Otevírám dveře od auta a poprvé se nadechuji. Cítím známou vůni oceánu, směs mořských řas a rybiny. To je ono, konečně jsem zase v milovaném Norsku, v zemi, která si na nedostatek vody nemůže stěžovat. Tentokrát jsem se vypravil do kraje Finmark na ostrov Kvalöy, který se nachází asi 35 km od města Tromso.
Text: rybolovnorsko.cz
Je sice konec května, ale kolem dokola je ještě spousta sněhu, který pomalu odtává, mění se ve vodu a řítí se do moře v podobě divokých vodopádů.
Kamarádi začínají vybalovat pruty a já jsem vyrazil za majitelem chat zjistit nějaké informace o rybolovu ve zdejší oblasti. Majitele jsem našel v přístavu. Zrovna pro nás připravoval lodě. Jdu přímo k věci, nač otálet: „Jak jdou ryby, co největšího se za poslední týden ulovilo?“
„Tady ve fjordu je to slabší. Pokud si chcete dobře zachytat a pomýšlíte-li na velké ryby, tak musíte vyplout na otevřené moře,“ povídá chlapík. „Tresek tmavých v délce kolem 50 cm je plný fjord, ale za nimi jste cestu dlouhou přes 3300 km asi nevážili, že?“
Pochopil jsem, že ulovit ryby v délce přes metr asi nebude žádná sranda a zprávy jsem šel tlumočit kolegům. Ti už měli k lovu přichystané vše důležité, dokonce navázali prut i mně! Popadl jsem notebook se softwarem námořních map norské admirality a šel jsem do chaty vytipovat vhodná místa pro rybolov. Ve fjordu to moc zajímavé nebylo, šlo o obyčejnou díru s konstantní hloubkou 120-150 m.
Otevřené moře, to by měla být jiná káva! Až vyjedeme na otevřené moře a opustíme poslední výběžky pobřeží, tak se dno rapidně mění. Elektronické podklady hlásí, že se zde začínají střídat podmořské hory s hlubokými příkopy. Vytyčil jsem si asi 10 bodů, které jsem přehrál do GPS.
Hurá na vodu
Konečně jsme v přístavu a vyrážíme na oceán. Předpověď počasí však nebyla nic moc, vítr nějakých 4-5 m/s. Dohodli jsme se, že se ve fjordu nebudeme vůbec zdržovat, na to bude dost času, až se na otevřeném moři nebude dát chytat. Přidávám plný plyn a loď vyráží ostře vpřed.
Proplouváme kolem obrovských hor, rozeklaných množstvím vodopádů. Jaro zde teprve začíná, tráva je však stále šedá, vyčerpaná drsnou zimou. Úzkým průlivem se dostáváme na otevřené moře, míjíme poslední výběžky pevniny. Moře začíná nabírat na síle. Vítr není tak silný, aby se objevovaly veliké vlny, ale moře je ještě rozhoupané po včerejší bouři.
Objevují se tzv. „staré vlny“, které dosahují výšky až 4 m, ale nejsou nebezpečné, pokud člověk neudělá nějakou školáckou chybu. GPS nás naviguje asi 5 km na moře, k podmořské hoře s hloubkou 75 m.
Jsme na místě
Zastavuji loď směrem proti vlnám a spouštím pilker. Po pěti minutách lovu přichází první záběr, nic velkého. Byl to mník brosma v délce asi 70 cm, kterého okamžitě pouštím zpět. Kolega má také rybu a hlásí úlovek brosmy. Kde jsou brosmy, tam nebudou velké tresky, pomyslel jsem si. Startuji loď a vyplouvám jinam.
Přijíždím ke druhé lodi, která stojí nad útesem s hloubkou 30 m a kolega zdolává na přívláčák docela slušnou rybu. Byl to nádherný vlkouš v délce 87 cm, ulovil ho na vláčecího pilkříka (110 g). Počkal jsem, až si dá prut do nabíječky a dohodli jsme se, že se vydáme ještě dál na moře. Vítr se uklidnil a moře se příjemně pohupuje.
Přijíždíme k místu, kde je podmořská hora s širokou náhorní planinou s hloubkou 25-30 m a kolem dokola je hloubka 120-150 m. Velice zajímavé místo! Pilkerovací prut měním za přívlačový prut s pilkerem (110 g). Nejsou zde žádné proudy, proto je nástraha vzápětí na dně. Zlehounka ho prozkoumávám a najednou přichází záběr. Nic velkého to nebylo, zase mník brosma. Kolega je na tom stejně, na druhé lodi loví rovněž jen samé brosmy.
Začínáme být zoufalí
Za pět hodin lovu jsme ulovili asi 20 mníků, dvě malé tresky v délce kolem 60 cm a jednoho vlkouše. Velice bídný výsledek! Hlavou se mně neustále honí myšlenky, co děláme špatně. Po krátké poradě s posádkou druhé lodě jsme se rozhodli, že zajedeme ještě více na moře, protože benzínu máme dost. Někde ty větší ryby přece musíme potkat!
Startuji a popojíždím ještě dalších 6 km na otevřené moře, GPS ukazuje vzdálenost od přístavu zhruba 22 km.
Trochu se obávám, aby se nezhoršilo počasí, neboť předpověď nebyla nic moc, ale v této chvíli se vítr úplně uklidnil, bylo skoro jasno, jen na západě bylo vidět pár tmavých mraků. Pevnina byla sice stále v dohledu, což však bylo dáno tím, že pořeží lemovaly vysoké hory s ledovcovými sedly a vzdálenost od pobřeží se velice těžko odhadovala. Nebýt GPS, jen těžko bych odhadoval, že jsme 30 km od přístavu!
Zastavuji na místě, kterému jsem věřil nejvíce. Byl to útes s hloubkou 85 m a kilometrovou šířkou. Za ním už bylo jen hluboké moře s hloubkou 350-500 m. Toto bylo první místo směrem z otevřeného moře, kde by se velké tresky měly zastavit, pokud poplavou ke břehu se vytřít, anebo nasytit. Stále myslím na tu šílenou vzdálenost od pobřeží, jenže touha po velké rybě je mnohem větší…
Pokračování příště.
Diskuze k článku (0)