Příroda si oblékla pestře květovanou sukni, ladně se vlnící v teplém odpoledním vánku. Kolik nádherných barev, kolik úchvatných vůní nyní útočí na naše smysly! Jaro je v plném proudu. V pátém měsíci ryby berou od rána do večera a nechytit nic snad prostě ani nejde…

text: Jiří Ryšánek

O lovu jedné z ryb to však tak úplně neplatí. A právě jí – a žádné jiné – zasvětím naše dnešní setkání. Ukážu vám dvě poněkud netradiční metody lovu úhořů, s nimiž slavím úspěchy i na vodách, kde o hada už léta nikdo nezavadil.

Na úhoře v pravé poledne? Ano, s feederovým prutem!

První z méně obvyklých technik lovu úhořů používám na malých mimopstruhových tocích. Říkám-li malé, mám na mysli potoky do šířky pěti metrů. Nejlepší vody pro lov úhořů ve dne jsou ty, které (třeba s rozběhem) přeskočíte. Pokud o takovém potoce v blízkosti vašeho bydliště nevíte, otevřete si atlas revírů a v popisné části atlasu hledejte tok, který má co nejmenší výměru (ha) při co největší délce (km).

Tyto údaje lze nalézt i v soupisu rybářských revírů, který jste dostali k povolence. Pak si průběh toku pozorně prohlédněte na mapě. Klikatí se jako úhoř? Výborně! Je rovný jako pravítko, ale plný jízků, přepadů a náhonů? Ten také není k zahození. A protéká-li navíc potok lesem, či je-li alespoň místy lemován vzrostlými stromy, máte vyhráno – našli jste úhoří ráj.

K lovu úhořů na potocích používám nejraději feederový prut. Vlasec z navijáku protáhnu očky prutu a zakončím ho smyčkou. Do ní přivážu konec pletené šňůry v délce 10 až 15 metrů. Vlasec navinu zpět na naviják, tentokrát i s několika závity pletenky. Na opačný konec šňůry nasadím průjezd pro zavěšení zátěže a gumovou perlu. Pletenku přivážu do očka většího obratlíku s karabinkou; gumová perlička ochrání uzel na pletence před nárazy zátěže.

úhoř v řece
Jedno z typických úhořích míst – zde na Panenském potoce u Velkého Valtinova, foto: Jiří Ryšánek

Do karabinky pak zavěsím návazec (dlouhý cca 30 cm) z měkkého, poddajného vlasce o průměru 0,40 mm, který opatřím menším jednoháčkem. Do obloučku háčku připevním další návazec z vlasce čtyřicítky, tentokrát však jen 10 cm dlouhý, opět s nevelkým jednoháčkem na konci.

Zátěž zhotovím následovně… Obyčejný vlasec (0,15 až 0,20 mm) přeložím napůl a na vzniklou smyčku nacvakám naštípnuté broky. Smyčku s olověným řetízkem pak zavěsím do karabinky průjezdu na pletence. Velikost a množství bročků mohu podle potřeby rychle měnit v závislosti na hloubce, síle proudu, množství vázek a podobně.

A uváznu-li zátěží v překážce, což není při tomto způsobu lovu nic neobvyklého, udici snadno uvolním poškubáváním, při kterém buď spadnou zaseknuté bročky, nebo se přetrhne vlasec nesoucí zátěž.

Jak už jsem naznačil, „úhořím feederem“ lovím zásadně ve dne. Pomalu (a potichu) postupuji po proudu potoka.

Když narazím na předpokládanou úhoří skrýš, opatrně zapíchnu feederovou vidličku do břehu dva až tři metry nad slibné místo. Pohodlně se usadím na malou stoličku a nastražím rousnici. Jistě jste zaznamenali, že na návazci mám dva jednoháčky – na každý z nich totiž napíchnu jeden konec žížaly.

