokřady, potoky a řeky.

Dlouhodobá spolupráce s místními lidmi byla nenahraditelnou podporou pro naši práci, i když počátky byly někdy více než komplikované. Zatímco nás zajímaly především drobné druhy a jejich odchyt v maximální druhové pestrosti, náš doprovod měl většinou zcela odlišné zájmy – nalovit co nejvíce velkých ryb na jídlo nebo prodej.

cichlidy
Lov velkých cichlid „pavonů“ dvou druhů byl bezesporu největším sportovně rybářským zážitkem při průzkumech středního Orinoka. Foto: autoři

Kniha Za Rybami Amazonie by měla čtenáři přiblížit průzkumné cesty z pohledu přírodovědce, který se zajímá o ryby a ichtyologii v podmínkách rovníkové Ameriky.

Jsme si vědomi, že i když jsme se bádání věnovali s mimořádným nadšením a vervou, prozkoumali jsme jen malý úsek velké řeky a získané poznatky jsou nepatrné ve srovnání s tím, co sladkovodní ichtyologie jihoamerického kontinentu ještě skrývá.

Na druhé straně máme jistotu, že jsme prozkoumávali vzdálená a obtížně dostupná místa, o kterých toho civilizovaný svět mnoho neví, a my je můžeme touto zprávou alespoň přiblížit.

Honza touží také dostat ránu

„Vstupuji opatrně do bahnité tůně s kalnou vodou a vidím kolem sebe stovky dusících se ryb. Nabírám plný podběrák a nemohu jej ani vytáhnout z vody, jak je těžký. Když vysypávám na břeh první várku, je to kupa drobných tmavohnědých trnovců (Doradidae), snad jen jednoho druhu.

Tak sestupuji znovu hlouběji do tůně, ale jen ponořím podběrák do vody, dostávám do těla silný úder provázený mravenčením. Elektrický výboj mě na vteřinu paralyzuje, ale potom v šoku vyrážím bleskově z vody – k údivu přihlížejících kamarádů, kteří netuší, proč ta podivná pantomima.

paúhoř elektrický
Šest odchycených paúhořů elektrických. Foto: autoři

Dělím se s nimi o zkušenost a vidina úlovku pověstného zabijáka nás nutí jednat. Měníme keser s kovovým rámem za nevod a s mimořádnou opatrností, spíše hozením sítě než tažením, prolovujeme kousek tůně.

Stačí tři pokusy a máme šest paúhořů elektrických (Electrophorus electricus) na břehu! Jsme z toho všichni trošku vyjevení a Honza dokonce touží také dostat ránu. Jde to lehce, stačí se jen dotknout ryby mokrým klacíkem. Zdá se mu to slabé, tak zkouší šťouchnout úhoře nožem a okamžitě je spokojený.“

Velký bílý sumec

Probuzení do zatažené oblohy, sychravo a chlad na plující lodi. První 4 šňůry vůbec nic, pátá šňůra byla srovnána s proudem, a to značilo pozor, ryba! Carlos zbystřil všechny smysly a pomalu ručkoval po laně a posouval nás k něčemu těžkému, skrytému pod hladinou.

Teprve až šňůra mizela téměř kolmo pod bok lodě, se v okamžiku otevřela hladina a v ohromném běsnění vyletělo do vzduchu zmítající se rybí tělo. Světle šedé až bílé, obrovské s mohutnou hlavou žraločího typu, a nebylo tedy pochyb, že je na háku velký bílý sumec zvaný bagre blanco, neboli anténovec vláknovitý.

Anténovec vláknovitý
Anténovec vláknovitý (Brachyplatystoma filamentosum), sumec z čeledi anténovcovitých, je největší druh sumce v Amazonii a patří mezi největší sladkovodní ryby na světě. I seriózní prameny zaznamenávají jedince o délce 360 cm a hmotností 200 kg. Žije v korytech velkých řek ve všech typech vod, ale nejhojnější jsou v úživných bílých vodách. V dospělosti se živí především rybami, ale v žaludcích ulovených ryb byly nalezeny i zbytky jiných živočichů, jako např. korýšů, hadů a dokonce i opic. Foto: autoři

Znovu a znovu se ryba pokoušela vytřást hák z tlamy, skoky střídala se silným tahem ke dnu, a když byla na chvíli přitažena k lodi, dokonce tloukla mohutnou hlavou do boku naší staré kocábky. Pablo opustil záď a zasekl rybě do hřbetu druhý hák. Poslední divoký výpad, ale od této chvíle byla ryba soubojem už hodně vysílena.

Vandélie obecná
Vandélie obecná má špatnou reputaci, snad horší než piraňa nebo paúhoř elektrický. Foto: autoři

Asi pět neúspěšných pokusů protáhnout vázací lano skrze skřele doprovázely znovu gejzíry vody a odpor, jako by nabrala druhý dech.  S uvázanou a klidnou, určitě metrákovou rybou se plavíme k poslední šňůře, a ta je opět nadějně napjatá podél břehu.

Jaká ryba dokázala ohnout speciální 6mm háky a ještě odtáhnout utopený strom velikosti naší vesnické lípy? Jsou pravdivé historky o Vandélii obecné (Vandellia cirrhosa), která může vniknout do močové trubice lidem, kteří se koupou v řece a při tom močí do vody? Jak se podařilo ulovit obrovskou arapaimu, symbol amazonských hlubin?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku května.

Objednat si ho od 1. května můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářstvímůžete si ho zařídit zde.