Rybaření a špičková chirurgie mají mnoho společného, myslí si přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol v Praze prof. MUDr. Jan Štulík, CSc. (1967). Rybář, který má k rybě úctu, je vzdělaný v problematice lovu, přemýšlivý a pečlivý, bude u vody úspěšný. Podobné vlastnosti musí mít i kvalitní chirurg. Nesmí mu samozřejmě chybět ani notná dávka trpělivosti. Netrpělivý člověk by přece nejezdil čtrnáct let lovit hlavatky, aniž by ulovil jedinou…

Text: Ondřej Cupal

Pane profesore, vedete Kliniku spondylochirurgie v pražské motolské nemocnici. Můžete osvětlit, čím se ve své chirurgické praxi zabýváte?

Spondylochirurgie je takové krkolomné slovo, ale nejedná se o nic jiného než páteřní chirurgii. Naše klinika se věnuje operačnímu léčení poranění páteře, nádorům, zánětům, deformitám a degenerativním onemocněním páteře. Provádíme ty nejsložitější operační výkony na páteři a srovnatelní jsme se špičkovými zahraničními centry. U nás jsme jediná klinika, která se zabývá výhradně páteřní chirurgií. To se také odráží na počtu a spektru operačních výkonů.

lékař
foto: archiv Jana Štulíka

Každý rybář zažívá u vody nezapomenutelné chvíle. Jaké se vybaví vám?

Pan Werich řekl, že čas strávený na rybách se do života nepočítá. Já chodím na ryby rád ráno, když u vody nikdo není. Běžci, cyklisté, plavci a turisté ještě spí. Pro mě úžasný pocit, když vychází slunce, nad vodou je opar, proletí ledňáček… Na ryby chodím nejčastěji s tátou a v poslední době se přidal i můj nejmladší syn. Když se nám podaří jít ve třech, tak to jsem opravdu šťastný.

Podnikl jste někdy nějakou rybářskou výpravu, která se vám vryla do paměti, přestože jste při ní neulovil žádnou trofejní rybu?

Na hlavatky jsme začali jezdit v roce 1998, nejprve na Oravu a od roku 2011 na Hron. Já jsem 14 let hlavatku nechytil, to je myslím rekord, ve vytrvalosti i rybářské neschopnosti. Pokaždé jsem říkal, že už tam nikdy nepojedu, ale zase jsem jel. Ta touha po hlavatce byla větší. Táta už měl chyceno přes 60 hlavatek, na Oravě největší 101 cm, na Hronu dokonce 114 cm. A já stále nic, vůbec nic. Někde byla chyba. Ale vydržel jsem a v roce 2013 jsem chytil svoje první dvě malé hlavatky. Od té doby už chytám každý rok. Zatím největší měla 96 cm a samozřejmě jsem ji pustil.

Na jaký svůj kterýkoliv úlovek jste nejpyšnější a proč?

Nejpyšnější jsem na ty ryby, které jsme já nebo táta pustili. Vloni pustil štiku 88 cm, nádhernou, zdravou, prostě škoda zabít. Ale co mě opravdu těší, jsou krásné rybářské fotografie. Ta se povede málokdy, většina je špatných. Pane redaktore, vy to asi víte nejlépe, ale kdo fotí, nechytá. A naopak. Dříve jsem k vodě chodil se zrcadlovkou, ta se pořád jenom plete a rozptyluje rybáře. Nyní fotím mobilem a když se chytí dobré světlo, může to stát za to. Mobil je pořád připravený v náprsní kapse a chytání nepřekáží. Stále ale platí, že dobrá fotografie je vzácností, alespoň u mě.

Je něco, co má špičková medicína a rybaření společné?

Medicína, včetně špičkové chirurgie, je práce jako každá jiná. Jenom se za chyby více platí. Velká ryba na prutu chyby neodpouští, jí jde o život a bojuje naplno. Rybář, který je vzdělaný v problematice lovu příslušné ryby, přemýšlivý ve volbě nástrahy, pečlivý v přípravě rybářského náčiní, trpělivý při rozmotávání vlasce, rybář s úctou k rybě a přírodě, ten je systematicky rybářsky úspěšnější. Nemluvím o jednorázovém štěstí začátečníka. Stejně tak chirurg vzdělaný ve svém oboru, přemýšlivý ve volbě operačního postupu, trpělivý v řešení komplikací, chirurg s úctou k pacientovi a svému oboru je pro medicínu mnohem lepší.

rybář na řece
foto: archiv Jana Štulíka

Jak probíhal lov jeho první hlavatky? Anebo té největší? Jak se vlastně dostal k rybařině? Kterým rybářským technikám dává přednost? Ne který svůj úlovek je nejpyšnější?

To vše si můžete přečíst v rozhovoru s MUDr. Janem Štukílem, který najdete v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku května.

Objednat si ho můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.