Kouzlo stojatých vod

Text: Ivo Novák, foto: autor

Na stojatých vodách se zvýšené stavy vody tolik neprojevují, takže nám poskytují azyl. Ideální je, pokud máme poblíž svazovou stojatou vodu se pstruhovým režimem. Těch sice po republice moc není, ale kdo si pečlivě prostuduje knížečku Soupis revírů, ten zjistí, že takové vody existují a oproti minulosti jich dokonce přibylo.

Druhou variantou je vyrazit na stojaté vody mimopstruhové. Ty jsou mnohem dostupnější, je jich prostě hodně. Sice se v nich neprohánějí pstruzi a siveni, ale jsou i jiné ryby. Druhové složení je tu mnohem pestřejší a o prožitky z pěkného lovu ryb není nouze. S perlíny, ploticemi, okouny a dalšími rybami si můžeme pohrát vždy. A nemusíme škádlit jen čudly. On už i takový čtyřiceticentimetrový kapřík dokáže z prutu vytáhnout několik metrů muškařské šňůry a mnohdy se po dlouhé době dostane ven z navijáku i podkladová šňůra.

Když je hladina jako zrcadlo

Jezerní způsob muškaření má svá specifika. Jsou různé taktiky lovu, používají se odlišné mušky a tak ten, kdo jezerní muškaření nevyzkoušel a nemá žádné zkušenosti, může mít u vody problémy.

Se suchou muškou lze lovit i na stojatých vodách. Ryby ale musí o hmyz na hladině jevit zájem. Pokud je hladina jako zrcadlo a nikde není vidět ani kroužek od sbírající ryby, je třeba vyzkoušet jinou taktiku. Přesvědčit kapra k záběru je poměrně jednoduché, pokud se nám v něm podaří probudit chuť k jídlu. Rybáři lovící na plavanou či položenou k tomuto účelu používají krmení. Ryba, která se snaží urvat pro sebe co nevětší díl z nabízených pochutin, ztrácí plachost a ve žravé euforii slupne i nabízenou nástrahu.

Krmení

K úspěchu na mimopstruhových vodách si můžeme pomoci krmením i při lovu na umělou mušku. Není třeba nic speciálního. Při lovu u hladiny nám bude stačit nakrájený usušený chléb či suché rohlíky.

To, že se ryby bezhlavě neperou o pečivo na hladině, neznamená, že nejsou na stráži někde poblíž. Jsou situace, kdy kapři hlídkují u pečiva a čekají, až se rozmočí natolik, aby ho během chvíle zlikvidovali. Stačí nahazovat do těsné blízkosti a mušky nechávat pomalu propadávat ke dnu a čekat na záběr. Pro mne je optimální muškou nezatížený blob žluté barvy.

Blob je muška uvázaná ze šenilky. Střapatá koule, která rybám zřejmě připomíná kousek něčeho, co se dá slupnout. Předností blobuje, že vodním sloupcem propadává velice pomalu. Kapr, který se rozhodne blob ochutnat, nasaje mušku i z velké vzdálenosti a nebudí v něm žádnou nedůvěru. Už se mi několikrát stalo, že aniž jsem zpozoroval záběr, vytáhl jsem prut bez nástrahy. Kapr ho prostě nasál a vlasec překousl požerákovými zuby.

Jemnost braní poznáme prostřednictvím signalizátoru záběrů. Bývá to opravdu jemné braní. V člověku budí dojem, že nástrahu oťukává nějaká čudlička. Zkoušel jsem zasekávat i tyto nepatrné ťukance, ale nevedlo se mi. Zasekávám až tehdy, když signalizátor zmizí z hladiny alespoň na dvě sekundy, nebo pokud zpozoruji pohyb šňůry. Je třeba být připraven na rychlý výpad ryby. Nestát nohama na zbytku šňůry a mít předem seřízenou brzdu navijáku.

Při razantním záseku ve chvíli, kdy kapr nabírá rychlost směrem od vás, je okamžitě po muškách. Nestačí ani vlasec o síle 0,20. Prvotní výpady jsou rychlé a někdy je třeba si pomoci i druhou rukou, aby člověk dokázal udržet rybu, která míří k vázce. Muškařské pruty, které mají označení menší jak aftma 7, jsou v tu chvíli na pokraji svých možností a spějí ke zkáze. Po vytažení několika slušných šupináčů se možná dáte na modlení.

K lovu používám plovoucí šňůru, třímetrový návazec z 0,20mm vlasce. Je na uvážení, zda použít jednoho bloba, či dva. Většinou volím většího koncového a menšího přívěsného. Vzdálené jsou od sebe zhruba 50 cm a 30 cm nad přívěsným blobem na krátkém návazci přivazuji mušku imitující kousek rohlíku, kterou si vyrábím z rohože do koupelny. Tento materiál velice pěkně plave a plní tak funkci signalizátoru. Lze použít i polycetonový váleček, který používají kapraři k nadnášení nástrahy nade dnem.

Jak uvázat blob

Blob si dokáže uvázat každý rybář. Stačí sehnat správnou šenilku. Konec přichytit vázací nití u obloučku háčku a ovíjením kolem ramínka háčku vytvořit mušku. Při každém ovinu je třeba vlákna šenilky prsty přetáhnout k obloučku háčku tak, aby vznikla pěkná chlupatá koule. U očka háčku se šenilka přichytí vázací nití a zbytek odstřihne, několika oviny se vytvoří pomyslná hlavička a vázání se ukončí několika uzly. Někdo uzel ještě zajistí lakem.

Používám háčky bez protihrotů s větším obloučkem velikosti č. 10, 12 a 14 – podle velikosti použité šenilky.

Menší bloby mají rádi i líni, cejni a plotice. Někdo tyto mušky neuznává. S imitací hmyzu opravdu nemají nic společného, přesto jsou to úspěšné umělé nástrahy, zvláště na revírech, kde rybáři hodně chytají na rohlík či kukuřici. Na škodu není mít připravené i bloby jiných barev, ale žlutá a hnědá na kapra podle mě platí asi nejvíc.

Ještě před několika lety jsem se s muškařem na stojaté mimopstruhové vodě nesetkal. Během posledních let se však situace v tomto směru změnila. Mimopstruhové stojaté vody dokážou poskytnout vyznavačům lovu na umělou mušku zvláštní kouzlo. Je to jiné, než na potoce. Lovíte i jiné ryby. Nejen kapry, ale třeba i dravce. A někdy od stojaté vody odcházíte daleko spokojenější, než od vody pstruhové.

Lov na propadávající se blob je jen jednou možnou taktikou. Variant je spousta, pořád se dá něco vymýšlet, zkoušet novinky. Sám tu správnou taktiku na kapry teprve hledám. Na blob jsem zatím nachytal kaprů nejvíc. Tento způsob se mi zdá nejjednodušší a zatím nejúčinnější. Na bloby lze ovšem chytat i ve chvílích, kdy ryby vyhledávají potravu na dně. Pak je vhodnější použít potápivou šňůru a nechat ležet bloby na dně. Tento způsob statického chytání, kdy člověk jen čeká, mě ale moc neuspokojuje. Rád lovím aktivně.