Není karas jako karas, ale ten křupavý je podle mě nejlepší. Dá se jíst jako chleba a je to velká dobrota. To jsou slova mého kamaráda, když jsme přemýšleli nad několika chycenými karasy stříbřitými. Oba jsme měli chuť na rybu, ale nic jiného jsme ten den neulovili. A tak jsme jeli ke mně domů a tuto rybáři podceňovanou a našim revírům škodlivou rybu mi kamarád připravil jako nečekanou mňamku.