Někdy ulovíme velkou rybu, kterou bychom chtěli vyudit vcelku. Ale ouha. Zjistíme, že se do naší udírny nevejde! Jedná se sice jen o několik centimetrů, ale o to větší máme zlost. Týká se to hlavně úhořů. Poradil jsem si s tím, posuďte sami.
text: Stanislav Kovář
Dostal jsem pod stromeček knihu od Miloše Štěpničky o uzení ryb. Jeden ze způsobů, kterým autor zavěšuje celé ryby do udírny, mě inspiroval k vymyšlení zvláštního drátěného závěsu. Ten mi umožnil zavěsit většího úhoře tak, že se do malé udírny pohodlně vešel.
Vtip spočívá v tom, že se úhoř nezavěsí těsně za hlavou, jak jsme zvyklí, ale už v první třetině těla. Tím se jeho hlava posune nahoru, směrem do komína, kde je místa dost. Je zavěšen svisle a tím z něho dobře odkapává přebytečný tuk, což důležité.
Zároveň zůstane po vyuzení pěkně rovný a neporušený. Detaily závěsu, vyrobeného ze svářecího drátu a způsob zavěšení úhoře, je patrný z obrázků. Stejným způsobem lze zavěsit i jiné větší ryby.
Dalším problémem malé udírny je počet kapřích podkov, které se udí najednou. Jak to udělat, aby se jich na jedno uzení vešlo do udírny víc? Jde to! Počet podkov jsem dokonce zdvojnásobil. Podkovy kapra prošívám jutovým provázkem a na jeho konci dělám úvazek, který pak navlékám na tyčku.
Do té doby jsem měl všechny úvazky stejně dlouhé a do udírny se mi vešly tři plně obsazené tyčky, což představovalo asi 20 podkov z dvoukilogramových kaprů. Když jsem ale střídal krátké úvazky s dlouhými, vešlo se na tyčku zhruba dvakrát tolik. Podkova s krátkým úvazkem je těsně pod tyčkou, další s dlouhým je zavěšena až v místech, kde první končí. Uvázané porce se nedotýkají a mají kolem sebe dostatek místa pro obtékání kouřem. Lepší představu si uděláte z náčrtu a fotografie.
A nakonec ještě jedna vychytávka… Tou je rám, na který se zavěšují tyčky. Udělal jsem ho výsuvný, abych při manipulaci s rybami nemusel strkat ruce a hlavu do udírny. Bylo to celkem jednoduché. Na obě boční stěny udírny jsem připevnil, pomocí šroubů a kovových hmoždinek vodítka z úhelníků 30 x 30 mm, umístěné v její horní části.
Pak jsem si z pasoviny a těch samých úhelníků vyrobil rám, na který kladu již osazené tyčky. Protože mám problémy se svářením, docela obyčejně jsem rám sešrouboval a taky vyhovuje. Výsuvný rám má tu výhodu, že si ho venku osadím podkovami připravenými k uzení a teprve pak ho šoupnu do vodítek (už vytopené) udírny. Kdykoliv uprostřed uzení ho můžu vysunout, otočit a znovu zasunout.
Zavěšené podkovy, které byly vpředu, jsou vzadu a naopak. Maso se tak vyudí všude stejně. To už vůbec nemluvím o chlazení a vyvětrání hotových řízků po uzení a jejich sundávání. Je to jednoduché a velice se mi to osvědčilo. Úprava je zřejmá z fotografií.
K zavěšování podkov na tyčku jsem si ze zbytků dřevěných latí vyrobil „pomocníka“, který mi tuto práci velice usnadnil. Navěšenou tyčku pak už jen přenesu na udicí rám. Stojan je jednoduchý, lze ho složit a pověsit na stěnu, takže nezabírá téměř žádné místo.
Diskuze k článku (0)