Konkávní a konvexní břehy

Je celkem přirozené, že se rybáři při výkonu rybářského práva občas setkávají s terminologií jiných oborů, které mají vztah k vodnímu prostředí.

text: Jozef Májsky

Pojem konkáva a konvexa by měli určitě znát svazoví funkcionáři, kterým se dostává z času na čas na stůl projektová dokumentace týkající se úprav toků. Je třeba ale podotknout, že ani řadovému rybáři nemůže být jedno, jestli chytá z konkávního nebo konvexního břehu.

Tyto termíny cizího původu souvisejí s meandrujícími toky, tedy s potoky a řekami klikatícími se v údolní nivě vytvořené naplavenými sedimenty. Meandry – zákruty na toku vznikají v důsledku boční eroze proudící vody. V rámci udržení rovnováhy tekoucí voda sice někde kus břehu sebere, na druhém místě níže po toku pak ale následně odplavený materiál uloží v podobě sedimentu. Jeho kvalita a struktura může být různá – štěrk, písek, hlinitá zem, bahno apod.

Nárazový (výsepní) břeh je konkávní – tedy vydutý, zakřivený dovnitř. Zkráceně se mu říká konkáva. Často má u neupravených divočejších toků tvar břehové nátrže, jindy na něm rostou dřeviny, které ho svými kořeny zpevňují. Oproti protilehlému břehu je obyčejně vyšší.

Nižší nánosový (jesepní) břeh se označuje jako konvexní – tedy vypuklý. Ve zkratce se mu říká konvexa. A právě zde potok nebo řeka ukládají splavený materiál v podobě jesepní lavice. Děje se tak v místě, kde poklesne unášecí rychlost proudu pod kritický bod (usazovací rychlost). Tyto lavice poskytují člověku nejsnáze dostupný štěrk a písek.

Vytěžený materiál řeka po pár povodních obyčejně doplní na předešlou úroveň. Situace v přírodě ovšem nemusí být vždycky tak jednoznačná. Například tehdy, když je koryto velice široké, nebo v případě upravovaných toků, když projektant nevhodně navrhl oblouky meandrů, se unášené splaveniny mohou usazovat už uprostřed jeho šířky a u konvexního břehu se pak postupně vytváří sekundární koryto (průtočné rameno).

I když oba dva procesy – eroze i akumulace – jsou pro tok stejně důležité, člověku dělá už po staletí problémy první z nich, tedy eroze konkávních břehů, v důsledku které přichází o půdu i jiný majetek. Proto se již při částečných úpravách toků vodohospodáři soustřeďují v první řadě právě na opevnění nárazových břehů.

V minulosti naši předkové zpevňovali konkávní břehy výsadbou dřevin. Dnes je preferováno jejich opevnění lomovým kamenem, méně často jinými materiály (polovegetační tvárnice, ekokoše – gabiony). Proto když k vodě škobrtáme přes kamenný zához, téměř vždy stojíme na konkávním břehu. U kanalizovaných recipientů bez střídajících se konkávních a konvexních břehů pak může být koryto opevněné oboustranně.

Díky přirozenému nebo i umělému meandrování není příčný profil řek a potoků fádně rovný. Při konkávním břehu je koryto víc zařezané do substrátu, mohou zde vznikat i hluboké tůně, zatímco na konvexách se nacházejí mělčiny. Rozmanitost a členitost příčného profilu toku, obdobně jako i podélného profilu, je jedním ze základních předpokladů dobrého zarybnění toku.

V příčném profilu můžeme z hlediska ryb vyčlenit následující tři mikrostanoviště – dno, břeh (příbřežní zóna) a volný vodní sloupec, které se od sebe liší rychlostí proudu, členitostí, nabídkou úkrytů i potravy. Z hlediska ryb lze za optimální považovat stabilní břehy s maximálně členitou podvodní částí, tedy s vysokou úkrytovou kapacitou.

Zvláštní význam má členitost toku u druhů s teritoriálním chováním (např. u pstruha obecného). Při úpravách toků je proto nutné dbát na způsob opevnění konkávních břehů. Pomocí vhodně uložených balvanů, popřípadě oživené rovnaniny (výsadba vrb, olší) lze významně zvýšit úkrytovou kapacitu recipientu.

I od těchto skutečností závisí složení rybí obsádky a početnost (biomasa) toho kterého rybího druhu v jednotlivých částech toku. Rybáři buď vědomě, nebo intuitivně využívají rozdílné podmínky konkávních a konvexních částí toku a při lovu ryb volí jednou hlubší vodu u nárazového břehu, jindy pak prohřátou vodu na mělčině.

Kde uplatníme tu kterou techniku lovu? Není to složité. U konkávního břehu je z rybářských technik upřednostňovaná plavaná, tradiční lov na bič, ale i lov udicí s navijákem.

Rybolov z mělčí vody na konvexních březích využívají brodící se rybáři při muškaření i vláčení, přičemž se obyčejně snaží dopravit nástrahu do hlubší vody u konkávního břehu. Někdy ale prolovují i mělčí partie v konvexním oblouku.

Při lovu na těžko můžeme využít oba břehy, záleží to na různých okolnostech a místních specifikách. Při lovu na těžko v pomalu tekoucí vodě rybáři mohou nahazovat napříč tokem, v rychlejší vodě jsou nuceni nahazovat po proudu, často z konvexního oblouku štěrkové lavice.

Zdůrazňuji, že uvedená problematika konkávních a konvexních břehů je podstatně komplikovanější, než jsem ji poslal na tomto omezeném prostoru. Hydrologové i vodohospodáři nemají stále zodpovězené všechny otázky, proto se nedivme, že nás nejedna řeka nebo dokonce i malý potok dokáží po letech „příměří“ zničehonic překvapit.

Horší ale je, když nás při úpravách toků překvapí hloupost a někdy i arogance projektantů nebo správce vodního toku. Znalostí místních poměrů a dobrou radou mohou při řešení úprav příčného profilu koryt ve svých revírech přispět právě rybáři. Jsou to především oni, kdo může zabránit vzniku škod a odvrátit znehodnocení toku, resp. pomoci k zlepšení některých jeho parametrů z hlediska rybářského využití.