Tak nejen rousnici neomezím v pohybu, ale ať už ji úhoř popadne za kterýkoli konec, vždy bude mít nástrahu s háčkem v ústech mnohem dříve než při klasickém nastražení žížaly na kalhotky. A feeder je mocnou zbraní rybáře právě vzhledem k možnosti okamžitého záseku, který nastražení dešťovky na dvou jednoháčcích umožňuje.

tajemný úhoř
foto: Jiří Ryšánek

Zaseknutý úhoř musí vždy co nejrychleji z vody

Při lovu přímo v jeho úkrytu to platí dvojnásob. Tady oceníme minimální průtažnost pletenky, na které hada zvedneme z překážky bez zdolávání jedním plynulým tahem. Předpokladem samozřejmě je, že délka pletenky od koncového očka příliš nepřevyšuje délku prutu.

Na jednom místě se nikdy nezdržím déle než pět, deset minut. Za jediný den lze tímto způsobem propátrat pěkných pár kilometrů potoka a pravděpodobnost kontaktu s úhořem je tak opravdu značná.

A když už se náhodou netrefíte do úhořů, věřte, že svůdně se kroutící žížala určitě vydráždí k záběru jiného pozoruhodného obyvatele malého vodního království. Za všechny své mimořádné úlovky mohu jmenovat třeba pstruha z Panenského potoka 2 (MP) na Českolipsku, kterému do půl metru délky chyběly pouhé dva centimetry…

Rybářská poezie májového večera – hadi na bič

Druhou originální techniku lovu úhořů používám na stojatých vodách. Jde o večerní chytání na plavanou bez navijáku v bezprostřední blízkosti břehu. Používám ten nejobyčejnější sklolaminátový prut bez oček, jaký dnes pořídíte za cenu kolem sta korun. Samozřejmě bez amortizéru – ten by nás po záběru úhoře pořádně vytrestal!

Do poutka na špičce prutu přivážu kus pletenky – asi o metr kratší, než je délka prutu. Na pletenku nasadím malý splávek (1 až 2 g) s výměnnou anténkou, kterou za soumraku nahradím chemickým světýlkem; to by mělo být raději tenčí (3 mm), neboť zpravidla lovíme ve velmi mělké vodě, kde by silnější světlo mohlo rušit.

Na spodní konec pletenky přivážu obratlík s karabinkou a do ní zaklesnu smyčku návazce s dvěma jednoháčky, zhotoveného způsobem popsaným výše. Případné dovážení splávku provádím vždy těsně pod ním, dolní část udice na úhoří plavanou nikdy nezatěžuji. Vzdálenost splávku od horního háčku by měla být – zejména na úplné mělčině – alespoň metr.

ulovený okoun
Při denním lovu úhořů na potoce nezřídka zaseknete i pěkného okouna, foto: Jiří Ryšánek

A teď přijde to hlavní – výběr místa

Platí, že čím blíže břehu večer nahodíte, tím větší šanci na úlovek úhoře budete mít. Prozradím vám tajemství starých německých mistrů. Tvrdí: „Nejvíce úhořů vám zabere do jednoho metru od břehu.“ Bič tedy pokládáme do vidliček ne kolmo, ale šikmo k břehu, ba někdy dokonce rovnoběžně s ním. Pravděpodobnost brzkého záběru hada zvýšíte, budete-li nahazovat k zatopeným překážkám; mohou jimi být ponořené větve, kořeny pobřežních porostů, pařezy, skupiny balvanů či vodní rostlinstvo.

večer u řeky
Tma houstne… Je nejvyšší čas vyzkoušet chytání hadů na bič se splávkem v těsné blízkosti břehu, foto: Jiří Ryšánek

Při lovu úhořů těsně u břehu je samozřejmě vyloučeno běžné svícení. Sedíme potmě na stoličce čelem či bokem k vodě. Zaseknutého úhoře na neprůtažné šňůře snadno zvedneme z vody a přeneseme ho nad připravený kbelík (nejlépe bílý). Celý návazec vypneme z karabinky, úhoře pustíme do kbelíku a zavřeme víko. Do karabinky připneme další návazec a pokračujeme v lovu.

Návazce doporučuji mít připravené třeba na bílém ručníku. Pokud vyvstane potřeba posvítit si na rybu, nástrahu nebo část výstroje čelovkou, pamatujte, že proud světla musí jít vždy směrem od vody! V opačném případě si můžeme lovné místo na dlouhé hodiny znehodnotit.